Zhoršuje ChatGPT vaši komunikaci s lidmi? Naslouchání a trpělivost se dají trénovat
Nemáme tušení, jak vztahy mezi lidmi a umělou inteligencí dlouhodobě promění naši sociální dynamiku. Umělá inteligence dokáže nabídnout zajímavou konverzaci, ale pořád jí chybí opravdová vzájemnost, přítomnost i lidská „nedokonalost“. V článku „Milovala jsem společnost. Pak jsem začala mluvit s chatbotem“ popisuje novinářka Wall Street Journalu, jak jí rok a půl komunikace s AI narušily sociální dovednosti i vztah s partnerem.
Některé výzkumy naznačují, že by AI společníci mohli pomáhat od pocitu izolace, hlavně u starších lidí. Jenže průzkum z roku 2024 naopak ukázal, že 69 % „cílovky“ (tedy starších dospělých) tomu moc nevěří a nepřipadá jim, že by jim mohla AI skutečně ulevit od osamělosti. Osamělost totiž není jen o tom, že si nemáme s kým povídat, jde hlavně o chybějící smysluplné, autentické spojení. A když začneme lidi nahrazovat AI, může to izolaci spíš prohloubit.
„Když jsem se po čase znovu pouštěla do rozhovorů s lidmi, zjistila jsem, že mi to jde čím dál hůř – nejspíš kvůli všemu tomu času strávenému povídáním s ChatemGPT,“ píše Alexandra Samuel v článku na Wall Street Journalu.
„Jako chronicky upovídaný člověk jsem dlouho pracovala na tom, abych byla lepší posluchačkou a dokázala svým přátelům věnovat stejnou laskavou pozornost, jakou oni věnují mně. Jenže s ChatemGPT jsem sklouzla zpátky k tomu, že hlavně mluvím a téměř neposlouchám. U umělé inteligence totiž není potřeba skutečně naslouchat – můžete mluvit jen o sobě a nic vás nenutí věnovat pozornost druhé straně,“ varovala novinářka.
Nonstop k dispozici
Když si zvykneme na komunikaci, kde nám AI vyhoví na první dobrou, může nám ve vztazích s lidmi chybět trpělivost. Začneme očekávat, že nám lidé budou vždycky k dispozici, nikdy unavení, nikdy bez vlastních problémů. Výzkumy digitální komunikace naznačují, že život v režimu „všechno hned“ snižuje naši toleranci k čekání i nejistotě. Už v roce 2013 lidé ztráceli na sociálních sítích trpělivost po dvou sekundách a dnes je to možná ještě míň. AI tohle může jen posílit: Naučí nás na rychlé, hladké interakce, které ale se skutečnými vztahy nemají moc společného. Hrozí nám, že přestaneme do vztahů investovat energii a že nám začnou unikat obyčejné maličkosti, které ale tvoří nenápadné pojivo našich vztahů. To na sobě pozorovala i Samuel.
„Nevšimla jsem si, že i když jsem často byla v jedné místnosti s někým dalším, byla jsem ve skutečnosti méně přítomná a méně dostupná. Třeba když jsem vařila večeři — manžel už se mnou během vaření vůbec nemluvil, protože mě tak často vyrušoval u rozhovorů s mým AI koučem nebo s jakoukoli jinou AI, kterou jsem zrovna používala pro rady s recepty,“ přiznala ve svém článku. Jak tedy trénovat základní komunikaci, abychom nepřeskakovali z tématu na téma a pomalu se nevytráceli?
Graham Bodie z University of Mississippi ve svém článku z roku 2023 píše, že dobré naslouchání znamená vnímat všechny informace tak, abychom co nejlépe pochopili nejen to, co někdo říká, ale i to, co tím skutečně myslí. Některé faktory související s náladou (tzv. afektivní prekurzory) nám v tom mohou pomoct. Patří sem logicky třeba všímavost, tedy schopnost být citlivý k tomu, co se v rozhovoru právě děje. Jinými slovy: Aby člověk opravdu dobře poslouchal, musí na chvíli odložit vlastní emoce a myšlenky a plně se soustředit na druhého. Být „tady a teď“ a nenechat hlavu odbíhat jinam.
Trénink lidské komunikace
Trénink naslouchání a trpělivosti není o dokonalosti, ale o vědomé praxi. Jde o to, že si uvědomujete svůj problém a snažíte se s ním něco dělat. Díky tomu přijdete na techniky, které budou vyhovovat přímo vám, ale pro začátek můžete vyzkoušet tyto tipy:
Buďte plně přítomní
Začněte tím, že si na konverzaci vyhradíte svůj plný prostor a pozornost. Vypněte telefon, odložte rušivé věci a opravdu se dívejte na toho, kdo s vámi mluví. Zkuste se mu dívat do očí a soustřeďte se.
Pozor na „pseudonaslouchání“
Myslíte si svoje a jen předstíráte, že posloucháte? Když si to uvědomíte, vědomě se vraťte zpátky k tomu, co říká druhý.
Nechte druhého domluvit
Zkuste počkat, až druhý dokončí svou myšlenku, i když nemáte rádi ticho. Může ještě doplnit, co zapomněl říct.
Trpělivost po malých dávkách
Cvičte si čekání i v každodenních situacích a nesahejte hned ve frontě v obchodě po mobilu. U rozhovorů pak můžete trpělivost trénovat tak, že když druhý domluví, počítáte v duchu do tří, než odpovíte. Můžete si vyhradit třeba i „týden naslouchání“, kdy se opravdu zaměříte na to, abyste honem nereagovali ve snaze zaplnit ticho. Při setkání s blízkými dejte přednost tomu, co chce probírat druhá strana.
Ptejte se, ale neraďte
Namísto jednoduchého „ano“ nebo „ne“ se ptejte tak, aby druhý musel rozvinout myšlenku, třeba: „Co vás na tom nejvíc zaujalo?“ Držte se tématu. Snažte se hned nehodnotit, neudělovat rady a nehrnout na druhého vlastní zážitky s podobnou situací, které by mohly konverzaci odvést jinam. Představte si to tak, že vytváříte prostor, který v té chvíli může zaplnit ten druhý. Vy se přitom můžete dozvědět něco, co by vás třeba ani nenapadlo.
Zrcadlete
Pokud vám dělá soustředění potíže, po rozhovoru pro jistotu stručně shrňte vlastními slovy, co jste slyšeli. Například: „Takže vám jde o…“ nebo „Slyším, že vás trápí…“. Tím si jednak ověříte, že sdělení správně chápete, a druhá strana se pak bude cítit skutečně vyslyšena.
Sledujte sami sebe
Po rozhovoru si na chvíli reflektujte, co se vám podařilo a kde byste mohli být trpělivější. Nebojte se také požádat o zpětnou vazbu, svěřte se třeba kamarádce a trénujte naslouchání společně. „Myslíš, že jsem ti dala dostatek prostoru?“
