Jste „osina v zadku“, nebo perfekcionista? Touha po dokonalosti může být ničivá
Perfekcionismus je fascinující, na jednu stranu může být ctností, ale dokáže nám i pořádně škodit. Touha po dokonalosti je naší hnací silou, jindy osobním peklem. Říkají vám, že jste pěkně otravní? Možná máte sklony k perfekcionismu.
I když perfekcionismus není oficiální diagnóza, je to docela běžná vlastnost, kterou si během života osvojí spousta lidí. „Být perfekcionistou znamená mít na sebe hodně vysoké a přesné nároky,“ říká psycholožka Susan Albers-Bowling. U mnoha lidí se tohle nastavení formuje už v dětství. Velkou roli v tom často hrají autority (rodiče nebo učitelé) které ovlivní, jak vnímáme sami sebe a svou hodnotu.
Možná jste vyrůstali s pocitem, že nic, co uděláte, nestačí. Nebo jste měli rodiče, kteří vás (třeba i s těmi nejlepšími úmysly) pořád motivovali k tomu, abyste byli „ještě lepší“ a to bez ohledu na to, co už jste dokázali. Z perfekcionismu se tak může snadno stát zdroj stresu, úzkostí nebo vyhoření kvůli nerealistickým očekáváním a strachu ze selhání. Ironií je, že snaha o dokonalost často snižuje produktivitu. Lidé odkládají práci nebo povinnosti a příliš je analyzují, protože se bojí udělat chybu. Místo radosti z práce nebo tvoření se soustředí hlavně na to, co si o tom pomyslí ostatní.
Perfekcionismus je spojen s psychickými poruchami, jako jsou deprese nebo poruchy příjmu potravy, ale může vést i k fyzickým potížím. Například k únavě a dalším negativům dlouhodobého stresu. Perfekcionisté na sebe bývají tvrdí, pochybují o sobě a můžou mít napjaté vztahy s okolím. A to je i odpověď na otázku z titulku článku. Perfekcionismus může vést k chování, které ostatní považují za otravné, ale v základu jde o osobnostní rys, zatímco „být osina v zadku“ je už důsledkem určitého chování. Týká se perfekcionismus vás? Možná se poznáte v těchto charakteristikách.
Znaky perfekcionismu
- Láska k pořádku a struktuře
Perfekcionisté milují systém. Potřebují mít věci uspořádané, přehledné, pod kontrolou. Může to znamenat uklizený pracovní stůl, precizně naplánovaný diář nebo třeba postel ustlanou podle vojenských standardů. Nejde ale jen o to mít pořádek, jde o to, že ten pořádek musí odpovídat jejich představě ideálu. - Kritika jako životní styl
Perfekcionisté bývají na sebe i na ostatní mnohem přísnější než lidé, kteří „jen“ míří vysoko. Zatímco někdo jiný si umí užít své úspěchy a povzbudí i ostatní, perfekcionista má tendenci pořád hledat chyby u sebe, nebo kolem sebe. Jakmile něco není stoprocentní, hned je z toho problém. Místo uznání za snahu přichází vnitřní (nebo i navenek projevená) kritika. - Všechno, nebo nic
Typické perfekcionistické myšlení: Buď je to stoprocentní, nebo je to propadák. Žádné „dobře to dopadlo“. Když výsledek není naprosto dokonalý, člověk s tímto nastavením to často vnímá jako selhání. I malá chyba se může zdát jako katastrofa.
- Vysoké ambice
Vysoké cíle samy o sobě nejsou špatné. Naopak, mohou nás posouvat dál. Perfekcionisté mají často velké ambice, a to může být výhodou. Jenže problém je v tom, že někdy zapomínají, že nikdo není dokonalý a že i cesta plná chyb může vést k úspěchu. - Neumíte si odpustit drobné chyby
Udělat chybu je normální. Ale pokud se kvůli každému malému přešlapu užíráte hodiny, dny nebo týdny, zatímco ostatní to už dávno pustili z hlavy, může jít o známku perfekcionismu. Samozřejmě, mít přehled o tom, co zlepšit, je fajn. Ale když se to přehání, může z toho být jen další zdroj stresu. - Odkládáte věci
Perfekcionista by měl být přece super výkonný, ne? Jenže právě touha po dokonalosti často vede k prokrastinaci. Člověk má pocit, že to ještě není úplně ono, že na to vlastně nemá, že výsledek nebude perfektní... a tak raději nezačne vůbec, nebo to odkládá na poslední chvíli.
Co dělat dál?
Perfekcionismus nemusí být nutně špatný, ale záleží na jeho míře. Co může pomoci, když máte pocit, že vám vaše touha po dokonalosti začíná ničit život?
- Obklopte se lidmi, u kterých se cítíte přijímaní takoví, jací jste.
- Učte se pozitivní vnitřní dialog.
- Přestaňte se srovnávat s ostatními.
- Procvičujte všímavost a soustřeďte se na přítomnost (mindfulness).
- Zpochybňujte negativní myšlenky (např. pomocí technik kognitivně-behaviorální terapie).
Prvním krokem je uvědomit si, jak moc vás perfekcionismus ovlivňuje. Díky tomu můžete začít budovat zdravější přístup a dokázat si říct o pomoc. Terapie vám může ulevit.
