Mazlíček jako terapeut: Medikaci zvíře nenahradí, ale pomůže v méně šťastné etapě
Pokud se zeptáte snad jakéhokoli člověka, který má doma nějakého mazlíčka, určitě vám řekne, že ho jeho miláček činí šťastným. Že se díky němu necítí osamělý, i když zrovna není ve vztahu, přestože by chtěl. Že jeho pes nebo kočka vycítí, když mu není dobře a zlepšuje jeho psychickou pohodu. Pravda je taková, že neexistují žádné relevantní studie, které by potvrzovaly, že majitelé domácích mazlíčků jsou na tom fyzicky a psychicky lépe než lidé, kteří žádné zvíře nechovají. Tak proč věříme, že je tomu naopak?
Tento nesoulad mezi naší osobní zkušeností, kdy jsme upřímně přesvědčení o tom, že nás naši čtyřnozí miláčci činí šťastnějšími, a vědeckým poznáním se nazývá„paradox efektu domácích mazlíčků“. A je pravděpodobně největší záhadou v antrozoologii, tedy vědě zkoumající vztah mezi lidmi a zvířaty.
Chtěli jste to, tak to máte
Je v zásadě jedno, jakým způsobem svoje potřeby uspokojujete, pokud jsou naplněné. Jste-li člověkem, kterého těší, když mu kočka přede na klíně, povídáte si s ní a po návratu z práce ji toužíte obejmout, protože vám to dělá radost, budete šťastnější, pokud si kočku pořídíte. Rozhodně to ale neznamená, že budete stejné pocity radosti zažívat také v případě, že si místo kočky pořídíte psa, rybičky nebo pavouka. A stejně tak neplatí, že zvíře udělá šťastného člověka, kterého uspokojuje mít dokonale uklizenou domácnost a v ní hromadu knih. Majitelé zvířat jako skupina nežijí déle než lidé, kteří je nemají. Ti totiž svoje potřeby zpravidla kompenzují jiným způsobem. Radost ze života jim mohou přinášet jejich děti nebo třeba cvičení.
Pokud ovšem patříte mezi milovníky zvířat a žijete s nimi ve společné domácnosti, je jejich efekt na vaši náladu nezpochybnitelný. Hormony, které v interakci s milovaným mazlíčkem váš mozek vyplavuje, jsou srovnatelné s těmi, které vyplavuje v kontaktu s milovanou osobou. Jde zejména o hormon dobré nálady – dopamin, který má za důsledek pocity potěšení a naplněné motivace, a také kortizolu, který hraje důležitou roli při snižování hladiny krevního cukru v krvi. Vaše zvíře sice opravdu může mít vliv na rozvoj depresí a úzkostí, ovšem jen do určité míry. Pokud potřebujete medikaci, rozhodně nepodléhejte pocitu, že ji můžete nahradit bylinkovým čajem a procházkou se psem.
Na druhou stranu, jestliže prostě zrovna nemáte úplně šťastné období v práci, jste po rozchodu a vracíte se do prázdného bytu, může vás domácí mazlíček rozptýlit a pocity úzkosti potlačovat. I tak je ale potřeba myslet na to, že některá zvířata se dožívají i patnácti dvaceti let, takže by se rozhodně neměla stát povyražením na půl roku, než se zase dáte do kupy. To, co vám totiž přináší dobrou náladu a pocit sounáležitosti, se může v jiné krizi stát zdrojem stresu a zoufalství.
Kolik peněz stojí mít zvíře? Hodně.
Krmivo, stelivo, hračky, očkování, kastrace, zubní pasty, pravidelné návštěvy veterináře, je potřeba říct, že vlastnictví zvířete něco stojí. Pokud bude všechno v pohodě, pohybujete se ročně u psa někde kolem dvaceti tisíc, u kočky pak zhruba patnácti tisíc. Jakmile ale přijdou zdravotní potíže, dietní omezení, nutnost podávat léky nebo podstupovat léčbu, mohou se částky vyšplhat na desítky i stovky tisíc ročně. A pokud přijdete o práci nebo si vezmete hypotéku a dostanete se do fáze, kdy musíte počítat každou korunu, je i tisícovka měsíčně poměrně nepříjemný náklad. Jak už bylo řečeno, mazlíčci s námi žijí deset až dvacet let, proto si před jejich pořízením dobře rozmyslete, jestli se o ně opravdu po celou dobu zvládnete starat.
Dalším stresujícím faktorem může být skutečnost, že domácí zvíře prostě vyžaduje vaši pozornost a péči, i když se vám zrovna nechce, nebo máte lepší plány. Musí mít misku s čistou vodou, misku se žrádlem, které nesmíte zapomenout koupit, musí mít vyčištěný záchod, nebo ho musíte pravidelně venčit. Chcete jít po práci s přáteli na drink? Smůla, doma je váš pes, který se už nemůže dočkat, až se vrátíte a vezmete ho ven. Chcete jet na týden na dovolenou? Musíte řešit, kdo se o vaše zvíře postará. A pokud si potrpíte na designový nábytek, rozhodně si nepořizujte kočku, která dřív nebo později rozhodně vyzkouší, jestli by nebyl vhodný jako škrabadlo.
S domácími mazlíčky musíme rezignovat na část svého komfortu. Pokud navíc chcete zvíře, které může jedním kousnutím způsobit vážná zranění, budete se muset věnovat jeho výchově. Ke psovi, kterého milujete nade vše na světě, totiž mohou časem přibýt děti a pak se vyplatí mít jistotu, že jste ho vycvičili natolik dobře, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Výcvik psího kamaráda je ale nutný také ve vztahu k vašemu každodennímu okolí. To, že pes nezaútočí na vaše dítě, by totiž mělo platit pro všechny děti, lidi a zvířata obecně.
Může dítě naučit pes zodpovědnosti?
Když už mluvíme o dětech, je naprosto nesporné, že domácí mazlíček má velké benefity při jejich vývoji a výchově. Prozkoumat náklonnost dětí k jejich domácím mazlíčkům bylo cílem vědecké studie psycholožky Roxanne Hawkins z Univerzity v Edinburghu. Studie se zúčastnilo přes 1200 dětí ve věku 8–11 let, z nichž 67 % žilo v domácnosti s mazlíčkem, u každého druhého dítěte šlo přitom přímo o jejich vlastní zvířátko. V dotazníku pak 83 % z nich uvedlo, že je jejich domácí mazlíček dělá šťastným, 80 % svého mazlíčka miluje a 76 % přiznalo, že jejich mazlíček je jejich nejlepším přítelem.
Součástí studie byla také snaha zjistit, do jaké míry se děti o své zvíře starají. Do této kategorie bylo přitom zahrnuto krmení, výměna vody, procházka, vybírání toalety, ale také mazlení, hlazení a hraní si s domácím mazlíčkem. Studie pak prokázala, že děti, které o mazlíčka pečují, k němu mají také vyšší sílu emoční připoutanosti, mluví s ním, svěřují mu tajemství a pláčou s ním, když jsou smutné.
Psychologové tvrdí, že připoutanost k domácímu mazlíčkovi a péče o něj, má v dětství pozitivní vliv na vývoj osobnosti, nicméně mazlíček není zázračným lékem na všechna dětská trápení. Neexistuje například žádný důkaz, že žití se zvířetem by mělo vliv na emocionální zdraví dětí, na jejich problémy s chováním nebo na jejich kognitivní vývoj.
Srovnávací studie ale naopak prokázaly, že děti, které vyrůstají s domácím mazlíčkem, jsou o něco málo rychlejší v porozumění neverbální i verbální komunikace a také lépe navazují sociální interakce.
Jak může zvíře pomoci starším lidem?
To, co neplatí u dospělých a dětí, kteří mají domácí mazlíčky, se ale výrazně zvyšuje v případě seniorů. Samozřejmě opět jen u těch, kteří mají ke zvířatům kladný vztah. Prokázala to kanadská studie z roku 2015, která se zaměřovala právě na zkoumání vztahů mezi seniory a domácími mazlíčky. Zvíře samo o sobě starším lidem pocit osamění vykompenzovat nedokáže, většina respondentů ale uvedla, že vlastnictví psa se pro ně ukázalo jako dobrý způsob, jak vstupovat do interakce a navazovat vztahy s ostatními pejskaři během venčení.
Výzkumníci prokázali, že jak lidé stárli, museli se někdy vypořádat například s problémy týkajícími se jejich zdravotního stavu. Péče o čtyřnohého miláčka jim v těchto těžkých časech dávala pocit jistoty, že věci alespoň v některých ohledech zůstávají stejné a jejich mazlíčci jim tak psychicky pomohli vyrovnat se s výzvami, které stáří přináší. Naopak stresující pro ně byl fakt, že své bydlení musejí přizpůsobovat skutečnosti, že mají domácího mazlíčka. Často tak zůstávali v nejisté bytové situaci nebo na místech, která pro ně nebyla vhodná, ale ve kterých se svého milovaného zvířete nemuseli vzdát.
Vytěžte z toho maximum
Přestože benefity samostatného žití se zvířetem jsou tedy sporné a jejich efekt na naše duševní i fyzické zdraví není z hlediska vědy zdaleka tak velký, jak se my, jejich majitelé domníváme, naši domácí mazlíčci mohou být užitečnými pomocníky při činnostech, které naši psychickou pohodu pozitivně zlepšují, jako je například hra. Hravost i v dospělosti má totiž prokazatelně pozitivní vliv na naši celkovou spokojenost a hraví dospělí mají také tendenci vést aktivnější život. Ať už se psem hrajete přetahovanou, lákáte kočku na lov peříčka či světla z laserového ukazovátka, nebo házíte aport, mozek příliš nerozlišuje, co ve skutečnosti děláte. Jediné, co v tu chvíli vnímá, je, že se bavíte. Ideální čas, který byste hrou se svým mazlíčkem měli strávit, je třicet minut denně a je přitom jedno, jestli si budete hrát v kuse, anebo hru rozdělíte na dvě až tři relace.
Vlastnictví psa je také nepřímo dobré pro vaše duševní zdraví, protože se při jeho venčení zkrátka nevyhnete delšímu pobytu venku. Ostatně každý terapeut vám poradí, že každodenní pohyb má vliv na vaše celkové zdraví. Statistiky ukazují, že majitelé psů udělají v průměru o 3000 kroků víc než lidé, kteří psa nemají, a v chladných měsících jsou rozdíly skoro dvojnásobné.
Kromě všeho řečeného ale domácí mazlíčci dokážou jednu konkrétní věc, na kterou žádné studie nepotřebujete – dávají našemu životu řád. Každodenní život téměř každého zvířete je tvořený z rituálů a návyků, doslova žijí pravidelností. Potřebují pravidelně spát, jíst, hýbat se, potřebují čistou vodu a pravidelně se vyprazdňovat. A tento řád přenesou i do vašeho života, což vám může pomoct například v nastavení spánkového režimu, ale pravidelnost se jako metoda doporučuje také u některých depresí nebo v případě bipolární poruchy.
Péče o zvíře proto, kromě vašich subjektivně libých pocitů, může také přinést předvídatelnou stabilitu a prohloubit smysl pro smysluplnost. Snažte si to připomínat o půl šesté ráno, když vás zvířecí miláček vzbudí, že se chce proběhnout, nebo že mu máte otevřít konzervu.
