Na blbý den v práci dort, pak už jen salát? Jídlo nemá být ani trest, ani odměna

.

. Zdroj: Kelsey Chance on Unsplash

Jídlem slavíme, odměňujeme se, trestáme. Tělo, jídlo a emoce jsou provázanější, než si vůbec dokážeme připustit. Najít balanc mezi nimi je pak klíčovou dovedností, kterou je ale pro mnohé z nás očividně těžké si osvojit.

 

Jsme to, co jíme, říká známá fráze. Stejně tak se ale cítíme a chováme podle toho, co jíme. Už od prvních hodin po narození se jídlo bytostně týká každého z nás. Jaký si k němu později v životě vytvoříme vztah, ovlivňuje mnoho faktorů. Přitom návod pro adorovanou štíhlou linii všichni dobře známe: menší příjem energie, než je její výdej. A přesto to nějak nefunguje. Osobně si vzpomínám na několik situací, kdy se u mě projevil nezdravý vztah k jídlu.

Například když jsem se v deváté třídě dlouho a intenzivně připravovala na přijímací zkoušky na gymnázium. Byla jsem v neustálém mírném stresu. Doma se tomu dnes smějí, ale já tehdy měla potřebu míchat si máslo s moučkovým cukrem. Někdy jsem ho jedla na chlebu, jindy samotné. Tehdy to ještě nemělo prakticky žádné následky, ale bylo hůř. Kil, která jsem nabrala v covidové době, jsem se ale dosud nezbavila. Faktorů, proč se tyto věci dějí, je několik. Zajídání stresu nebo nepříjemných emocí patří mezi ty hlavní. Svým způsobem mě totiž mírně stresuje i to, že bych se měla pustit do regulace jídelníčku a intenzivnějšího cvičení. Je to, zdá se, začarovaný kruh.

„Utěšovací“ potraviny

Emocionální jedení je nejsnazší způsob, jak lze potlačit nebo uklidnit negativní emoce, jako jsou stres, hněv, strach, nuda, smutek a dokonce osamělost. Mnoho studií, ačkoli mnohé z nich proběhly jen na zvířatech, ukázaly, že fyzický nebo emocionální stres zvyšuje příjem potravy bohaté na cukry, tuky, případně obojí. Tyto suroviny skutečně mají „utěšovací“ efekt.

Nejspíš za to mohou vysoké hladiny kortizolu ve spojení s vysokými hladinami inzulinu. V roce 2007 uskutečnili britští výzkumníci studii se zajímavým výstupem. Lidé, kteří v experimentálním prostředí reagovali na stres vysokými hladinami kortizolu, měli ve svém běžném životě větší pravděpodobnost, že se budou přejídat, jako reakci na každodenní nepříjemnosti, než lidé s nízkou hladinou kortizolu.

Krátkodobě může stres zastavit chuť k jídlu. Ale pokud přetrvává, je to jiný příběh. Nadledvinky uvolňují hormon kortizol, který zvyšuje chuť k jídlu stejně jako obecnou motivaci k jednání, včetně opět motivace jíst. Jakmile stresová epizoda skončí, hladiny kortizolu by měly klesnout, jenže pokud stres nezmizí, nebo stresová reakce člověka uvízne v poloze „zapnuto“, kortizol může zůstat zvýšený.

Harvardští výzkumníci zase zjistili, že stres plynoucí z práce a jiných problémů koreluje s přibýváním tělesné hmotnosti, ovšem děje se tak pouze u těch, kteří měli na začátku studie nadváhu. Jedna teorie tvrdí, že lidé s nadváhou mají zvýšenou hladinu inzulinu a přibývání na váze během stresu je kvůli ní pravděpodobnější.

Utěšování se jídlem a přejídání není jediným chováním souvisejícím se stresem, které může přidávat na váze. Lidé ve stresu také často trpí nedostatkem spánku, méně cvičí a konzumují více alkoholu, což vše může přispět ke kilům navíc.

„Vystaveni ohromnému stresu z okolního informačně hypertrofovaného světa saháme po něčem známém, co nás zklidní. Tedy můžeme mít tendenci sahat i po různých legálních či nelegálních drogách. Jídlo je však nepoměrně dostupnější a taky „funguje“. Dostáváme se zde do paradoxní situace. Zatímco různých drog se lze, i když často velmi nesnadno, zbavit tím, že je ve svém životě úplně vynecháme, s jídlem podobný rychlý proces udělat nemůžeme,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Magdalena Dostálová.

Cukrové těžkosti

Někdy je tak těžké odolat něčemu sladkému po obědě, nebo když se to tak vezme téměř kdykoli… Sladké sníme v nějakém rychlém puzení, ani nevíme jak. S cukrem je to totiž složitější. Často slyšíme o skrytých cukrech a myslíme na ně pouze v souvislosti s potravinami, ale touhu po cukru vyvolávají i další, méně známé, reakce organismu, když si dáme něco sladkého.

Článek publikovaný v časopise Nature doktorem Charlesem Zukerem – ano, nomen omen – z institutu Howarda Hughese uvádí, že cukr aktivuje specializované chuťové pohárky na jazyku a zároveň zapíná zcela samostatnou neurologickou dráhu začínající ve střevě. Ze střev se signály, oznamující příchod cukru, dostávají do mozku, kde, jak odhalily experimenty na myších, podporují chuť na další dávku. Tato cesta ze střeva do mozku je poněkud vybíravá, reaguje pouze na molekuly cukru (zejména glukózu), nikoli na umělá sladidla. To by podle Zukera mohlo vysvětlit, proč umělá sladidla nemohou plně napodobit přitažlivost cukru. Osa střevo a mozek prý přehlíží také další druhy cukru, zejména fruktózu, která se nachází v ovoci.

V každém případě tato osa ovlivňuje naši chuť na cukr i tuk. Mít chuť na něco sladkého je založeno na chuti, ale touha po cukru má prostě jiný mechanismus.

Vědci již dříve spekulovali, že energetický obsah cukru neboli kalorie objasňuje jeho přitažlivost, protože mnoho umělých sladidel je postrádá. Výzkum však ukazuje, že tomu tak není, protože molekuly podobné glukóze bez kalorií mohou také aktivovat dráhu snímání cukru ze střeva do mozku. Aby vědci zjistili, jak se vyvíjí preference cukru v mozku, studují spojení mezi okruhem střeva a mozku a dalšími mozkovými systémy, jako jsou ty, které se podílejí na odměňování, krmení a emocích.

„Odhalení tohoto okruhu pomáhá vysvětlit, jak cukr přímo ovlivňuje náš mozek, aby řídil spotřebu. Odhaluje také nové potenciální cíle a příležitosti pro strategie, které pomohou omezit naši neukojitelnou chuť na cukr,“ dodává Zuker.

Co z toho vyplývá? Touha po cukru je komplikovaná, ale pokud chceme vystoupit z tohoto začarovaného kruhu, dává smysl snížit jeho spotřebu. Neznamená to, že cukr je primárně špatný, ale jeho výrazné snížení bude mít pro zdraví spíše plusy než minusy. Připravte se ale na lítý boj, mozek a střeva vám to nedají zadarmo.

Zdravá strava jako eso

Potraviny, jako jsou čerstvé ovoce a zelenina, celozrnné obiloviny, libové maso a ryby, jsou bohaté na živiny, které naše tělo potřebuje pro správnou funkci mozku. Například mnohými bio hackery opěvované omega-3 mastné kyseliny obsažené v rybím tuku jsou opravdu pro zdravý vývoj a fungování mozku klíčové. Ryby patří mezi hlavní suroviny stravování ve středomořském stylu. Patří do něj ale také vysoký obsah vlákniny, která je nezbytná pro střevní mikroflóru. Stále více se ukazuje, že střeva jsou skutečně hnací silou zdraví, včetně toho duševního. Pozitivní vliv zdravé stravy na psychiku dokládají i dvě důležité studie.

Může být jídlo cestou ke štěstí?

Může být jídlo cestou ke štěstí?

Tuto otázku jsme položili lidem, s jejichž jídlem jste vždycky jako v nebi. Ať už vám upečou laskonku, nebo dort, uvaří dokonalou „itálii“ či křupavou husu se zelím, vyskládají vymazlený veganský burger. Jejich první reakcí byla mnohdy představa „šťastného jídla“, kolikrát jako vzpomínka na dětství. Prostě jejich „comfort food“. A jaký je ten váš?

ZDENĚK POHLREICH

ŠÉFKUCHAŘ

„Kdo nejí dobře, nemůže být úplně šťastný!!!“

MIRKA VAN GILS SLAVÍKOVÁ

CUKRÁŘKA

„Jejdanánku, a jak moc! Přece jak jíme a co jíme je neuvěřitelně pevně spojeno s psychikou. Mám takový názor, že v současném světě je jídlo bráno jako nutnost, někdy až negativně, a hlavně nad ním nepřemýšlíme. Jenže jídlo není nepřítel, ba naopak. Volba je individuální, každý z nás má jiné preference. Velmi důležitá je však velikost porcí a čas věnovaný konzumaci, a tak to mám i já. Naučila jsem se naslouchat potřebám svého těla, a jím, když si tělo řekne. Také volba ingrediencí a jídla samotného je spojena s pocitem, co daná surovina ve mně vyvolává. Jím-li pomalu a v klidu, pak je mi dobře, neubývá energie a jsem pozitivně naladěná.“

JAN PUNČOCHÁŘ

ŠÉFKUCHAŘ

„Já myslím, že pocit životního štěstí na jídle příliš závislý není. Když máte nedostatek, pak se životní štěstí může těžko dostavit. Věřím však, že pokud máte zdravý vztah k jídlu a užíváte si ho, tak vám pocit štěstí určitě navodit může. Vždyť co je víc, než si s rodinou nebo přáteli sednout ke stolu, bavit se a u toho jíst výborně připravené jídlo. Jídlo nás přece nemusí jen nasytit, ale může být i příjemnou společenskou záležitostí. Vím, že je třeba být s ním opatrný a „nezajídat“ stres a nervozitu, ale každý z nás občas ujede a po těžké situaci si dopřeje něco dobrého, případně dezert, který může trošku povzbudit.“

MILUŠE MAKÓ

ŠÉFKUCHAŘKA, PROPAGÁTORKA VEGE STRAVY

„Částečně ano. Jídlo velice ovlivňuje naše nálady a to, jak se cítíme, každý pokrm na nás působí jinou energií. Nemám ráda stravu, po které se cítím unavená a vyčerpaná. Pokud jíme kvalitní suroviny, více zeleniny a ovoce, můžeme se cítit a vypadat lépe, a tak budeme šťastnější a vyrovnanější. Proto je dobré jídelníček odlehčit a ke každému jídlu nejlépe zařadit salát. Jinak je strašně moc potravin, které navodí krátkodobé štěstí jako čokoláda nebo cukr obecně, já si místo toho raději kupuji ovoce – maliny, jahody. To mi přivolává vzpomínky na krásné okamžiky z dětství, kdy měl děda velké zahradnictví a ovoce a zelenina byly všude. Jídlo pro mě také znamená vzpomínky na maminku a s ní spojenou vůni domácí rybízové limonády, chuť jahodových knedlíků a meruňkového džemu, stejně jako vzpomínky na babičku a její jídlo plné chilli, které je u nás v rodině velmi oblíbené.“

LUKÁŠ HEJLÍK

HEREC, GASTRONAUT, AUTOR GASTROMAPY

„To teda rozhodně! Třeba když dostanete v pěkném hlubokém talíři kulajdu, pěkný krém s máslem, kousky hub a brambor, když naříznete ztracené vejce a vyteče žloutek, krém promícháte s čerstvým koprem a ochutnáte tu explozi sladkosti, kyselosti, slanosti a plnosti.“

JOSEF MARŠÁLEK

CUKRÁŘ

„Jídlo vám štěstí nezajistí, ale určitě může být pevnou součástí při putování za ním. Přinejmenším jsou v něm uchovány vzpomínky, a možná i jedny z těch nejkrásnějších. První zmrzlina, voňavé koláče od babičky, smažené bramboráky s česnekem, špekáček na ohni… Jsou to často ty životní momenty, které bychom si za každou cenu měli hlídat jako oko v hlavě. Dozajista souvisí s naší komfortní zónou a místem či místy, kde nám je dobře a kde se cítíme bezpečně.“

Studie epidemioložky Felice Jacka z Deakin University v Austrálii z roku 2017 měla za cíl změřit terapeutický dopad zdravé stravy. Polovině lidí s depresí bylo poskytnuto nutriční poradenství, druhé polovině dali individuální sociální podporu, tedy někoho, kdo by jim dělal společnost. Po dvanácti týdnech se skupina, která změnila svůj jídelníček, cítila výrazně šťastnější než skupina, která měla větší sociální kontakt. Druhá studie z University of Konstanz v Německu dospěla k podobným závěrům. Prokázala, že konzumace zeleniny vede k vyšší úrovni štěstí v dlouhodobějším horizontu než cukr nebo nezdravé jídlo v daném okamžiku.

Jídlo bohaté na rafinované cukry, transmastné kyseliny a průmyslově zpracované potraviny naopak může mít na naši psychiku negativní dopad. Tyto potraviny mají tendenci vyvolávat rychlé změny hladiny cukru v krvi, což může způsobit kolísání nálady a nedostatek energie.

Cesta z kruhu není snadná

Klíčové je omezování příjmu nezdravých potravin a posilování schopnosti odlišovat opravdový hlad od emocionálních impulzů. Jednoduše řečeno, přistupovat k životu a jídlu vědomě je naprosto zásadní. Důležitá je ale také prevence. Snaha mít utěšovací potraviny po ruce je jen pozvánkou k problémům. „Alespoň elementární dodržování pravidelné stravy může být docela dobrou prevencí třeba i závažnějšího nevhodného přístupu ke stravování. U jídla se posaďme společně s našimi blízkými. Nenechme svou pozornost rušit ničím jiným – nekoukejme do mobilu, nevyřizujme maily. Přemýšlejme, co si do těla pošleme. Kvalita by definitivně měla hrát důležitější úlohu než kvantita. Máme-li jen trochu možnost, podílejme se na pěstování surovin, které následně konzumujeme. Nebo alespoň na přípravě jídla,“ shrnuje rozumná pravidla Magdalena Dostálová.

Motivace ke zdravému stravování tedy není hlavně o tom, zda vám půjdou dopnout kalhoty. Správné stravování totiž má vliv nejen na naše fyzické zdraví, ale také na to duševní. V budoucnu nemusí být pacienti trpící depresí odkazováni pouze na terapeuta, ale také na odborníka na výživu. Rovněž meditace, pravidelné cvičení a podpora přátel a rodiny jsou zcela zásadními faktory.

„Pokládám za přínosné, že se v poslední době stále více mluví o práci s dechem. Ale i obyčejné trávení času s našimi blízkými dokáže divy. Vystresovaný, pracovně vytížený člověk bez dobře fungující nejbližší sociální jednotky bude mít větší tendenci sahat po šididlech – bude mít chuť stres zajídat či dokonce sáhnout k psychoaktivním látkám. V životě je dobré dodržovat vyváženost mezi prací a volným časem, mezi aktivitami strávenými v kolektivu a individuálními činnostmi, je dobré dodržovat dostatek spánku a v neposlední řadě také žít trochu pro druhé, nejen pro sebe. Tenhle koktejl, je-li namíchán kvalitně, spíše udrží náš život spokojený a bez nutnosti sahat po více či méně problematických potravinách.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 7/23