Když přejde zamilovanost: Proč se vztahy rozpadají a můžeme tomu zabránit?
Když opadne zamilovanost, věci ve vztahu se mnohdy dramaticky mění. Jaké jsou nejčastější příčiny konce vztahů a můžeme je zabrzdit?
Na čem nejčastěji ztroskotávají naše vztahy, když opadne zamilovanost? Je to nedostatek času, příliš práce, neochota se přizpůsobit a třeba i změnit svůj život proto, abychom mohli spokojeně žít v páru? To jsou otázky, které si v životě klademe opakovaně. Zrovna tak nás napadá, zda dává smysl snažit se ošálit vlastní emoce, když nám začne v hlavě víc pracovat mozek a srdce se stáhne na vedlejší kolej.
Co je láska a co zamilovanost?
Láska označuje silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy k druhé osobě, může se lišit intenzitou i silou emocí. Ve stavu zamilovanosti spíše převažuje citová stránka, sexuální touha a chtíč, často adorace milované osoby. Zamilovanost je emoční stav vyznačující se závislostí na předmětu touhy, kdy člověka v nepřítomnosti druhého tíží stesk, pocit opuštění, někdy i žárlivost. Zamilovaný člověk přehlíží chyby a nedostatky druhého, i když jsou sebevíc zjevné.
Většina z nás jde do vztahu s tím, že vydrží. Doufáme, že najdeme správného člověka, který nám rozumí, bude nás milovat, má podobné cíle, zájmy a plány do budoucnosti. Přesto mnoho, dokonce většina, vztahů nakonec skončí. I když můžeme romantizovat dokonalé partnerství, realita je taková, že vztahy vyžadují úsilí a důležitý je v nich hlavně předpoklad, že oba partneři ve skutečnosti sdílejí stejné hodnoty a naplňují vzájemná očekávání. Pokud se cíle, aspirace, touhy nebo potřeby neshodují, může to partnery velmi stresovat a často je to faktor přispívající k rozchodu. Pojďte se podívat na sedm běžných důvodů, proč se romantický vztah nedaří a nekončívá happy endem.
Žijeme oddělené životy
Můžete žít se svým milovaným partnerem a v noci spát ve stejné posteli, ale přesto cítit hluboký pocit prázdnoty, osamělosti a opuštění. Psychologové velmi často slýchají fráze jako „jsme spíš jako spolubydlící“ a „nemáme mnoho společného“. Takto se někdy svěřujeme i svým přátelům a vlastně se za to ani příliš nestydíme. Vlastní vztah po čase začneme vnímat jako vyprázdněný a býváme i ochotní se s tím smířit, klidně v něm žijeme roky. Co se děje? Páry, které se ocitly v této situaci, mnohdy ztratily vzájemné emocionální vztahy, partneři nejsou schopni ani ochotni znovu zažehnout jiskru a snažit se na vztahu pracovat, mluvit o tom, co je špatně a jak společný život zlepšit. Někdy to dochází i do bodu, kdy je člověku s partnerem nepříjemně a cíleně začne vyhledávat situace, v nichž s ním nemusí trávit čas společně.
Pohrdání
Pohrdání je pravděpodobně nejčastějším předpokladem, že vztah selže. Když se jeden z partnerů cítí nedoceněný, až méněcenný, logicky to znamená velký problém. Často je pohrdání neverbální a realizované prostřednictvím výsměchu a řeči těla, kdy úsměškem, pohyby očí nebo výrazy znechucení, tedy mimikou, dáváme druhému najevo opovržení. Pohrdání není čistou emocí. Je to kombinace pocitu znechucení a hněvu a v partnerské komunikaci se projevuje nejčastěji tehdy, pokud má pár mezi sebou nevyřešené spory. Jestliže do vašeho vztahu vstoupilo pohrdání, může se vám zdát, jako by byl váš partner proti vám nebo že kolem něj neustále musíte chodit po špičkách. Pochopit, co o nás vypovídá naše znechucení a odkud se bere hněv, je sice náročné, ale odměnou je lepší pochopení sebe sama, získáme tím na autentičnosti a ta je zase předpokladem vyrovnaného přiblížení partnerovi. Opakem pohrdání je respekt, tedy asi nejdůležitější složka mezilidských vztahů.
Vícerychlostní soužití
Je normální, že každý partner přistupuje k životu jinak. To samo o sobě není pro romantické vztahy zásadně problematické, ale může to být do budoucna zdrojem konfliktů a neporozumění. Jeden z dvojice může například upřednostňovat práci, zatímco druhý upřednostňuje svůj volný čas nebo rodinu. Jindy se jeden může rozhodnout zůstat v nudné práci bez jakékoli touhy po kariérním nebo vzdělávacím postupu, zatímco druhý partner rychle sleduje své cíle, získává nové pracovní pozice, zkušenosti, ale i lepší plat.
Běžně můžeme sledovat i to, jak jeden z partnerů pracuje na svém emocionálním růstu, zatímco druhý může být zaseknutý v jednom stavu nebo nemá zájem o svůj vlastní osobnostní rozvoj. V podstatě každý z partnerů může mít pocit, že se oba nacházejí na různých úrovních emocionálního, psychologického, sociálního nebo intelektuálního vývoje, což způsobilo trhlinu ve vztahu. Tato situace je hodně častá ve vztazích, které vznikly v mladém věku, kdy je přirozené, že kolem dvacátého roku ještě nejsme zcela rozhodnutí, jak a kam svůj život nasměrovat. Nemluvě o tom, že se původní představy mohou docela rychle měnit.
Nedostatek důvěry
Důvěra je spojena se základní potřebou bezpečí, konzistence a jistoty ve vztazích. Pokud jste vy nebo váš partner zažili opuštění, náročný rozchod nebo zradu ve svých formativních letech, může být pro vás obtížné vzájemně si důvěřovat. Problémy s důvěrou se mohou ve vztahu projevovat jako žárlivost, přehnaná kontrola, manipulace, nerealistická očekávání a emocionální nebo fyzická nevěra. Pokud jsou ve hře problémy s důvěrou, bývá obtížné cítit emocionální propojení nebo počítat s tím, že tu partner pro vás bude, když budete jeho podporu potřebovat. Chcete zkusit důvěru obnovit? Přestaňte si tvořit negativní domněnky a zastavte jakékoli fantazírování a proudy myšlenek směrem k obavám, které ve vztahu máte. Nastavte se v myšlenkách na fakt, že vše je v pořádku. Je zcela zbytečné trápit se ve chvílích, kdy nemáte důkazy. Tak si totiž pomalu, ale jistě ničíte vztah a zároveň hlavně likvidujete sami sebe.
Nedostatek nezávislosti
Jste rádi sami? Máte vlastní koníčky, přátele a aktivity? To je dobře pro vás, umíte žít sami a dokážete se kvalitně zabavit. Už to ale nemusí být pochopitelné a snesitelné pro vašeho partnera. Někteří lidé totiž nemusejí být schopni nebo ochotni trávit čas o samotě, případně mívají pocit, že čas strávený o samotě naznačuje, že je jejich partner už nemiluje a chce odejít. Ten, kdo se ve vztahu cítí osamocený, může cítit až hluboký strach, že ho partner opustí a zradí. Trávit čas o samotě je však zásadní pro péči o sebe, budování vlastní nezávislosti a zpětně to i zkvalitňuje čas ve dvou. Za neschopností to tak dělat mohou stát vaše nebo partnerova nezpracovaná traumata, protože samota je prostor pro přemýšlení o sobě a svých démonech.
Komunikační problémy
Vztahy pracovní, přátelské i milostné stojí a padají s komunikací. Zdravá komunikace je mnohem víc, než jen mluvit, aby vás bylo slyšet. Zahrnuje aktivní naslouchání druhému, pauzu, reflexi a empatii. Ideální je si i urovnat, co a jak chceme partnerovi sdělit. Pokud jsou ve vztahu přítomny problémy s komunikací, může to vést až k celkovému emocionálnímu odpojení. Při omezené nebo problematické komunikaci se posiluje vzorec oslabování základů vztahu, takže je stále obtížnější řešit jakékoli problémy.
Aktivní naslouchání partnerovi vyžaduje značné úsilí. Bohužel mnoho lidí po letech vzájemného soužití přestane chtít toto úsilí vyvíjet a místo něj začnou předpokládat. Je to snazší a rychlejší způsob komunikace, nicméně málokdy funkční. Někteří partneři jsou natolik vyčerpaní neustálým bojem, až spolu jednoho dne přestanou komunikovat úplně. Základním kamenem šťastného a zdravého vztahu je, že oba partneři otevřeně sdílejí své názory a nebojí se hovořit ani o složitějších tématech. Vědí totiž, že je partner vyslechne a nebude jejich názor zesměšňovat a zlehčovat. Dobrá komunikace je o to důležitější, ba zásadní, když ve vztahu například nefunguje sex. Nejde jen o situace, kdy jej chcete oživit, ale i o ty, kdy jste se ho vzdali a ani jeden z partnerů tím netrpí.
Nesnažíte se
Vztahy vyžadují od obou partnerů, aby vynaložili úsilí a čas. Jedním z důvodů konce vztahu je, když jeden nebo oba partneři postrádají chuť na něm pracovat, odmítají závazek nebo jsou ve vztahu hlavně proto, aby nebyli sami. Je běžné slyšet, že jeden z partnerů se odpojil, když se věci staly příliš skutečnými a až moc složitými nebo když se vztah dostal do první slepé uličky. Jakmile jeden z dvojice přestane vyvíjet úsilí, případně se citově odpojí, je to varovný signál, že vztah asi nebude udržitelný. Když vám váš vnitřní hlas napovídá, že ve vašem vztahu není vše v pořádku, neignorujte ho. Čím déle si věci budete odmítat přiznat, tím je větší pravděpodobnost, že dojde k nenapravitelným škodám a váš vztah ztroskotá.
Aby vám to vydrželo…
Existuje láska na první pohled, nebo láska na celý život? Určitě ano. Ale v obou případech je cesta od seznámení k dlouhodobému vztahu dlouhá a trnitá. Jistě znáte dvojice, kde láska i harmonie přišly na prvním rande a ani po letech ze vztahu neodešly. Někteří lidé mají štěstí, že najdou člověka, který jim vyhovuje po emoční stránce, komunikace s ním je snadná a sex báječný. Ale pokud tohle není váš případ, i v případech, kdy vám to zaskřípe, je lepší možnost na vztahu pracovat, případně vyhledat podpůrného experta, než při prvním problému společný život zabalit. Romantická láska a zamilovanost většinou po čase skončí a následuje běžná denní rutina.
Život se navíc v průběhu let mění a komplikuje s příchodem dětí, péčí o stárnoucí rodiče nebo při problémech s financemi a budoucností. Nemůžeme tedy předpokládat, že vztahy budou stále snadné a jejich fungování automatické. Hledejme na partnerovi to dobré, vracejme se občas v myšlenkách k nejšťastnějším obdobím vztahu a snažme se pomocí komunikace a lásky vrátit vztah tam, kde by měl a mohl být. To je šance pro to, že vztah vydrží a bude nám v něm lépe.
