Nejčastější spánkové poruchy? Náměsíčnost, sexsomnie nebo zvukové halucinace
Lehnout si do postele, usnout jako špalek a ráno se probudit svěží a plní energie. Kéž by to bylo tak snadné.
Že náš spánek negativně ovlivňuje stres, alkohol, kofein, jídlo ve večerních hodinách a především modré světlo, do kterého prostřednictvím obrazovek a displejů koukáme čím dál větší počet hodin, není žádnou novinkou. Ani když usneme, nemáme ještě vyhráno. Během spánku se nám může dít mnoho věcí, děsivých, zvláštních a hlavně velmi fascinujících. Tyto spánkové poruchy patří mezi nejčastější.
Pocit pádu
Také se vám stává, že těsně před usnutím máte pocit, jako byste zakopli o schod, a celé vaše tělo sebou nekontrolovaně trhne? Odborníci tento stav nazývají hypnagogický fenomén, který vzniká v případě, že se při usínání do REM fáze dostáváme dřív, než je na ni tělo připraveno. Většinou za to může stres, velká únava nebo spánkový deficit, každopádně jde o poměrně běžný fenomén, s nímž se občas setká každý, a není potřeba ho nijak řešit.
Zvukové halucinace
Pokud těsně před usnutím slyšíte hlasy nebo zvuky, které reálně neexistují, prožíváte takzvanou hypnagogickou halucinaci. Ta může vzniknout v momentě, kdy mozek přechází z bdění do spánku a má výrazně intenzivnější aktivitu. Většinou se objevuje, když si leháte do postele opravdu hodně unavení.
Spánková paralýza
Spánková paralýza je jednou z nejděsivějších spánkových poruch, obzvlášť když vás postihne poprvé. Pocit hrůzy, tlaku na hrudi, neschopnost se pohnout a vidění zrůdných, démonických nebo děsivých postav, to nejčastěji popisují lidé, kteří těmito stavy trpí. Spánková paralýza vzniká mezi spánkem a bděním, mozek si je v této fázi sice částečně vědom reality, ale není schopen ji odlišit od obsahu podvědomí, „vidí“ tedy věci, které kolem něj reálně nejsou. Současně není schopen ovládat svaly, tedy ani hlasivky, a ve spojení s halucinacemi se objevuje pocit paniky, úzkosti a velkého strachu.
Dochází k ní nejčastěji při usínání nebo před probuzením, v REM fázi spánku. Obvykle trvá několik minut a sama odezní, ale přerušit ji může druhá osoba, která na postiženého jemně sáhne. Vzniknout může u každého člověka v jakémkoli věku a její příčiny nejsou úplně známé. Vyšší predispozice k jejímu vzniku mají lidé trpící depresemi, úzkostnými stavy nebo konzumující vyšší množství alkoholu či drog. Častěji se objevuje také u osob, které spí na zádech. K lékaři byste s ní měli jít v momentě, kdy se objevuje často a kdy kvůli ní máte strach usnout nebo se během spánku často budíte.
Náměsíčnost
Obvykle se vyskytuje během hluboké fáze spánku, známé jako NREM. Během ní se člověk probudí do takové míry, aby se mohl pohybovat, ale není plně bdělý, takže o sobě neví. Příčiny náměsíčnosti nejsou zcela známé. Odborníci se domnívají, že může být spojena s nevyvinutým nervovým systémem, ale také na ni mají vliv genetické predispozice, stres, únava nebo i některé léky. Postihuje až 14 % dětí a 2 % dospělých a projevuje se především chůzí, mluvením nebo jinými aktivitami v průběhu spánku. Epizody mohou trvat od pár až po několik desítek minut a člověk si na ně po probuzení nevzpomíná. Dobrou zprávou je, že mnoho případů náměsíčnosti u dětí nepotřebuje léčbu, s vyšším věkem zmizí sama od sebe. Pokud však přetrvává do dospělosti, je dobré se poradit s lékařem a změnit životní styl, nastavit pravidelný spánkový režim a zařadit také relaxační techniky, jako je například meditace.
Sexsomnie
Jak asi tušíte, podobně jako insomnie zahrnuje noční činnosti, které provozujete, aniž byste o tom věděli. Při sexsomnii se pak tyto činnosti nepřekvapivě týkají sexuálních a intimních aktivit, od masturbace přes doteky na intimních místech až k samotnému pohlavnímu styku. Během něj se postižený buď probudí, je zmatený a neví, co se stalo, nebo o sobě neví až do konce a ráno si nic nepamatuje. Stejně jako v případě insomnie i za sexsomnií stojí neurologická porucha, zhoršovat ji může rovněž stres, nedostatek spánku nebo vysoká hladina alkoholu v krvi před usnutím.
Případ Kennetha Parkse
Jak už bylo řečeno, REM behaviorální poruchy, kam insomnie i sexsomnie patří, vedou k fyzickým interakcím během spánku, otázkou však je, kam až mohou zajít. Některé soudy již zprostily obžaloby muže, kteří se dopustili znásilnění a byla jim diagnostikována sexsomnie, problém je ale v tom, že samotná diagnóza bývá poměrně nejistá a s jistotou špatně prokazatelná.
V historii se také objevují vzácné případy, kdy člověk během spánku někoho fyzicky napadl, nebo dokonce zabil, údajně aniž by si toho byl vědom. Jedním z nejznámějších je případ, kdy se v neděli 24. května 1987 objevuje na policejní stanici třiadvacetiletý Kanaďan Kenneth Parks, otec šesti dětí. Je celý od krve, třese se a pronese větu: „Myslím, že jsem zabil nějaké lidi.“ Ukazuje se, že oběťmi jsou jeho tchyně, kterou Kenneth ubodal, a tchán, kterého škrtil, ale ten útok nakonec přežil. Poměrně jasný případ vraždy a pokusu o ni. Kenneth ale tvrdí, že nemá ponětí, co se stalo. Usínal v jednu ráno na gauči ve svém domě, a když se vzbudil, byl 22 kilometrů od svého domu, v domě rodičů své manželky, celý od krve. Motiv zabíjet prý neměl. Přestože nebylo pochyb, že Parks útočil, byl po dlouhém vyšetřování shledán nevinným a jeho obranou byl automatismus způsobený epizodou náměsíčnosti. Nicméně otázky zůstávají. Využil Kenneth Parks insomnii jako výmluvu, aby mu vyšla dokonalá vražda? Pokud někomu ublížíte během spánku, jste vinen, nebo ne? A znamená to, že jste měli v úmyslu zločin spáchat, nebo že jde skutečně o nepochopitelný a nevysvětlitelný zkrat?
Výzkum kognitivní neurovědy v posledních letech odhalil, že lidé mají mnohem menší kontrolu nad svými činy, než jsme si mysleli. A každý, kdo je náměsíčný, tak pravděpodobně může zabít. Neurolog a specialista na poruchy spánku Dr. Guy Leschziner, autor knihy The Nocturnal Brain: Nightmares, Neuroscience and the Secret World of Sleep, k tomu říká: „Koncepty spánku a bdění nejsou přímým odrazem reality. Abychom pochopili, jak fungují, je potřeba si uvědomit, že když jsme vzhůru, neznamená to, že plně bdí i náš mozek. Existují drobné části našeho mozku, které konstantně přepínají do aktivity a neaktivity nezávisle na tom, jestli jsme vzhůru, nebo spíme. Cítit se bdělí a vypadat bděle ještě neznamená, že je bdělý i náš mozek.“
