Mobil jako pervitin. Kdy začíná závislost a jak si to s dětmi nastavit?
Sedíte u stolu s kolegou, obědváte a on se najednou natáhne přes stůl a vezme si do ruky váš telefon. Co to s vámi udělá? Jste samozřejmě naštvaní. Je to, jako by bez souhlasu sáhl na vás, že? Telefon se stal tak silnou a intimní součástí našich životů, že už si to bez něj nedokážeme představit. Jste si ale stoprocentně jistí, že to ještě máte pod kontrolou?
Fakt musíš civět do mobilu i tu blbou půlminutu, co se nám nahrává hra? To si ze mě snad děláš srandu,“ tak zní věta, kterou poměrně pravidelně pronáším ke svému dvanáctiletému synovi. S očima upřenýma na displej, samozřejmě. Když mě na to upozorní, uzemním ho, že já na telefonu, na rozdíl od něj, pracuju. Ale ve skutečnosti v tom žádný rozdíl není. Je sedm večer a odpověď na pracovní mail by klidně počkala do rána. Jenomže ta půlminuta, než se nám načte hra, vypadá tak strašně dlouhá, to je přece čas, který se musí nějak využít. Zkouknout tři „reelska“ na Instagramu, přečíst aspoň jeden tweet…
Před obrazovkami trávíme čím dál víc času. Jsou pro nás nástrojem pracovním i studijním, umožňují nám být kreativní, tvořit, učit se, komunikovat s lidmi na opačné straně zeměkoule. Patří zkrátka k době, ať se nám to líbí, nebo ne. Bez počítače a chytrého telefonu se už dnes v moderním světě obejde málokdo, a pro generaci Z jsou naprosto přirozenou součástí života. Na rozdíl od nás totiž svět bez displejů nezažili. Problém je v tom, že do telefonů často koukáme i proto, abychom vypnuli a nemuseli přemýšlet, jak mizerný den jsme měli. Utíkáme do světa bezděčné pozornosti, bezduché konzumace a plíživě se tak můžeme propadnout do závislosti, kterou je těžké odhalit.
Závislost, nebo jenom vášeň?
Psychologové a psychiatři tento typ závislosti řadí do kategorie takzvaných nelátkových závislostí, kam patří třeba i závislost na nakupování, na sexu, na sledování pornografie nebo gamblerství. A varují, že jsou srovnatelné se závislostí na alkoholu nebo pervitinu. „Co se týče biopsychosociálních aspektů, mají nelátkové závislosti mírnější dopady na tělo a nemají tak dramatické fyzické abstinenční příznaky. Biochemie mozku je ale velmi podobná v obou případech závislostí,“ popisuje klinická psycholožka a psychoterapeutka Kateřina Marklová, která se na terapeutických klinikách NEO Centrum zabývá řešením nejrůznějších typů závislostí.
„Kritéria závislosti jsou stejná jak pro látkové substance, tak pro nelátkové záležitosti. Kdy se tedy dá mluvit o závislosti nebo závislostním chování? Když na to během dne nutkavě myslíte, když se těšíte, až si budete moct zalézt k telefonu, zkontrolovat sociální sítě nebo si zapařit. Když jste dřív trávili u displeje nebo před monitorem dvě hodiny a najednou je z toho půlden nebo propařená noc. Když se přestanete potkávat s kamarády, trávíte večer na mobilu a vůbec vám to nevadí, je vám v tom dobře a děláte to opakovaně tak dlouho, až to začne haprovat i v rodině, začnou problémy v práci, přestanete dokončovat věci a začnete chodit pozdě, protože jste pořád zaseknutí na mobilu,“ dodává.
Jenže všimnout si toho je věc druhá. Sama si pamatuju, že když vyšel na PlayStationu 4 The Witcher 3, hra podle mé nejoblíbenější knižní ságy, strávila jsem u ní tři měsíce v kuse. Chodila jsem jen do práce a domů… okamžitě hrát. Jídlo a nákupy jsem si objednávala on-line, s nikým kromě syna jsem nemluvila, ven jsem nechodila. Do postele jsem uléhala ve čtyři ráno. Všechno ostatní bylo ve srovnání se zaklínačem Geraltem z Rivie nudné, otravné, úplně o ničem. A takhle to vypadalo, dokud jsem hru nedohrála. Pak se všechno vrátilo do normálních kolejí. Byla to už počínající závislost?
Podle terapeutky šlo v odborné terminologii o rizikové hraní. Ale protože jsem po dokončení hry neměla potřebu pídit se po jiných hrách, se kterými bych v podobném duchu pokračovala, tak prý ještě dobré, houby závislost.
Aby to tedy nebylo matoucí, takzvané rizikové hraní může být ve skutečnosti prostě jen epizodní situace, kdy vás něco pohltí. Jako když na jeden zátah zkouknete sedm sérií dobře natočeného seriálu, nebo dvě noci probdíte nad skvělou knížkou. Takže kde je ta hranice? „Všichni samozřejmě máme sklony k tomu, že nás něco pohltí. Je to lidská přirozenost. Jde ale opět o míru. Jakmile nám to začne narušovat normální fungování, vztahy, práci, rodinu, už je to závažné. Důležitým kritériem u látkových i nelátkových závislostí je také si všímat, jestli k činnosti nebo látce utíkám v okamžicích, kdy je mi smutno, mám špatnou náladu nebo mě něco trápí. To by měl být varovný signál, protože jde o únikové chování a je zde potenciál rozvoje závislosti. Místo abych řešila původní problém, o kterém možná ani nevím, jaký ve skutečnosti je, tak uteču k něčemu jinému,“ varuje Kateřina Marklová.
Co děti? Mají si s tím hrát?
Asi nikoho nepřekvapí, že nelátková závislost se čím dál častěji objevuje především u dětí a dospívajících. Přednosta Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Michal Miovský uvádí, že nelátková závislost se v současné době týká zhruba jednoho až pěti procent dětí. Tragičtější odhady ale mluví až o dvaceti procentech dětí, což už je číslo skutečně alarmující. Podle psycholožky Marklové pak sice u dětí a mladistvých klesá závislost na návykových látkách, ale zhruba polovina dnešních dětí nadměrně a rizikově používá internet a virtuální realitu.
Takže jak zjistit, jestli se to týká i vašeho dítěte? Má smysl mu na počítači a telefonu určit časový limit? A pokud ano, tak jaký? „Původně pediatrické normy opravdu doporučovaly, aby děti u monitorů trávily maximálně dvě hodiny denně. Dnes se o tom ale hodně diskutuje, protože děti si na počítačích dělají přípravu do školy, jsou na internetu i ze studijních důvodů a je otázka, jestli by se tento čas měl započítávat do celkové doby strávené na internetu,“ říká Marklová a dodává: „Nedávno proběhla adiktologická konference, kde se této problematice věnovali kolegové z pedagogické fakulty. Mluvili o tom, že zásadním problémem je v případě trávení času na internetu bezděčná, nezaměřená pozornost. Máme pocit, že odpočíváme, a u toho sledujeme videa, shorts, reels, TikTok.
Profesně začínala s dětmi v pedagogicko-psychologické poradně, později působila v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích na oddělení léčby závislostí. V NEO Centru se věnuje řešení závislostí, problémům duševního zdraví a také osobnímu rozvoji klientů.
