Syndrom hlavní postavy: Odpovězte si, zda potřebujete nutně zazářit, nebo jen voláte po pozornosti
Na TikToku, Instagramu a možná už i v reálném světě jste si mohli všimnout lidí, kteří vnímají svůj život jako pečlivě sepsaný scénář, kde jsou oni těmi bezchybnými „hrdiny“. A všichni ostatní? Ti jsou prostě jen komparz, při troše štěstí vedlejší postavy a při troše smůly dokonce záporáci. Seznamte se s takzvaným syndromem hlavní postavy (nebo také syndromem hlavního hrdiny).
Kdo by nechtěl mít život, ve kterém je každá procházka po ulici hodna filmového soundtracku a každá ranní káva v posteli vypadá jako scéna z artového snímku? Pár dní v roce nebo pár minut denně by si to zasloužil každý, v takovém případě ale nemluvíme o syndromu hlavní postavy, ale o projektu „udělám si hezký den“. Syndrom hlavní postavy (main character syndrome) je o dost záludnější.
Svět pod virtuálním reflektorem
Žijeme v době, kdy má většina z nás k dispozici kameru a neomezenou možnost vytvářet perfektní obrazy svého života. Některé z nás pak toto potenciální digitální jeviště nutí k chování, které by v běžném životě nejspíš rychle podlehlo kritice. A jak tedy poznat někoho, kdo do pasti syndromu hlavního hrdiny spadl? Poměrně jednoduše: Očekává totiž, že jeho okolí bude prožívat jeho život se stejným nadšením jako on sám.
Hrdina vs. sobecký antagonista
Prvotní popis syndromu hlavního hrdiny nezní moc pozitivně, jsou ale situace, kdy může fungovat jako terapie. Konkrétně může člověku zlepšovat vnímání sebe sama i v životě mimo internet. Pokud bere své alter ego jako někoho, kdo má, na rozdíl od reálného já, kontrolu nad svým životem, přijímá se se všemi svými chybami nebo si například dokáže konečně nastavit zdravé hranice, může mu tento fenomén sloužit jako účinný nástroj osobního rozvoje.
Problémy nastanou, když syndrom přeteče do toxické formy. V tu chvíli se z hrdiny rodí sobecký antagonista, který opovrhuje ostatními. Stává se z něj „lapač pozornosti“, který nenechá domluvit ani svého přítele, který se mu svěřuje se svými problémy, nebo zcela ignoruje následky svého chování.
V extrémních případech se syndrom hlavního hrdiny může nebezpečně překrývat i s narcistickými rysy. Člověka pak může zcela ovládat pocit nadřazenosti, potřeba obdivu a nedostatek citu pro druhé.
Důvody, proč jsou někteří z nás k tomuto syndromu náchylnější než jiní, nejsou jednoznačné. Potřeba vystupovat jako hlavní protagonista může například pramenit z hluboce zakořeněné úzkosti, nejistoty nebo nízkého sebevědomí. Místo aby se dotyčné osoby potýkaly se svými vnitřními démony (což se nikomu z nás nechce), raději si nasadí masku úžasného, sebevědomého hrdiny a doufají, že se jím časem stanou.
Jak vystoupit ze světla reflektorů
Pokud máte pocit, že se vás syndrom hlavní postavy týká a ohrožuje to vaše vztahy, nepanikařte. Nejste ztracený případ, jen potřebujete změnit scénář.
- Dovolte zářit druhým: Naučte se být v příbězích vašich přátel vedlejší postavou. Když se vám svěřují, opravdu poslouchejte, nepřemýšlejte, jak můžete konverzaci vrátit k sobě.
- Hledejte autenticitu: Snažte se snížit rozdíl mezi tím, jak se chováte na veřejnosti, a tím, jak se cítíte, když jste sami.
- Digitální detox: Vypněte sociální sítě, nebo alespoň nic nesdílejte. Zjistíte, že slunce stále vychází a káva ve vašem novém hrníčku vypadá fantasticky, i když z toho nemáte tři stories.
- Konzultujte: Pokud se vám ani jedna z předešlých věcí nedaří, není od věci si o celém problému promluvit s odborníkem. Možná společně přijdete na hlubší důvody, které k vašemu chování vedou.
Je skvělé, a do jisté míry i správné, být hvězdou vlastního života, mít cíle a sebevědomí. Ale je potřeba mít na paměti, že pokud si do života nepustíme i ostatní hrdiny, zůstaneme v něm sami, navzdory srdíčkům na sociálních sítích.
Zdroj: Cleveland Clinic, HealthLine, WebMD
