Skutečná síla je nebát se projevit názor a vytyčit si hranice, říká Vanda Chaloupková
Herečka Vanda Chaloupková hraje role plné emocí i hloubky, ale dobře ví, že klid a sílu musí hledat hlavně mimo ně. Jaké jsou její rituály a jak o sebe pečuje? A proč je pro ni důležité si občas přiznat, že něco neví?
Vaše práce je plná emocí a intenzivních rolí. Jak se vám daří oddělovat herecký svět od toho osobního?
Skrze rituály, takzvané vystupování z role, což je pro mě například mytí vlasů.
Liší se konkrétní rituál třeba podle toho, jakou postavu právě ztvárňujete?
Určitě. U některých stačí „pouhé" sundání kostýmu, jinde si dávám koupel a myju vlasy. Po tom všem si uvařím ceremoniální kakao a vypiju ho při poslechu hudby.
Máte nějaké rituály nebo rutiny, které vám pomáhají cítit se dobře a pečovat o svou krásu?
Ano, to je pro mě nutnost. Potřebuju disciplínu. Cvičím faceyogu, jógu, sprchuju se ledovou vodou. Hodně dbám na to, abych byla dostatek času v offline režimu a nedělala vůbec nic. Protože ta krása jde hlavně zevnitř.
Jak jste přišla na to, co vám prospívá – metoda pokus omyl?
Ano. Prostě jsem zkoušela, co vyhovuje mě a snažím se mít na věci vlastní názor. Každý je individualita. Tělo si řekne samo. Stačí se poslouchat.
Jste spíše typ, který sází na přirozenost, nebo si ráda dopřejete výraznější kosmetickou péči?
Už léta používám kosmetiku Inlight od BiOrganica, která je 100% BIO. Nic jiného u mě nenajdete, jsem minimalista. V kombinaci s faceyogou není nic jiného potřeba.
Daří se vám v hektickém pracovním tempu najít prostor na zastavení a odpočinek? Co vám nejvíc funguje, když si potřebujete vyčistit hlavu?
Rychle se vyčerpám a potřebuju odpočinek, jinak hned onemocním. Pokaždé relaxuju jinak, někdy musím tančit, někdy psát do deníku, jindy jenom koukám na hvězdy. Myslím si, že na lenošení se najde čas vždycky, ale jak jsem už zmiňovala, je důležité se umět poslouchat a nejít přes sebe. Někdy mám prostě nutkavou potřebu psát, jindy chci zase ticho a klid. V takovém případě si ho dopřeju bez výčitek.
Jsme web, který se věnuje duševnímu zdraví, a tak se musíme zeptat, co vám osobně nejvíc pomáhá udržovat si rovnováhu a dobíjet energii?
Pravidelná sebeterapie. Ať už pod dohledem odborníka, nebo jen cílené čištění vlastní duše. Potřebuju si dovolit si nechat věci projít a odžít je vědomě.
Můžete prozradit, jaké projekty vás teď čekají?
Chtěla bych vystavit fotky z kinofilmu. Nejraději fotím minimalistické, rádoby filmové záběry, lidi v různých situacích i zátiší. Nápad na výstavu nevznikl z mé hlavy, lidi mě inspirují a já ty výzvy ráda přijímám. A co se týče filmové práce, na jaře bych měla točit pohádku.
Je nějaká role, která vás v poslední době opravdu posunula nebo pro vás byla velkou výzvou?
Zdena a Jana Werichovy. Měla jsem tu čest hrát obě, a tak zkoumat složitosti vztahu matka–dcera, otec–dcera.
Na co jste přišla?
Fascinuje mě kontrast veřejného a osobního života. Příběh téhle rodiny je vlastně tragický, ale když se řekne Werich, každý si první vybaví smích a radost. Ne všechno se zdá být takové, jak vypadá zvenku. Ideální příklad jsou sociální sítě.
Kdybyste si mohla vysnít roli nebo projekt podle sebe – co by to bylo?
Chtěla bych režírovat celovečerní film.
O čem by byl? A je to jen sen nebo reálná ambice, vzhledem k tomu, že už máte za sebou divadelní režii ve Strašnickém divadle?
Námětů v šuplíku je více, ale teď se soustředím na téma odvaha, ztráta vlastní identity a zdravá maskulinita. Doufám, že jde o reálnou ambici.
Co pro vás znamená být autentická žena v dnešní době? A je něco, co byste chtěla vzkázat čtenářkám, které hledají vlastní sílu a sebevědomí?
Žít bez strachu a hodnocení. Dovolit si nevědět. Nebát se projevit vlastní názor a hranice. Nebát se říct nevím. Nesnažit se každému zalíbit. Prostě žít tady a teď.
Zdroj: autorský rozhovor
