Diagnózy převlečené za depresi: Skutečné potíže může odhalit i jednoduchý krevní test
I když o duševním zdraví dokážeme mluvit více než kdy dřív, správná diagnóza je pořád výzva. Fyzická onemocnění se diagnostikují například krevními testy nebo zobrazováním, ale psychické poruchy se stále většinou určují podle popisu symptomů, které pacienti sami hlásí. To samozřejmě otevírá prostor pro chyby. Depresivní stavy se mohou skrývat za úzkostí, bipolární porucha se často maskuje jako běžná deprese a pak jsou tu i fyzická onemocnění, která se „převlékají“ za depresi či je deprese často provází.
Studie z roku 2013 v USA ukázala, že jen 38 % pacientů s klinickou diagnózou deprese skutečně splňovalo diagnostická kritéria. To znamená, že více než polovina těchto lidí ve skutečnosti formální depresi neměla. Podle statistik z roku 2025 se chybné diagnózy v oblasti duševního zdraví vyskytují zhruba v 20–50 % případů, přičemž u depresivních poruch je míra chyb kolem 25–30 %. I když dnes máme více povědomí o duševním zdraví než minulou dekádu, riziko nesprávné diagnózy zůstává vysoké, tedy nejde o problém nějakých „starých časů“, ale o stále relevantní limity.
Nenechte se mýlit, není to snad proto, že by depresi neměl nikdo. Deprese je skutečné a vážné onemocnění, které každý rok zasahuje miliony lidí po celém světě. Ve většině případů je diagnostikována správně a při vhodně zvolené terapii a léčbě se kvalita života pacientů a pacientek výrazně zlepšuje. Pokud se ale léčíte s depresí a léčba vám dlouhodobě nepřináší úlevu, může to mimo jiné znamenat, že příčina potíží leží ještě trochu jinde. Existují totiž onemocnění, která se depresi mohou navenek velmi podobat. Než se s vaším psychiatrem či psychiatričkou pustíte při hledání těch správných antidepresiv na cestu pokus omyl, může vám pomoct také konzultace s obvodním lékařem, abyste vyloučili i další možné příčiny vašich obtíží. Někdy k tomu stačí základní vyšetření, jindy je to složitější.
Hypotyreóza
Když štítná žláza neprodukuje dostatek hormonů, celé tělo včetně mozku začne zpomalovat. Lidé s hypotyreózou tak často bojují s vyčerpáním, mlhavým myšlením, potížemi se soustředěním a zhoršenou náladou. Není proto divu, že tyto příznaky bývají snadno zaměněny za depresi. Odhaduje se například, že nějakou formu onemocnění štítné žlázy má až 20 milionů Američanů, přičemž zhruba 60 procent z nich o svém problému vůbec neví. Místo diagnózy si své potíže vysvětlují jako lenost, přetížení nebo psychické vyčerpání a často sami sebe považují za „depresivní“.
Hypotyreóza se projevuje i dalšími fyzickými signály, které nám mohou napovědět. Typická je přecitlivělost na chlad, neustálý pocit zimy, suchá kůže, padání vlasů nebo chraplavý hlas. Dobrou zprávou je, že diagnóza je jednoduchá, potvrdí ji běžný krevní test, a porucha se léčí „klasickými“ prášky, které mohou příznaky výrazně zmírnit nebo zcela odstranit.
Diabetes
Diabetes 2. typu se často rozvíjí nenápadně a bez jasných varovných signálů. Lidé mohou bez zjevné příčiny hubnout, cítit se vyčerpaní, podráždění a bez energie. Tedy zhruba tak, jak se často popisuje deprese. Není proto výjimkou, že si své potíže vysvětlují psychicky, i když tělo ve skutečnosti zápasí s inzulinem. Už inzulinová rezistence, která diabetu často předchází, je navíc spojována s depresivními příznaky.
U lidí s diabetem se také může objevit takzvaná diabetická tíseň, což je dlouhodobý stres spojený se zvládáním chronického onemocnění, který se depresím velmi podobá. Studie z roku 2014 ukázala, že když se péče zaměří přímo na zvládání diabetu, mohou se „depresivní“ příznaky výrazně zmírnit. Jak upozorňuje psycholog Lawrence Fisher, autor studie, diagnostické škály často zachycují spíš tuto zátěž než skutečnou klinickou depresi. Diabetes 2. typu se diagnostikuje poměrně jednoduše a spolehlivě pomocí krevních testů, které sledují hladinu glukózy v krvi a reakci těla na cukr.
Bipolární porucha
Bipolární porucha může být při pohledu na období útlumu velmi podobná depresi. Lidé v těchto fázích se cítí beznadějně, ztrácejí energii a v nejhorších případech trpí i myšlenkami na sebevraždu. Rozdíl od „běžné“ deprese se projeví hlavně v manických nebo hypomanických obdobích, tedy fázích, kdy se člověk cítí naopak extrémně sebejistě, energicky a produktivně. Tyto fáze jsou pro někoho tak příjemné, že je ani nevnímá jako problém, a pomoc hledá až v depresivních obdobích.
Odhaduje se, že bipolární porucha je zpočátku mylně diagnostikována jako deprese u 40–60 % pacientů, průměrná doba, než dostanou správnou diagnózu, může být 5 až 10 let. Správná diagnóza je zásadní, protože léky používané k léčbě deprese mohou u lidí s bipolární poruchou znamenat zhoršení příznaků, pokud nejsou doplněny vhodnou stabilizující léčbou.
Chronický únavový syndrom
Chronický únavový syndrom přináší extrémní vyčerpání bez zjevné příčiny. K tomu se často přidávají potíže s koncentrací, bolesti svalů a problémy se spánkem, což jsou příznaky, které mohou velmi snadno připomínat depresi. Není proto překvapivé, že lidé s tímto syndromem jsou často chybně diagnostikováni. Studie publikovaná v The Primary Care Companion to the Journal of Clinical Psychiatry zjistila, že u více než 80 % pacientů se syndrom chronické únavy nepodařilo správně rozpoznat, přičemž nejčastější chybnou diagnózou byla právě deprese.
Existuje ale jeden užitečný rozdíl. Zatímco lidé s depresí často ztrácejí zájem o své koníčky a aktivity, ti se syndromem chronické únavy se i přes nedostatek energie stále snaží své zájmy a aktivity udržet, jen je často vyčerpávají více, než by čekali. Syndrom chronické únavy je bohužel náročnější na diagnostiku, protože neexistuje jeden jednoduchý test. Diagnóza se proto staví hlavně na příznacích a vyloučení jiných nemocí. Například již zmíněné hypotyreózy.
