Okamžitá úleva i obrana proti násilí: Jak interrupce ovlivňují psychiku?
Rozhodování o těhotenství patří k nejtěžším momentům v životě a donošení dítěte je bohužel někdy nad lidské síly. Zdravotní, psychické nebo i ty ekonomické. O ženském reprodukčním zdraví proto musíme hovořit otevřeně a k interrupcím přistupovat jako k základní součásti zdravotní péče. Jak mohou interrupce ovlivnit psychiku?
Stereotypů o sobeckých ženách, které podstupují přerušení těhotenství, aby si „nezkazily postavu“, jistě najdete na internetu bambilion. Věděli jste ale, že v České republice tuto péči nejčastěji vyhledávají ženy, které už minimálně jedno dítě mají? Navíc se u nás počet interrupcí postupně snižuje, zejména díky hormonální antikoncepci.
Pozor na jazyk: Potrat je obecný pojem pro předčasné ukončení těhotenství (samovolné i umělé), interrupce je lékařský zákrok. V ČR je legální do 12. týdne těhotenství, ze zdravotních důvodů pak do 24. týdne.
Výzkumy pravidelně potvrzují, že interrupce sama o sobě psychiku nezhoršuje. Větší zátěží naopak bývá, když žena musí donosit nechtěné těhotenství. Odepření interrupce je spojeno s vyšší chudobou i horším fyzickým zdravím a větší životní nestabilitou. Historický milník ve výzkumu představovala americká studie, která sledovala po dobu pěti let téměř tisíc žen, které podstoupily interrupci, i ty, kterým byla odepřena. 99 % žen z první skupiny mělo i po 5 letech pocit, že se rozhodly správně. Pokud vám tedy někdo bude tvrdit, že interrupce ženy obecně psychicky ničí, má někde statistickou chybu.
Navíc existuje něco, co bychom mohli přeložit jako „reprodukční nátlak“ (reproductive coercion). Nejsou to tikající „biologické hodiny“, ale forma partnerského násilí, která bere ženě kontrolu nad vlastním životem a má zásadní dopady (nejen) na psychiku. Partner se ji snaží „udržet“ tím, že sabotuje antikoncepci nebo ji manipuluje k otěhotnění. Zda je v takové chvíli možné mluvit o interrupci jinak než jen jako o „volbě“, necháváme na vás, ale pro některé ženy je to reálně jediný způsob, jak nezůstat připoutaná k násilnému partnerovi a mít šanci odejít. Pokud tuto možnost nemají, ve vztahu zůstávají déle a jsou kvůli dítěti o to zranitelnější (a vydíratelnější). Poslední slovo ohledně interrupcí by tak měly vždy mít samy těhotné ženy.
Tip: Jak vypadá realita odepřené interrupce
Syrová fotografická série od Stacy Kranitz sleduje osud ženy z Tennessee, která po zrušení práva na interrupci v USA musela donosit rizikové těhotenství, přestože vážně ohrožovalo její zdraví. Snímky zachycují každodenní realitu, péči o předčasně narozenou dceru, nedostatečnou systémovou podporu i zápas se závislostí.
Zdraví i důstojnost
Ženy, které interrupci podstoupily, nejčastěji popisují pocit bezprostředně po zákroku jako okamžitou úlevu. Nejsou to cynické ledové královny, jen jim právě skončilo velmi náročné období opravdu těžkého rozhodování. Mozek se přestává točit v kruhu, opouští je strach a nejistota. Doslova jim spadl kámen ze srdce. Přispívá k tomu i pocit kontroly nad vlastním životem. Možnost rozhodovat o vlastním těle a budoucnosti není jen abstraktní pojem z právních knížek. Když cítíme, že svůj život řídíme my, zvládáme lépe stres a jsme vyrovnanější.
Z dlouhodobého hlediska pak dostupnost interrupcí souvisí i s tím, jak ženy obecně zvládají své životní podmínky. Méně zdravotních nebo ekonomických hrozeb znamená také méně chronického stresu, což je hlavní faktor vedoucí k úzkostem, vyčerpání nebo k depresím.
Nenápadný, ale velmi důležitý benefit se týká i celkového zdraví rodiny. Pokud už žena děti má, příchod nového může zásadně ovlivnit i jejich život. Jasně, bylo by krásné, kdyby měl každý dost peněz na tolik dětí, kolik jen chce. Jenže ani ekonomická stabilita nemusí znamenat, že rodiče budou mít dostatek času se dětem věnovat. Přetížení rodiče tak mohou „zapřáhnout“ do péče své nejstarší děti, což má dalekosáhlé psychologické dopady. Pokud vás téma parentifikace zajímá více, můžete si přečíst naše předchozí články o syndromu nejstarší dcery nebo o emoční parentifikaci.
Samozřejmě, každá zkušenost je jiná a statistiky nemůžou zachytit jednotlivé příběhy v plné hloubce. Interrupce není jednoduchá nebo bez emocí. Právě proto je důležité, aby tato možnost vždy existovala jako bezpečná, dostupná a respektující součást zdravotní péče. Jde o zdraví, důstojnost a stabilitu půlky populace.
