Nechte děti ať se nudí, i když je to pekelně těžké
V pondělí basketbal, v úterý němčina, ve středu skaut, ve čtvrtek kurz vaření a v pátek pojedeme na chatu. Hlavně aby se nefl ákal, nenudil a nečuměl do mobilu. Je-li vám to povědomé, pak byste měli ubrat. Příliš mnoho podnětů totiž vašim potomkům nepomůže, spíš naopak.
Se začátkem školního roku se na rodiče valí nepřeberné množství nabídek zájmových, vzdělávacích, sportovních a kreativních kroužků. Ochotně vytahují kreditní karty, aby za smysluplně strávený čas svých dětí utratili tisíce. Vždyť je to vždycky přece jen hodina dvě po škole. Stejně by akorát doma hrály hry nebo sjížděly TikTok, takhle se aspoň něco naučí, říkáte si. Pravda je taková, že dnešní děti běžně navštěvují čtyři různé kroužky týdně a jejich rodiče si málokdy uvědomují, že je samou snahou, aby se nenudily, nýbrž obohacovaly, přetěžují. Děti potom kvůli tomu, že jsou neustále v pohybu, nevědí, co mají dělat, když se náhodou zastaví. Jednoduše neumějí být v klidu a neumějí se nudit. Pro zdravý vývoj dítěte je sice stimulující prostředí nezbytné, avšak, jako u všeho, škodí i přílišná stimulace. Obzvlášť v případě, že dítě nemá čas na oddych.
Nadal z něho asi stejně nebude
Kromě toho, že váš potomek totiž každý všední den navštěvuje nějaký kroužek, tráví také dost hodin ve škole a následným vypracováváním domácích úkolů, případně učením se na další den. Připočtěte si k tomu, že by měl spát minimálně 10 hodin, a je to, jako byste se vy z práce chodili jen vyspat a další den nanovo. Jak dlouho by trvalo, než byste byli podráždění, frustrovaní a na prahu vyhoření? Neustálé pendlování mezi školou a kroužky je pro dítě nesmírně náročné, ať už jde o čerstvého školáka, nebo pubertálního středoškoláka.
A přetěžování se u dětí a adolescentů následně projevuje například v podobě nejrůznějších psychosomatických obtíží, jako je špatné zažívání nebo spaní, alergie, zhoršení ekzémů, astma. Výjimkou pak samozřejmě nejsou ani psychické potíže. Dětští psychologové upozorňují, že přehnaně organizovaný čas může přispívat ke zdravotním potížím a paradoxně i problémovému chování, jako například k výbušnosti, hyperaktivitě nebo problémům se soustředěním.
Zájmové kroužky dětem prospívají, zvláště pokud je dítě navštěvuje s chutí a těší se tam. Když má nadané dítě, které miluje plavání, čtyřikrát týdně trénink a ten jej baví, tak je to určitě v pořádku. Ovšem pokud má dítě, které plavání nebaví, absolvovat stejný dril, který je pro něj více utrpením než koníčkem, to už je jiná. Rodiče by proto při výběru kroužků měli vycházet ze zájmů dítěte a nenutit mu něco, kde se necítí dobře. Takovým typickým příkladem mohou být rodiče s vřelým vztahem ke sportu, kteří se domnívají, že ze svého potomka vychovají budoucího sportovce. Problém nastává tehdy, když dítě sport vůbec nebaví a raději tráví čas luštěním hádanek nebo skládáním stavebnic, pro což rodiče nemají zrovna pochopení.
Mohlo by vás zajímat:
Místo aby dítě přirozeně podporovali v tom, co ho baví, tak jej tlačí do něčeho, o čem si myslí, že má větší smysl. To, aby mělo dítě nějakého koníčka, je určitě důležité, ovšem rodiče by mimoškolními aktivitami neměli kompenzovat čas, který mu nemohou sami věnovat. Chvíle strávená s nimi hrou nebo povídáním může být mnohem přínosnější než sebekvalitnější výuka v kroužku. Stejně tak čas věnovaný hře s kamarády, ale i o samotě, rozumné množství času strávené nad videohrou. Hra obecně a schopnost si hrát se totiž podle průzkumů ukázaly jako nejdůležitější pro rozvoj abstraktního myšlení a zdárný vývoj mozku.
Nuda je potřeba
Rozhodně to ale neznamená, že v čase, kdy vaše dítě není ve škole nebo na kroužku, byste mu měli dělat animátora – vytahovat deskovky, věci na kreslení, míč na kopání a mapy na objevování pokladů. Nechte ho, ať se jednoduše nudí, jedině tak totiž může objevit, co ho skutečně zajímá. „Vaše role rodiče je připravit svoje dítě na jeho místo ve společnosti. Znakem dospělosti je pak mimo jiné také to, že jste schopni svůj volný čas zaplňovat činnostmi, které vás dělají šťastnými.
A pokud jako rodiče budete svým dětem organizovat veškerý jejich volný čas, nikdy se to nenaučí dělat sami,“ varuje dětská psycholožka Lyn Fry. Podle průzkumů souhlasí každý pátý evropský rodič s tím, že je v pořádku, aby se děti čas od času nudily, ale na druhou stranu jen málokdo dokáže toto přesvědčení skutečně uvést do praxe. Přitom řada psychologů už pěkně dlouho upozorňuje na fakt, že děti, které nejsou neustále zaměstnané a přehlcené aktivitami, si umějí lépe a kreativněji hrát. Jednoduše se totiž pod tlakem nudy naučí samy zabavit, protože pochopí, že to za ně nikdo jiný neudělá.
Nuda také pomáhá dětem vyrovnat se s neúspěchem a selháním. Ve společnosti orientované na výkon totiž děti většinou nemají příležitost vyzkoušet si něco „jen tak“, aniž by byly ve stresu, že budou za svoji činnost hodnocené. A je to právě zahánění nudy, co jim dává prostor zkoušet si pro sebe nové věci, zažít neúspěch a vyrovnat se s ním samy v soukromí a naučit se tak s ním lépe pracovat. Kromě toho je učí i řešit problémy bez asistence rodičů. Podle Teresy Belton jsou totiž současné děti natolik přestimulované, že je pro ně situace bez stimulů, aktivit a programu nepříjemná. Jsou tudíž motivované ji řešit a nějakým způsobem změnit. Zároveň se tak učí postavit čelem k problémům a nepříjemným situacím, které je budou v životě potkávat. Nuda je jednoduše naučí, že mají řešení ve svých rukách a záleží jen na nich, jestli zaujmou aktivní, nebo pasivní postoj.
Co je nuda
Nudit se neznamená, že mě nebaví dělat, co musím. Škola není nuda v pravém slova smyslu, stejně jako domácí úkoly nebo vyskládání myčky. Nenechte se zmýlit tím, že děti za nudu často označují to, co je jim jednoduše nepříjemné. „Opravdová nuda“ má navíc sama o sobě hodně podob. Jinak se nudíte, když jste celý víkend sami doma, jinak, když čekáte v čekárně u lékaře nebo v dopravní zácpě. A stejně tak tuto nudu budete jinak řešit. Za víkend totiž stihnete výrazně jiné věci než za hodinu v čekárně, kde máte tak maximálně vlastní fantazii. Úplně stejně to mají i děti.
„Paradoxně se zdá, že dnešní děti se nudí oproti předchozím generacím víc, a to navzdory narůstajícímu množství podnětů, kterým jsou vystaveny,“ říká dětská psycholožka Denisa Urbanová. „Zdrojem nárůstu nudy může být i to, že děti jsou stále více zahlcovány stimuly, pro které si nemají ani šanci najít svůj osobní smysl. A právě ta absence smyslu v tom, co dělám, čemu věnuji pozornost, a spoléhání se na okolí, že s něčím zajímavým přijde, jsou u nudy klíčové. Přemíra stimulů a aktivit nabízených zvenčí systematicky odvádí děti od sebe samých, od napojení se na vlastní tělesné a emoční prožívání, což může ústit v řadu problémů při učení, ale i psychických obtíží,“ dodává. Nechat děti se nudit ale rozhodně neznamená, že jim dáte telefon do ruky.
Víte, co opravdu dělají vaše děti?
Zabavit se s telefonem není nic těžkého, ostatně to víte nejlíp sami. Tento způsob řešení nudy ale nic moc dobrého nepřináší, pokud se tedy na mobilu nebo tabletu dítě nevěnuje nějaké kreativní, případně vzdělávací činnosti, ale jen kouká na videa a tráví čas na sociálních sítích. A co hůř, volně se tak pohybuje v prostředí, které pro něj není bezpečné. Rodiče přitom dost často nemají vůbec ponětí, jak jejich dítě tráví v online světě svůj čas, nebo jsou jejich představy poněkud zkreslené. Jedenáct procent dětí tráví na mobilu více než 6 hodin denně. Průměr jsou přitom tři a půl hodiny, přičemž rodiče žijí v mylné představě, že je to ještě o půl hodiny méně. Pokud bychom se podívali na věkovou kategorii starších dětí ve věku 14 a 15 let, je rozdíl mezi tím, co si myslí rodiče, a tím, co přiznávají děti, už rovná hodina. Dospívající totiž připouštějí, že jsou na telefonu 4 hodiny a 37 minut. Zajímavé je, že 76 % rodičů tvrdí, že by se život jejich dětí zlepšil, pokud by trávily na telefonu méně času. Děti v tom s rodiči nesouhlasí. Myslí si to jen 36 % z nich.
Poměrně děsivá je skutečnost, že téměř čtyři z deseti mladších dětí uvedly, že jsou na internetu v kontaktu s někým, koho vůbec neznají. Čím více času děti tráví v online světě, tím častěji se setkávají s kyberšikanou. „S nějakou formou kyberšikany se setkalo každé páté dítě. Statisticky v průměrně velké školní třídě tak s touto zkušeností najdeme 6 dětí. Čím jsou děti starší, tím častěji na tento jev narazily. Ve 14–15 letech má tuto negativní zkušenost již 35 % dospívajících, dívky pak častěji než chlapci,“ říká Tereza Friedrichová z výzkumné agentury NMS Market Research. Podle jejich výzkumu vypracovaného pro Nadaci O2 se na internetu chová rizikově asi 170 tisíc dětí.
Pro představu, to je téměř každé čtvrté dítě ve věku 8–15 let. Přestože 8 z 10 rodičů zakazuje svým dětem brát si telefon do postele v době, kdy mají spát, 60 % z nich tento zákaz porušuje. Nicméně čísla nejsou ve všem tak tragická, jak by se mohlo zdát. Dobrá zpráva je, že celých 80 % dětí říká svým rodičům pravdu o tom, co v online světě dělají, a dvě třetiny dětí s nimi sdílejí i heslo do svého telefonu. Takže si to shrňme. Důvěru už máte, proto se zajímejte, ptejte, věnujte dítěti svůj čas, telefon mu čas od času zabavte a nechte ho se nudit.
