Lže vám vaše dítě? Neděste se, může jít o znak inteligence
Stojíte v obýváku. Na bílé stěně svítí ještě čerstvé duhové dílo a uprostřed místnosti stojí vaše dítě. Má barvu na rukou, fixu v kapse, ale do očí vám s ledovým klidem tvrdí, že to rozhodně na svědomí nemá! Proč nám naše malé roztimilé děti lžou a proč je to do určité míry normální a měli bychom z toho mít tak trošku radost?
První dětská lež může v rodičích vyvolat pocit, že selhali a že společnosti možná vychovávají malého recidivistu. Ale než začnete přemýšlet o tom, do jakého nápravného zařízení mu budete nosit hračky, zhluboka se nadechněte a přestaňte myslet na nejhorší. Podle současných poznatků je totiž lhaní v podstatě „rozumový upgrade“.
VIDEO TIP: Jak vychovat odolné dítě? Zeptali jsme se terapeuta
Mozek přezbrojil na vyšší level
Možná to zní paradoxně, ale lhaní je pro lidský mozek neuvěřitelně náročný proces. Aby dítě dokázalo vypustit z úst věrohodnou alternativní realitu, potřebuje podle studie publikované v odborném časopisu Child Development Perspectives schopnosti, které jsou známkou, že mají kognitivní funkce na vysoké úrovni:
- Pochopení, že mu nevidíte do hlavy: Tomu se říká „teorie mysli“. Dítěti konečně došlo, že vy nevíte to, co ví ono. Je to obrovský vývojový skok.
- Kognitivní kontrola: Udržet lež vyžaduje špičkovou paměť (aby si pamatovalo, co přesně vám „nakukalo“) a značné sebeovládání (aby se nezačalo smát nebo se neprozradilo výrazem).
Proč vlastně děti lžou?
Malé děti nejsou zákeřní manipulátoři, kteří by nám chtěli škodit. K nepravdě většinou sahají z úplně banálních důvodů:
Strach z trestu: Tohle je motor číslo jedna. Pokud je doma atmosféra jako u výslechu na policii, dítě prostě zapne obranný štít. Lež je v tu chvíli bezpečnějším přístavem než pravda.
Laskavost: Školou povinné děti se učí lhát, aby někoho neurazily. Což se hodí, například když se babičce zdrcne bábovka.
Fantazie: Někdy dítě nelže, aby vás oblaflo, ale protože si danou věc tak moc přeje, že jí v tu chvíli samo věří. „V pokojíčku mám živého draka“ není podvod, ale kreativní vize.
Jak reagovat na dětské lži?
Trestat dítě za každou lež je trochu jako trestat ho za to, že se učí chodit a občas zakopne. Přísná represe vede jen k tomu, že se dítě naučí lhát lépe, aby nebylo chyceno. Zkuste na to jít jinak:
Nechytejte je do pastí: Pokud vidíte prázdnou krabici od sušenek a drobky na tričku, neptejte se, jestli je snědlo. Tím mu dáte akorát další příležitost ke lži. Zkuste rovnou přistoupit k řešení situace – například mu řekněte, že příště se má nejdříve zeptat, kolik sušenek si může vzít.
Oceňte pravdu: Když se dítě přizná, že rozbilo drahou vázu, nenechte se unést emocemi. Zkuste mu nejdřív poděkovat za upřímnost. Oceňte, že za vámi přišlo i přesto, že vědělo, že se budete zlobit.
Budujte důvěru: Vaším cílem by nemělo být dítě, které se bojí zalhat, ale dítě, které ví, že vám může říct pravdu, i když se něco nepovede.
Lhaní je fáze. Stejně jako období „Proč?“ nebo nošení kostýmu Spidermana do postele. Pokud udržíte chladnou hlavu, ty nejdivočejší historky časem zmizí. Do té doby se na ně snažte dívat s nadhledem, zároveň s dětmi o lžích (i těch milosrdných mluvte), tabu kolem lží totiž může situaci zhoršit.
