Jste narcista? Zamyslete se nad tím, jak (ne)umíte naslouchat ostatním
Duševní zdraví ani prožitá traumata už dávno nejsou tabu. Proto dnes rychle „diagnostikujeme“ toho, kdo nám není sympatický. Kolega je „hraničář“, nepříjemná prodavačka by se měla léčit a šéf v práci je prostě „narcis“. Občas nás ale překvapí, že se sami nezachováme ideálně, a po nepovedeném dni doma přemýšlíme, zda nejsme adepti na terapii spíše my sami. Jak tedy můžeme poznat, že máme sklony k narcismu?
Nejde jen o prostou aroganci nebo sobectví. Představit si „narcise“ můžeme velmi zjednodušeně jako velmi křehkého člověka s falešnou skořápkou sebevědomí, přestože typů této poruchy je více. Narcistická porucha osobnosti je vážné onemocnění, které ovlivňuje vztah k sobě i k okolí. Zasahuje sebevědomí, identitu i vnímání reality. Může vést k pocitům selhání, odcizení a poškození osobních vztahů, psychické pohody i celkového zdraví.
Na první pohled nás takový člověk nejspíš okouzlí. Bude se jevit jako zábavný a úspěšný společník, který dokáže projevit i soucit a štědrost. Také můžeme mít snadno pocit, že by tento člověk mohl být ideálním kamarádem nebo kamarádkou, či dokonce budoucím partnerem. Trávit čas s „narcisem“ může být na počátku velmi příjemné. Když ale dojde na lámání chleba a budeme mít na něco odlišný názor, náš vstřícný společník je tentam. Určitě už jste zažili, že chcete mluvit o svých starostech, a druhý vás přeruší, změní téma nebo se rovnou urazí. Tak mohou vypadat běžné interakce s někým, komu jde ve skutečnosti jen o sebe. A kdo také jen sám sobě naslouchá.
Klinická psycholožka Susan Heitler, Ph.D., definuje narcismus právě jako poruchu naslouchání. „Je to jednostranná forma komunikace, která s sebou nese celou řadu charakteristických rysů. Touha udržovat přátelství – natož milostný vztah – s někým, kdo vás nevidí ani neslyší, kdo odmítá vaše prožitky a reaguje podrážděně, když se pokusíte vyjádřit svůj názor, může velmi rychle vyprchat,“ uvedla pro Psychology Today.
A dodává, že za narcistickým chováním se často skrývá nedostatek schopností, které dotyčný maskuje. Pokud u sebe takové tendence pozorujete, zaměřte se u sebe na rozvoj naslouchání a tvorbu kompromisů.
Komunikace je základ
Máte pochybnosti, zda se narcismus týká vás? Nejprve je důležité si uvědomit, že narcistické tendence máme tu a tam do jisté míry všichni. Pokud se ale od vás lidé začínají odtahovat, musíte lhát proto, aby vás měli rádi, nebo vám dokonce říkají, že jste „narcis“, nemusíte se bát vyhledat pomoc.
Postup vám může navrhnout i všeobecná lékařka či lékař, kteří vám rovnou můžou vydat žádanku na psychiatrické vyšetření. Narcistická porucha osobnosti se dá zvládat pomocí terapie, ale změnu musíte samozřejmě chtít vy sami. Pokud se najdete v těchto komunikačních vzorcích, zpozorněte:
Mluvme o mně
Když s někým mluvíte, mluvíte nejvíc právě vy sami. Milujete pozornost, a proto dokážete téma hovoru rychle stočit zase na sebe. Co jste udělali, prožili nebo co si myslíte. Pokud se nemluví o vás, ztrácíte zájem.
Můj názor je nejdůležitější
To, co cítí nebo říká druhý člověk, k vám možná ani pořádně nedolehne. Jak se říká: jedním uchem tam a druhým ven. Má to pro vás jen malý význam, protože podstatné je hlavně to, co si myslíte a prožíváte vy sami. Pokud máte pocit, že někdo jiný získává vliv nebo přesvědčuje okolí, začnete ho zpochybňovat – třeba i jen drobnou poznámkou typu „ale...“, která v podstatě vymaže vše, co zaznělo předtím. Poslouchat ostatní vás nebaví, jejich názory minimalizujete, ignorujete nebo rovnou popíráte. A pokud je ve vaší komunikaci slyšet tón pohrdání, jde o jeden z nejvýraznějších příznaků narcistického chování.
Já mám pravdu
Od vás se nedá očekávat, že byste kdy přiznali chybu nebo se snad omluvili. Jestliže to od vás někdo vyžaduje, pěkně se naštvete. Protože přiznat jednu špatnou věc by znamenalo, že jste celí špatně. Jde o myšlení stylem „všechno, nebo nic“, a proto raději hodíte vinu na někoho jiného. Snažit se ze svých chyb poučit je totiž těžké. A podobně těžko uznáte něčí úspěch.
Je to tvoje vina
Snadno se naštvete, ale vždycky máte „dobrý důvod“ – může za to někdo jiný! Neposlouchá vás nebo kritizuje, navíc jeho názor nic neznamená, takže se musí omluvit on vám. Vy jste vybuchli oprávněně. Uvědomění si, že za svůj hněv a ostatní emoce jsme odpovědní my sami, není snadné ani v případě, že narcistické tendence jinak nemáme.
Kritik roku
Vy můžete ostatní kritizovat (a taky to často děláte), protože máte nejlepší názor a vždycky pravdu. Když vás ale kritizuje někdo jiný, myslíte si, že to dělá proto, aby vám ublížil. Tak mu to musíte pěkně vrátit. Všechno se totiž točí kolem vás, proto když je například partner nebo partnerka ve špatné náladě, berete i tohle jako nepřímou kritiku. Například větu „Cítím se osamělá“ slyšíte jako „Nejsi se mnou dost často“.
Způsob, jakým člověk naslouchá, často odhalí míru narcismu. Ten, kdo se skutečně snaží pochopit druhé, bývá emocionálně vyrovnaný. Naopak přehlížení či znevažování cizích názorů může ukazovat na narcistické rysy. Problémem ale může být i opačný extrém – když se člověk zcela podřizuje ostatním, což vede k nezdravé závislosti. Zdravé vztahy vyžadují rovnováhu: umět naslouchat sobě i druhým, být zdravě sobecký i ohleduplný.
Zdroje: Psychology Today, Cleveland Clinic, Psychology Today, Medical News Today
