Odolnost neznamená, že děti nejsou smutné nebo se nebojí, tvrdá výchova není dobrý směr, říká terapeut

Dnešní mladá generace je rozmazlená, sněhové vločky, to my jsme dostali pár pohlavků a bylo jasno... Takové názory nezřídka zaznívají ve veřejném prostoru, takzvané výchovné pohlavky obhajují při debatách o fyzických trestech dětí i někteří poslanci. A zároveň s tím se volá po tom, že děti by měly být odolnější. Je současná generace opravdu méně odolná než jejich rodiče? O čem vlastně hovoříme a jak odolnost u sebe i u dětí pěstovat?
Když se řekne odolný člověk, možná si pod tím každý představí trochu něco jiného: pro někoho to bude kluk, který „není bábovka a nic ho nerozbrečí". Pro jiného člověk, který se dokáže vyhnout nějakému stresu nebo selhání. „Do mé praxe často přijdou děti nebo dospělí a chtějí, abychom je naučili eliminovat nějakou zátěž," říká terapeut Martin Cvrkal. To je podle něj nereálný požadavek. „Já jim říkám: Pojďme to otočit. Pojďme si připustit, že zátěž a stres tu budou, ale je důležité najít strategii, jak s tím naložit," vysvětluje. A tím se pěstuje odolnost.
Odolný člověk tedy není ten, který necítí smutek, stres, zklamání nebo bolest. Odolnost je podle odborníků schopnost zvládat v životě krizové situace. Nejde tedy o to necítit negativní emoce. „Už jen to, že si připustíme, že negativní emoce tu s námi jsou a budou a je naprosto přirozené je prožívat, je prvním krokem k nalezení nějaké strategie, jak s tím naložit," vysvětluje terapeut. Je úlevné si uvědomit, že nejsem divný nebo nemocný, když je mi smutno nebo jsem ve stresu.
Na druhou stranu, odolnost neznamená, že člověk nebo dítě musí vydržet všechno. I umění říkat ne je známkou odolosti. Znamená nárůst depresí a sebepoškozování u mladé generace to, že jsou dnešní děti a dospívající méně odolné? Proč je důležité nechat dítě selhávat, a jaký je rozdíl mezi zdravou podporou a tím, že za dítě řešíme to, co si má řešit samo? A má smysl tvrdá výchova?
Odolnost ze všech stran probrala editorka webu Moje psychologie Irena Sládečková s terapeutem Martinem Cvrkalem. Celý díl najdete zde:
