Sociální sítě ničí sebedůvěru, přestat scrollovat však není jednoduché

Vezmete si mobil a jen tak „na minutku“ otevřete Instagram. A najednou je po náladě. Kamarádka je zase na Bali, kolegyně v novém outfitu, který stojí víc než váš měsíční nájem, oblíbená influencerka stihla posilovnu, smoothie, produktivní den a ještě má skvělý vztah… A vy sedíte doma v teplákách, včerejší suchý šampon se vzdává boje s vaší ofinou a v hlavě se ozve známý hlas: „Asi bych měla víc makat. Víc cestovat. Líp vypadat. Víc... být jako oni. Co dělám špatně?"

VIDEO TIP: Jak sociální sítě ovlivňují naše vztahy?

O čem se mlčí: Chování na sociálních sítích. • Zdroj: Moje psychologie

Sociální sítě dnes nejsou jen o sdílení. Přiznejme si na rovinu, že jsou často o porovnávání. A i když si člověk říká „vím, že je to jen výsek reality“, podvědomí na to zapomíná. Začne to nenápadně – jako úsměv nad fotkou, možná jako inspirace. Jenže během chvíle se cizí radosti stanou měřítkem vlastní hodnoty. A najednou to, co ještě před chvílí stačilo, nestačí vůbec. A tak se nenápadně stane, že cizí radosti začnou být měřítkem vaší (ne)hodnoty.

Co se děje v hlavě (a proč je to v pořádku)

Náš mozek neustále porovnává. Jedná se o evoluční schopnost, která nám kdysi pomáhala přežít. Porovnávání bylo způsobem, jak odhadnout, kde jsme na žebříčku skupiny, jestli jsme v bezpečí, jestli jsme přijímáni kmenem. Dnes nás ale toto porovnávání může vyčerpávat, protože místo reálných hrozeb hledá chyby na nás samotných. Dnešní svět, a hlavně svět sociálních sítí, posunul totiž laťku nereálně vysoko.

Sociální sítě jsou dokonalým katalogem „lepšího života“. Ale ne opravdového. Jsou to pečlivě vybrané okamžiky, prosvětlené filtry, často načasované, někdy i zcela inscenované momenty. A přesto náš mozek reaguje, jako by šlo o pravdu. A to nemluvíme o dopaminu, který se toho všeho nemůže nabažit. Čím déle se díváte, tím víc vám algoritmus servíruje to, co vás vnitřně rozkládá. Ne náhodou, ale proto, aby udržel co nejdéle naši pozornost. A o to v tomhle světě často jde.

Psycholožka Amy Morin, autorka knihy 13 Things Mentally Strong People Don’t Do, to shrnuje přesně: „Sociální sítě mají moc ovlivnit způsob, jak vnímáme sami sebe, i když víme, že sledujeme upravenou verzi reality.“

Méně scrollování a víc života: Proč potřebujeme digitální minimalismus?

Iveta Mazáčová

Seberozvoj

Studie psycholožky Melissy G. Hunt s názvem No More FOMO: Limiting Social Media Decreases Loneliness and Depression zase zjistila, že omezení času na sociálních sítích na 30 minut denně vedlo ke znatelnému zlepšení psychické pohody, snížení pocitu osamělosti a zmírnění symptomů deprese. Ukázalo se, že právě množství porovnávání s ostatními hraje klíčovou roli v tom, jak se cítíme sami se sebou. 

To, že se porovnáváme s ostatními, není náhoda. Už v 50. letech popsal psycholog Leon Festinger tzv. teorii sociálního srovnávání. Tvrdil, že lidé si často utvářejí obraz o sobě právě skrze druhé – tím, že sledují, jak si vedou ostatní, jak vypadají, co dělají, co zvládají. Trochu jako bychom si sami sebe „měřili“ podle okolí. Tohle porovnávání může být i užitečné – třeba když nás někdo inspiruje k lepším výkonům nebo nás uklidní, že nejsme sami. Ale když se děje příliš často, nebo směrem k lidem, kteří působí jako dokonalí, začíná to bolet. A právě tohle se děje na sociálních sítích.

Podle Festingerovy teorie existují dvě cesty. Pokud se porovnáváme s někým, kdo je na tom hůře než my (downward comparison), získáme tak malou dávku úlevy. Nebo, a to je častější online, se díváme „nahoru“ (upward comparison). Na ty, kteří vypadají úspěšněji, krásněji, šťastněji. A právě srovnávání směrem nahoru je ten moment, kdy se naše sebedůvěra začne drolit. Ne proto, že bychom byli slabí, ale prot, že jsme lidi. A náš mozek si porovnávání neumí filtrovat podle reality.

Duševní pohoda, odolnost, vyšší výkon: Čtyřdenní pracovní týden by mohl zlepšit mnohé

Irena Sládečková

Worklife Balance

„Vím to, ale stejně...“

Vědět, že příspěvky na sítích jsou vybrané, upravené a zdaleka ne celé pravdivé, často nestačí. Emoce totiž nehrají podle logiky. Když každý den sledujeme desítky lidí, kteří vypadají úspěšnější, krásnější nebo šťastnější, začínáme zpochybňovat vlastní hodnotu. Ne proto, že by se s námi něco stalo, ale proto, že náš mozek tohle srovnávání prostě dělá automaticky. A právě tím se pomalu odpojujeme sami od sebe. Psychologové dnes potvrzují, že právě časté srovnávání směrem nahoru (upward comparison) může vést ke snížení sebeúcty, úzkostem i ztrátě motivace, dokonce i u lidí, kteří jinak působí sebejistě. Není to tedy o slabosti. Je to o prostředí, které nás zahlcuje a ve kterém je těžké zůstat sám sebou.

Možná si říkáte, že na sítích vlastně jen relaxujete. Že scrollování je nevinné. Ale srovnávání má na každý typ osobnosti poněkud odlišný vliv. U citlivějších jedinců to pak může sklouznout i k úzkosti, panice, výčitkám, poruchám spánku. U lidí s nízkou sebedůvěrou se spouštějí pocity selhání, u perfekcionistů zase nekonečná spirála tlaku „musím být víc“. 

Příběh služebnice končí, protiženské hnutí jede dál

Alena Novotná

Společnost