Muži s vysokým IQ bývají méně konzervativní než jejich vrstevníci, ukázala studie
Určitě jste se někdy s kamarády chytli, kdo má více za ušima. Než se vrhnete do pochybných online testů IQ za úplatu, rozhodla se to za vás vyřešit i studie zveřejněná v roce 2026 v časopise Intelligence.
Výzkumníci ze Sárské univerzity a Univerzity v Marburgu využili unikátní dlouhodobý výzkum s názvem Marburg Giftedness Project. Ten začal už koncem 80. let. Vědecký tým tehdy otestoval více než 7 000 dětí ve třetí třídě. Vybral z nich skupinu nadaných (IQ 130 a více) a k nim pečlivě přiřadil skupinu dětí s průměrným IQ kolem 100. Obě skupiny se podobaly v pohlaví i rodinném zázemí, aby bylo srovnání co nejférovější.
Po zhruba 35 letech se k těm samým lidem vrátili. Bylo jim už kolem 43 let a odpovídali na otázky o svých politických názorech. Jsou tedy chytřejší lidé víc vlevo, nebo víc vpravo? Ne tak docela. Když se měli respondenti zařadit na jednoduché škále od levice k pravici, obě skupiny, tedy nadaní i průměrně inteligentní, skončily většinou někde poblíž středu. Žádné dramatické rozdíly ve výsledku se nekonaly.
Muži vs. ženy
Vědci se ale neptali jen jednou otázkou. Rozebrali politické postoje podrobněji, do čtyř oblastí:
- vztah k volnému trhu a osobní odpovědnosti
- vztah k tradicím a společenské stabilitě (konzervatismus)
- důraz na rovnost a ochranu slabších (socialismus)
- důraz na osobní svobodu a právo žít po svém (liberalismus)
Ve většině těchto oblastí nebyl mezi skupinami žádný výrazný rozdíl. Objevil se však zřetelný vzorec týkající se konzervatismu. Vztah mezi inteligencí a konzervatismem závisel na tom, zda byl účastník muž nebo žena. Nadané ženy a nenadané ženy vykazovaly podobnou úroveň konzervatismu. Rozdíl byl specifický pro mužské účastníky. Muži s vysokým IQ byli méně konzervativní než muži s průměrným IQ. To znamená, že o něco méně lpěli na tradicích a „zaběhlém pořádku“.
Samotná vysoká inteligence tedy automaticky neznamená, že člověk bude víc pro-tržní, víc socialistický nebo víc liberální a nedostatek rozdílů v ostatních kategoriích podporuje hypotézu „centrování“. To je myšlenka, že inteligentní jedinci se spíše vyhýbají extrémním politickým postojům. Mohou takové názory vnímat jako zjednodušení složité reality. Autoři také poznamenali, že svou roli mohl sehrát německý politický kontext. Německo má „sociálně tržní ekonomiku“, která spojuje kapitalismus se sociálním zabezpečením. Právě tohle kulturní prostředí může zvyšovat shodu na umírněných názorech, bez ohledu na inteligenci.
Jak jsme však informovali dříve, jiné výzkumy naznačují, že chytřejší děti častěji vyrostou v dospělé s liberálnějšími názory. Například ve Spojených státech měly děti, které se v mladé dospělosti označily za „velmi liberální“, v průměru IQ 106, zatímco ty „velmi konzervativní“, měly v dětství průměr kolem 95.
Marburg Giftedness Project ale může proměnit naše představy o tom, že chytřejší lidé budou politicky radikálnější, odvážnější nebo naopak systematičtější. Realita je totiž střízlivější. Inteligence může souviset s větší otevřeností nebo schopností chápat složité věci, což ale ještě neznamená, že člověka automaticky posune na konkrétní politickou stranu. I velmi inteligentní lidé jsou ve svých politických názorech většinou docela „normální“. Sice to není možná tak senzační, ale o to zajímavější zjištění.
