Příliš fotek z dovolené krade vzpomínky. Jak si lépe pamatovat zážitky?
Slunce zapadá za šumavské kopce a na louce před vámi se pase stádo krav. Vaše děti jsou výjimečně v klidu a tiše sedí před vámi na lavičce a fascinovaně hledí na přírodní scenérii. Tohle jsou ty okamžiky, které si chci vybavit během hektického školního roku, až budu padat na pusu, říkáte si a automaticky saháte do kapsy pro telefon, abyste ten nádherný okamžik zachytili a nejlépe v celé sérii, s videem a ze všech stran. Abyste si ho lépe pamatovali. A to je chyba. Odborníci totiž tvrdí: focením získáte obrázek, nikoliv vzpomínku.
Pořizování příliš mnoha obrázků ve skutečnosti komplikuje mozku schopnost uchovat si vzpomínky, říká pro National Public Radio Elizabeth Loftus, profesorka psychologických věd na University of California, Irvine. Vysvětlení je poměrně logické: pokud si okamžik fotíme, můžeme se natolik soustředit na samotný proces pořizování obrázku, že na ostatní nám nezbude mentální kapacita. Řešíme barvy, zaostření, kompozici, sledujeme, jestli se fotka povedla. Potomek mezitím sfoukl svíčky na dortu. My s ním jeho velký okamžik naplno neprožijeme a v podstatě si tak nemáme vlastně „co“ pamatovat.
Článek si poslechněte v audioverzi:
Pokud si navíc něco fotíme, zároveň tím jistým způsobem zbavujeme svoji hlavu odpovědnosti. „Když se lidé spoléhají na technologii, aby si něco zapamatovali, v podstatě svou paměť outsourcují,“ říká Linda Henkel, profesorka psychologie na Fairfield University. „Vědí, že jejich foťák za ně zachycuje ten okamžik, takže tomu nevěnují plnou pozornost způsobem, který by jim mohl pomoci si zapamatovat."
K podobným závěrům docházejí i vědecké studie: v jedné z nich se například studenti snažili zapamatovat předměty, které viděli při návštěvě v muzeu. Ty si buď fotili, nebo prohlíželi. Výsledky byly jasné: když si účastníci předměty prohlédli a pak si je celé vyfotili, pamatovali si méně předmětů a méně detailů, než u těch, které pouze pozorovali. A to i přesto, že u focených trávili více času, právě kvůli pořízení snímku. Pokud ale byly vyzváni, aby vyfotili jen část předmětu, jejich zapamatování se zase zlepšilo. Tím, že se museli na nějakou část objektu zaměřit, se zřejmě mozek zase aktivoval.
Je to podobné, jako když vám někdo třeba říká adresu oblíbené restaurace a dodá: nebo si to najdi na googlu. Pravděpodobně si nebudete adresu pamatovat, protože víte, kde informaci najít.
Na druhou stranu jsou fotky rozhodně skvělým nástrojem, kterým si prožitky a pocity vyvoláte, vzpomínky oživíte a zpřesníte, protože víme, že na ně opravdu není spoleh a někdy si pamatujeme i to, co se nestalo.
Takže jednoznačně vykřikovat, že focení je špatné, rozhodně není správný závěr. Jde jen o to, dělat to s rozmyslem, aby měl mozek čas si nějaké prožitky nastřádat a do paměti uložit.
Kolik je tedy správně
Určitě si vybavíte turisty s videokamerou, kteří ji při prohlídce památky nepustí z ruky a bez jakéholiv záměru „sjíždějí“ katedrálu nebo hrad odshora dolů, zprava doleva, teď kuk – záběr na mamku a na děti a šup – zase věž. Taky si občas říkáte, kdy si to doma kdo asi pustí? Ale možná máte stejný pocit beznaděje, když se podíváte na svých 2 000 fotek z dovolené a opět přísaháte, že si je protřídíte.
Jak to tedy dělat tak, aby nám fotografie nekradly vzpomínky, ale naopak je zpřesňovaly a oživovaly?
Poproste druhé. Pokud jde o nějakou větší událost, jako jsou třeba narozeniny dětí, promoce a podobně, poproste někoho, aby to zdokumentoval za vás. Vy se budete moci soustředit na prožitky.
Méně je více. Nejdřív se na vrcholu hory rozhlédněte, užijte si pocit, že jste na ni vylezli. Pak udělejte pár snímků a zastrčte telefon. Jako připomínka to bude stačit.
Zaměřte se na detaily. Když přemýšlíte a vyhledáváte něco konkrétního, detailního, co by vám situaci připomnělo, je pravděpodobnější, že vše lépe uložíte do paměti.
Prohlížejte si své fotografie. Mnozí z nás to vůbec nedělají, možná proto, že jich mají moc. Zkuste si občas vyvolat vzpomínky tímto způsobem, uspořádejte své fotografie do alb.
