Lidé adiktologům lžou, protože se stydí. Ve skutečnosti lžou sami sobě, říká Monika Plocová
Vybírat mezi závislostmi menší zlo není dobrá strategie. Jestli se to odmalička učíme, budeme v životě neustále na něčem závislí, varuje adiktoložka Monika Plocová. Jde o to, berličky vůbec nepotřebovat nebo se jich zbavit.
Jsou české děti nejzávislejší děti v Evropě?
Máme hodně závislých dětí, co se statistik týče, pohybujeme se na předních místech zemí v Evropě.
Čím to je?
V první řadě je potřeba si říct, o jaké závislosti se bavíme a co to vlastně závislost je. Protože co se týče klasických závislostí, které známe a které jsou nejvíc vidět, jako cigarety, alkohol a drogy, tak tam užívání mezi dětmi a mladistvými dlouhodobě spíš klesá. Na druhou stranu padají dnešní děti do závislostí v daleko nižším věku, než tomu bylo dřív, a prim v tom hraje závislost na technologiích, především na chytrých telefonech. A na tyto závislosti vznikající v raném věku se pak později mohou nabalovat další a další. A proč tomu tak je? Na jedné straně je to vývojem společnosti, která je hodně přetechnizovaná a v podstatě nám říká, že bez mobilního telefonu v ní prakticky nemůžeme fungovat, na druhé straně pak stojí rodinné zázemí a rodina celkově.
V jakém smyslu?
Dnešní rodiče mají co dělat, aby zabezpečili sebe a svoje děti. Hodně pracují, jsou vyčerpaní a technologie jim slouží i k tomu, aby děti zabavila a oni mohli mít chvíli klid. Bohužel se tak z rodin plíživě vytrácí komunikace, dochází ke vzájemnému odcizování, chybějí společné zážitky, při nichž by se vzájemné vztahy prohlubovaly. K tomu, abyste spolu vyrazili na výlet, zahráli si deskovou hru nebo si prostě jen popovídali, nepotřebujete technologie, ale potřebujete zájem, čas a energii. Pokud to rodičům chybí, děti utíkají k technologiím a komunikaci přirozeně hledají například na sociálních sítích. Mnohdy se na nich stávají závislými proto, že doma nemají pocit bezpečí.
Dřív to tak nebylo?
Dřív děti, jejichž rodiče se třeba hádali nebo rozváděli, utíkaly do nejrůznějších part, kde pily alkohol nebo užívaly jiné návykové látky. V dnešní době sice utíkají k mobilním telefonům, do falešného bezpečí světa a přátel na internetu, ale začínají s tím v daleko nižším věku.
To ale neplatí jen pro Česko, nebo ano?
Ne, je to celosvětový fenomén. Já žiju v Německu a musím říct, že je to tam stejné jako u nás.
Vy už jste to zmínila a říká to i Souhrnná zpráva o závislostech v České republice 2023, kterou vydalo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti v polovině loňského roku. Od roku 2010 dochází k významnému poklesu užívání alkoholu mezi dospívajícími a dětmi. To jsou přece dobré zprávy, ne?
To jsou, ale automaticky to neznamená, že dochází k poklesu závislostí jako takových. Alkohol dnes nahrazují jiné návykové látky, například kratom, se kterým děti získávají zkušenost už na základních školách. I mně často do sanatoria volají rodiče, jejichž děti užívají kratom, a oni nevědí, co s tím.
Klesá i počet mladistvých závislých na tabákových výrobcích, v tomto případě jsou ale zase klasické cigarety nahrazovány elektronickými cigaretami nebo nikotinovými sáčky. Není to vlastně ale v principu dobrá zpráva, že tvrdé drogy, jako je alkohol, a zdraví škodlivé, jako jsou cigarety, nahrazujeme alternativami, které v důsledku škodí méně?
Pokud chceme, můžeme to takhle říct, ale na druhou stranu nemůžeme popřít, že jde stále o nahrazení jedné závislosti jinou. Ale záměrem je závislosti vůbec nevytvářet nebo se jich zbavit a směřovat k tomu, aby byl člověk sám sebou a nepotřeboval ve svém životě berličky, o které se musí opírat. Takže ano, je to sice menší zlo, ale jestliže se odmalička učíme, že mobil za nás něco dělá, že nikotin, kratom nebo cokoli jiného nám v něčem zdánlivě pomáhá, tak tu pomoc budeme potřebovat i v pozdějším věku a neustále v životě budeme na něčem závislí.
V sanatoriu se zabýváte hlavně léčbou závislostí dětí a mladistvých?
V sanatoriu máme děti od šestnácti let, které se léčí se závislostí. Čas od času nám chodí spíš dotazy od rodičů, kteří se se závislostí svých dětí potýkají. Léčili jsme mladistvé závislé na alkoholu i kratomu, ale spíš se specializujeme na léčbu dospělých a poradenství ohledně závislostí dětí.
Liší se nějak důvody závislosti u dospělých a u dětí?
Závislost vždy vzniká z nějaké potřeby úniku, takže v tomto je to stejné u dospělých i u dětí. Řekla bych ale, že dnešní dospělí nezažívali to, co zažívají dnešní děti. Doba se velmi zrychlila a příčiny závislostí se u dětí dnes objevují daleko dřív. Je to právě vlivem těch telefonů, jak už jsem říkala. Pětileté dítě se k alkoholu nebo marihuaně prakticky nemá a nemělo šanci dostat, pětileté dítě s telefonem ale dnes není nic neobvyklého.
Jak tedy vlastně závislost vzniká?
Co se vzniku závislosti jako takové týče, nějaké predispozice vznikají už v rodině. Například pokud má dítě otce alkoholika, má sedmkrát vyšší riziko, že spadne do závislosti, než dítě, které závislého rodiče nemá. Dodneška se vedou diskuse o tom, jestli na to mají vliv nějaké genetické predispozice, nebo jestli za to může jen samotné prostředí rodiny a výchova. Pokud dítě žije v tom, že rodiče řeší těžké chvíle tím, že si nalijí alkohol, nebo že si prostě každý večer dají sklenku, dvě, bude to brát jako normu a je velká pravděpodobnost, že tento zvyk bude opakovat. V neposlední řadě jde také o nastavení jedince a jeho organismu, protože do závislostí často padají citliví, až přecitlivělí lidé, kteří si nedokážou nastavit hranice.
Podle souhrnné zprávy o závislostech, kterou už jsme zmiňovali, čtvrtina dětí a polovina dospívajících v Česku rizikově užívají sociální sítě. Jak mám jako rodič poznat, že už je to příliš?
Pokud jako rodiče trávíte na telefonu několik hodin denně, tak to nepoznáte, protože vám nebude připadat ani trochu divné, že to vaše dítě dělá stejně. Ale v podstatě v momentě, kdy dítěti zakážete třeba na týden telefon, protože je na něm neustále, a ono bude tak naštvané, že vás v extrémním případě udeří, máte jasno. Je to jako s jakoukoli jinou závislostí, pokud odložíte mobil, sklenku nebo cigaretu a zjistíte, že vám to chybí, že bez toho nedokážete být a musíte se k tomu vrátit, jste závislí.
Rozumím tomu u návykových látek, ale jak mám na týden odložit telefon, když ho potřebuju k práci, nebo jak ho na týden zabavit dítěti, když s ním potřebuju být ve spojení?
Je jasné, že potřebujeme být ve spojení. Určitě ale nepotřebujeme tři hodiny denně trávit na sociálních sítích. Ona se závislost na telefonu u dospělého i dospívajícího člověka často projeví sama prostě tak, že nám to začne samotným vadit. V určitou chvíli si uvědomíme, že na něm jsme pořád a že bez toho nemůžeme být. Mnohdy nám to ještě dřív začnou říkat lidé v našem okolí.
Dobrým krokem je udělat si takový mobilní „detox“ ve smyslu, že si třeba odinstalujeme sociální sítě, aby nás to nelákalo, a omezíme telefon jen na provozní věci. Přes noc budeme dávat mobil do režimu, kdy nepřijímáme notifi kace a dovolají se nám jen někteří důležití blízcí lidé. Zkrátka to zařídíme tak, aby nás mobil nepřehlcoval. Závislí jsme v momentě, kdy nás droga vede, kdy se stáváme jakoby její loutkou a nemáme to pevně v rukách.
Takže jinými slovy, pokud jdu s přáteli na večeři a mobil mám v kabelce jen pro případ, kdyby mi někdo volal, tak jsem v pohodě?
V podstatě ano. Pokud ho ale máte na stole a v průběhu večera opakovaně kontrolujete, jestli vám někdo nenapsal nebo něco neolajkoval, tak už máte nebo si zakládáte na problém. Nepopírám, že doba je těžká, že nás do takového chování určitým způsobem nutí a že je prakticky nemožné to zcela zastavit.
Měli bychom ale dojít k tomu, že technologie nás nemají ovládat a že pokud je chceme využívat a současně na nich nebýt závislí, musíme si nastavit nějaké hranice. Takže pokud trávím celý den na mobilu a neustále ho kontroluji, je to problém. Jestliže ho dokážu na půl dne odložit, jít na kolo, na výlet nebo si prostě jen číst a nechat mobil ležet, je to pro mě docela dobrý signál, že nemám problém prožívat svůj vlastní život.
Liší se nějak nelátkové závislosti, jako je závislost na telefonu, od těch látkových, jako je alkohol, nikotin, drogy?
Každá závislost má jiné abstinenční příznaky. Kouření je těžší závislost v tom smyslu, že nám zhoršuje zdraví a mnohdy nás dokáže i zabít. Ještě horší je v tomto ohledu alkohol a drogy, které nejenže nám těžce poškozují zdraví a mnohdy to končí smrtí, ale navíc nám ničí i mezilidské vztahy a život jako takový. Nelátkové závislosti jsou téměř výlučně psychického charakteru, u těch látkových se přidává závislost fyzická.
MONIKA PLOCOVÁ
Adiktoložka a zakladatelka Branického sanatoria, prvního soukromého sanatoria pro překonání závislostí v Česku. Protože sama zažila, jaké to je, potýkat se se závislostí, rozhodla se pomáhat lidem tyto problémy překonat a učí je postavit se čelem jejich životní krizi. Navádí je na nový způsob života bez úniků od sebe samých.
Jak tedy léčba závislosti probíhá?
Pokud se bavíme o alkoholu, drogách, ale i psychoaktivních lécích, je nutná vyloženě léčba pod dohledem lékaře, protože tam jde doslova o život. U léčby všech závislostí je pak naprosto klíčová psychoterapie v podobě dlouhodobého intenzivního programu, v rámci kterého je potřeba za pomoci terapeuta zjistit, proč k závislosti došlo. Proč trávím tolik času na telefonu, s čím tak těžkým se potýkám, proč nejsem schopná telefon vypnout a žít svůj vlastní život. A jak to udělat, abych toho byla schopna a nepotřebovala tyhlety berličky. Často se přitom odhalí právě příčiny v rodině.
Takže se dá říct, že kdyby člověk šel na terapii včas, nemusel by do závislosti spadnout vůbec?
Je to tak, ale přijít na to je nesmírně těžké. Lidé si k tomu dojdou často velmi pozdě. Je těžké přiznat si, že mám problém, závislost nevzniká přes noc. Většinou vám vaši závislost začne nejdřív zrcadlit okolí, a i tehdy se objevují spíš výmluvy typu „chlastají přece všichni“. Jenže když už to trvá nějakou dobu, začnete si uvědomovat, že to asi opravdu neděláte dobře, a pak trvá ještě další čas, než dojdete k rozhodnutí, že už se tou látkou opravdu nechcete nechat dál ničit.
Zpravidla se to stane v momentě, kdy se dostanete do bludného kruhu, kdy už s tou látkou nechcete být, ale zároveň nedokážete být ani bez ní. V ten moment nastává ten nejtěžší okamžik, a sice rozhodnout se, že se chcete léčit. Pak je nejlepší volbou rozhodně pobytová léčba, která spočívá právě v tom, že si budete odpovídat na otázku „proč?“. Proč utíkáte k návykové látce nebo předmětu? Co je špatně ve vaší realitě, že z ní musíte utíkat, protože v ní nedokážete žít? Nefunguje to v práci nebo doma? Co vám nefungovalo v dětství? Prakticky hledáte příčiny, proč například pijete, co vlastně tím alkoholem „léčíte“.
