Můj život má bez dětí smysl. Jen mě vysiluje se stále obhajovat

Smysl života nacházejí jinde než v rodině. Ženám s dětmi jsou někdy trnem v oku kvůli volnosti a bezstarostnosti, kterými disponují, pro leckteré muže jsou zkrátka divné. Řeč je o ženách, které se rozhodly nebýt matkami. Je jejich život vážně jednodušší?
Historicky byly ženy vnímány především jako nositelky života, jejich hlavní rolí bylo rození a výchova dětí. Ty, které tuto roli neplnily, byly často považovány za nemocné nebo nenormální. Přestože se společnost od těchto názorů pomalu vzdaluje, zůstávají některé předsudky hluboko zakořeněné.
I v dnešní době se mnoho lidí domnívá, že žena dosáhne svého životního poslání až ve chvíli, kdy se stane matkou. Tato představa je veřejně podporována, a to nejen v médiích, kde je mateřství často idealizováno a prezentováno jako vrchol životního naplnění. Ačkoli žen, které se rozhodnou prožít život bez vlastních dětí, stále přibývá, v běžné společnosti jsou pořád bílými vránami.
Je snadné podlehnout společenským očekáváním, ale pro mnohé není mateřství cesta, kterou by chtěly následovat. Neznamená to však, že by se měly cítit méněcenné, nebo že by je tak měla vnímat společnost. Prostě se rozhodly hledat smysl života v jiných věcech a naplňují je jiné životní prožitky, než je plození a výchova dítěte. Odmalička jsou však vychovávány k tomu, že se narodily především proto, aby porodily a vychovávaly děti. Co kdyby ale všechno mohlo být jinak?
Děti nejsou záruka
Sama jsem většinu života vyrůstala s tím, že jednou děti mít budu. Ne proto, že bych po nich toužila, ale proto, že to tak zkrátka „má být“. „Až potkáš toho pravého, až se vdáš, až budeš mít děti…“ Tyto věty jsem ze všech stran slýchala celé dospívání a automaticky jsem předpokládala, že to tak prostě bude. Pořízení dítěte jsem měla jako jeden ze životních mezníků, do kterého bych měla stihnout vystudovat, procestovat svět, vdát se a nastartovat kariéru. Až jeden z bývalých partnerů kdysi vyslovil myšlenku, že mít děti přece není naše povinnost, jelikož ani on o potomka nestál. Najednou jsem pocítila úlevu. Už nebylo kam spěchat.
Dnes je mi čtyřicet dva, děti nemám a stále jsem přesvědčená, že jsem se rozhodla správně. Myšlenky na to, co „se mnou jednou bude, až budu stará“ nebo „snad mi nezačnou tikat biologické hodiny, až už bude pozdě“, mě sice občas napadají, ale většinou na popud někoho, kdo toto téma otevře. Sama jsem přesvědčená o tom, že ani děti, ani životní partner nejsou zárukou, že se o mě bude mít kdo postarat, až mi bude nejhůř. Zároveň se ani necítím o nic ochuzená. Možná to bude znít sobecky, ale jsem pánem svého času, kdy mě téměř nic neomezuje, mám ráda svůj klid, když přijdu domů z práce, a život si dokážu užít i bez dětí. Neznamená to však, že bez dětí je všechno jednodušší.
Stigma bezdětné ženy
Čím je žena starší, tím víc musí snášet nechápavé reakce okolí, nářky rodičů, neporozumění kamarádek matek i rádoby soucitné pohledy všech dohromady. Rozhodnutí nebýt matkou ale většinou není unáhlené, natož pak jednoduché. Ženy, které je učiní, často čelí otázkám a tlakům od svého okolí, které bývá zpravidla přesvědčeno, že žena, která netouží po dítěti, není normální, a že za jejím rozhodnutím musí být něco víc, než jen obyčejná touha žít si svůj život takzvaně out of the box.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
„A co když si to rozmyslíš? Nebudeš toho litovat? Co když zůstaneš sama?“ Takové otázky mohou být nejen nepříjemné, ale i zraňující. „Lidé si často neuvědomují, jak invazivní tyto otázky jsou,“ říká pětačtyřicetiletá Marcela, která se rozhodla zůstat bezdětná. „Neomaleně se ptají na něco, co je jenom moje věc. Nemají právo mi říkat, co bych měla dělat se svým životem, zvlášť když nevědí, zda za mým rozhodnutím nestojí nějaká bolestná zkušenost.“
Zraňující mohou být i reakce a chování blízkých kamarádek. Jakoby dítě mezi bezdětnou ženu a matku postavilo nezbořitelnou bariéru, která už tam navždy zůstane. Ženy s dětmi se totiž ať už vědomě, nebo nevědomky, poměrně často uchylují k pasivně agresivnímu chování a narážkám typu „to se ti to mluví, když nemáš děti“, aniž by vnímaly dopad svých slov, která mohou být pro druhou stranu ponižující, zraňující a pohrdavá zároveň. To, že se žena svobodně rozhodla nemít děti, neznamená, že s sebou její rozhodnutí nenese pocity nejistoty a obav z následků, se kterými se musí celoživotně sama vypořádávat.
Bezdětné ženy potřebují především respekt a pochopení pro své rozhodnutí. Nechtějí být nuceny obhajovat svou volbu nebo vysvětlovat, proč se rozhodly nemít děti. Očekávají podporu od rodiny, přátel a společnosti, která jim umožní žít naplněný život s pocitem, že i jako jednotlivci přispívají společnosti jinými způsoby než mateřstvím. Kromě toho ocení, když jsou jejich životní volby přijímány bez předsudků a když se jejich okolí zaměří spíše na fakt, že jsou ve svém životě spokojené, než na to, co jim podle jeho subjektivního názoru a společenského vzorce chybí. „Rozhodla jsem se nebýt matkou, protože jsem cítila, že bych nebyla dobrou matkou. A nechci přivést na svět dítě, které bych nemohla vychovat s láskou a péčí, jakou by si zasloužilo. Jsem šťastná tak, jak jsem, a nemyslím si, že bych byla méněcenná, protože jsem si vybrala jinou cestu,“ dodává Marcela.
Svoboda beze strachu
Řada lidí si automaticky myslí, že bezdětná žena znamená nešťastná žena. Ženy bez dětí jsou někdy zobrazovány jako kariéristky, které upřednostňují svou práci před rodinou, nebo jako nešťastné bytosti, kterým se nepodařilo otěhotnět, nebo zmeškaly svou šanci na naplněný život a do smrti tedy budou žít se stigmatem neúplné životní cesty. Tento jednostranný obraz ignoruje mnoho jiných důvodů, proč ženy nemají děti, a omezuje jejich hodnotu na schopnost plodit.
Toto si raději odpusťte:
- Nebudeš litovat, že jsi zmeškala šanci na mateřství?
- Když nebudeš mít děti, nikdy nepochopíš, co je to skutečná láska.
- Nebojíš se, že toho jednou budeš litovat?
- Jaký máš vlastně bez dětí smysl života?
- Tobě se to mluví, když nemáš děti.
- Bez dětí není tvůj život úplný.
- Možná jsi prostě ještě nenašla tu správnou osobu, se kterou bys chtěla mít děti.
- Není to sobecké, zaměřit se jen na sebe, místo na rodinu?
- Dokud nemáš děti, nemůžeš to pochopit.
- A co když zůstaneš sama na stará kolena?
- Kdo se o tebe postará?
Štěstí ženy ale nemusí nutně pramenit z mateřství. Bezdětné ženy mohou nacházet naplnění v mnoha jiných oblastech života a tyto aktivity jim dávají smysl a pocit přínosu pro svět kolem nich. Často mají větší volnost v rozhodování o svém čase, kariéře, financích a životním stylu. Nemusí přizpůsobovat své plány potřebám dětí, což jim umožňuje více se věnovat vlastním zájmům a snům. Pro mnoho bezdětných žen je také klíčovým zdrojem osobního naplnění a seberealizace kariéra. Mohou se plně soustředit na svůj profesní rozvoj, dosahovat cílů a uspět v oblastech, které je baví a motivují. Úspěchy v práci jim přinášejí smysl a uspokojení, což přispívá k jejich celkovému pocitu spokojenosti.
Bez dětí mají ženy navíc větší finanční svobodu. Mohou investovat do svého rozvoje, koníčků nebo cestování, aniž by musely zohledňovat náklady spojené s výchovou potomků. Tato finanční stabilita jim přináší klid a jistotu, která pozitivně ovlivňuje jejich životní spokojenost, stejně jako prostor budovat silné a naplňující vztahy s přáteli, partnery a rodinou, jež jsou pro ně prioritní a také zdrojem radosti a štěstí. K tomu jim nezřídka chybí už jen to, aby společnost pochopila, že každý člověk má právo rozhodovat o tom, jakým směrem se jeho život bude ubírat, beze strachu z odsouzení nebo stigmatizace.