Tichu vstříc: Absence zvuků je nezbytná pro naši mysl i tělo
Žijeme ve světě, který nikdy nespí a zdá se, že nikdy neutichá. Od ranního budíku po večerní zprávy jsme neustále pod palbou zvuků. Na jednu stranu toužíme po informacích, cestou do práce si chceme poslechnout oblíbené album nebo podcast, na straně druhé se však možná cítíme přehlcení. Klíčem k rovnováze může být dobře „dávkované“ ticho.
Možná si to ani neuvědomujeme, ale neustálý příval zvuků si vybírá svou daň. Jsme podrážděnější, unavenější, hůře se soustředíme. Náš mozek nemá šanci si odpočinout, zpracovat zážitky a dobít baterky.
Ticho léčí a učí
Ticho je pro člověka důležitější, než si myslíme. Výzkum publikovaný v časopise Heart ukázal, že už dvouminutové pauzy ticha mezi hudebními skladbami vedly u lidí k poklesu krevního tlaku a srdeční frekvence. To naznačuje, že i krátké vsuvky ticha během dne mohou přispět k fyziologickému uvolnění.
Zvuky nám také brání v soustředění. Studie publikovaná v International Journal of Environmental Research and Public Health naznačuje, že srozumitelná řeč v pozadí může narušovat úkoly jako psaní nebo čtení komplexních textů více než ticho nebo nesrozumitelné zvuky. Ticho tak pomáhá snižovat zátěž způsobenou zpracováváním rušivých informací, což může vést k lepšímu výkonu.
Když se náš mozek nemusí věnovat vnějším podnětům, může navíc svou energii vložit do mnohem důležitějších procesů. Podle studie v časopise Behavioral Sciences se během klidového stavu aktivuje tzv. Default Mode Network (DMN). Tento proces hraje zásadní roli při učení. Během aktivace DMN dochází k upevňování paměti, k podpoře funkce hipokampu, k nevědomému divergentnímu myšlení (spojenému s kreativitou a řešením problémů) a k „přehrávání“ si naučených informací. Učení tedy nekončí, když si dáme pauzu; naopak, klidový režim je pro zpracování a uložení informací opravdu nezbytný.
Proč je nám ticho proti srsti?
Někteří z nás ticho milují a dopřávají si ho, jak jen mohou. Část z nás se mu ale vědomě či nevědomě vyhýbá. Proč? Pro někoho může ticho představovat zbytečně nevyužitý prostor, který by mohl efektivně zaplnit, což s sebou může přinést i pocit viny. Jiní nechtějí být sami se svými myšlenkami, starostmi nebo potlačenými emocemi, které by mohly nečekaně vyplavat na povrch. V někom může ticho vyvolávat dokonce i pocit osamění a úzkosti.
Jak si dávkovat ticho?
K tomu, abyste si užili ticho, nemusíte hned odjet na týdenní meditační pobyt do hor. Cílem totiž není dosáhnout absolutního ticha za každou cenu, ale spíše vědomě vyhledávat chvíle klidu a pokusit se ze života eliminovat zvuky, které jsou pro nás postradatelné.
Pokud máte s tichem problém, můžete začít s „mikrodávkami“. Tady je pár tipů:
- Ranní rituál: Než sáhnete po telefonu nebo zapnete rádio, zkuste jen tak sedět v tichu. Vnímejte svůj dech, naslouchejte tichu.
- Tichá cesta: Zkuste část cesty do práce nebo z práce strávit bez hudby, podcastů či telefonátů. Prostě jen buďte a vnímejte okolí.
- Domácí tichá zóna: Najděte si doma místo, kde vás nikdo nebude rušit. Může to být křeslo u okna nebo balkon. Posaďte se a dívejte se ven.
- Přírodní tichá zóna: Pokud máte možnost, vyrazte do přírody a nechte telefon doma. I krátká procházka v parku, kde převažují přírodní zvuky, může pomoct.
- Vědomé ticho před spaním: Místo sledování seriálu do poslední chvíle si před usnutím dopřejte alespoň chvilku ticha.
