Dystymie se může projevit i jako pesimismus: Chronickou depresi není vždy snadné rozeznat
Dystymie je porucha nálady, kterou vnímáme jako sice mírnější, ale dlouhodobější formu deprese. Někdy se jí také říká chronická deprese. Mluvíme o ní tehdy, když člověk pociťuje smutnou nebo skleslou náladu většinu dne, a to alespoň dva roky v kuse (u dětí jeden rok) s tím, že případné zlepšení netrvá déle než dva měsíce.
Dystymie se častěji vyskytuje u žen než u mužů a obvykle se objevuje v dětství nebo dospívání, i když se může rozvinout i později. Lidé s chronickou depresí se mohou cítit smutní, prázdní, bez motivace a bez chuti dělat věci, které dřív měli rádi. I běžné úkoly mohou být najednou náročné. Často se k tomu přidává nízké sebevědomí či pocity beznaděje. Tyto pocity mohou trvat roky a postupně ovlivňovat vztahy, práci, školu i každodenní fungování.
Může být těžké se radovat nebo si vůbec užít cokoliv hezkého. Z vnějšku člověk s dystymií působí jako pesimista či introvert, případně kverulant, co si pořád na něco stěžuje a máloco si dokáže užít. Chronická deprese sice není tak intenzivní jako normální deprese, ale může být pořádně vyčerpávající a zvládat ji může být podobně náročné. Dystymii mohou mít někteří lidé už od dětství, aniž by si to uvědomili, protože jde o stav, který přetrvává po delší dobu. Dobrou zprávou je, že kombinace psychoterapie a vhodných léků často výrazně pomáhá se zvládáním příznaků.
Příznaky dystymie
Dystymie a normální deprese sdílejí několik příznaků a tyto diagnózy se mohou také prolínat. Přibližně 3 ze 4 lidí s dystymií alespoň jednou zažijí těžší depresivní epizodu. Hovoříme pak o dvojité depresi. Hlavními příznaky jsou depresivní nálada po většinu dní, ztráta chuti k jídlu (nebo přejídání), problémy se spánkem, nízká energie nebo únava, nízké sebevědomí, potíže s koncentrací nebo rozhodováním a pocity beznaděje. U dětí mohou příznaky chronické depresivní poruchy zahrnovat depresivní náladu a podrážděnost, netrpělivost nebo hněv.
Rozdíly mezi dystymií a normální depresí jsou v intenzitě jednotlivých příznků, například někdo s dystymií si může všimnout změn ve svých stravovacích návycích, u depresivní poruchy mohou tyto změny způsobit výrazné přibírání nebo hubnutí. Mezi příznaky deprese pak patří kromě změn na váze například i problémy s myšlením, ztráta zájmu o život, opakované myšlenky či pokusy o sebevraždu, pocity viny a zbytečnosti.
I když se o dystymii často mluví jako o mírnější formě deprese, ve skutečnosti nejde o nic „lehkého“. U některých lidí může být dokonce náročnější než těžká deprese, hlavně proto, že trvá roky a ovlivňuje každodenní život. Přesto je dystymie tak podobná depresivní poruše, že diagnostická příručka Americké psychiatrické asociace navrhuje jako možnost dalšího zkoumání alternativní definici. Ta by se měla zaměřovat více na příznaky jako dlouhodobou špatnou náladu, pocity viny, uzavírání se do sebe nebo podrážděnost, spíše než na fyzické příznaky jako poruchy spánku nebo chuti k jídlu. Cílem je lepší pochopení toho, co dystymie skutečně obnáší, a pomoc lidem, kteří s ní žijí.
Příčiny chronické deprese
U rozvinutí dystymie (podobně jako u jiných typů deprese) hraje svou roli genetika, chemie mozku, dlouhodobý stres, traumata nebo sociální izolace. Dystymie začíná nenápadně jako změny nálady, ale pokud tělo a mysl nenajdou rovnováhu, může se stav postupně zhoršovat a přetrvávat. Chronická deprese může mít dědičný základ, hlavně pokud se objeví už v dětství nebo dospívání. Někteří lidé s dystymií zažívají i konkrétní změny spánku, například dříve než obvykle upadají do fáze snění (REM spánku).
Spouštěčem dystymie bývá spíš dlouhodobý stres než jedna konkrétní událost. U starších lidí ji často ovlivňuje zdraví, ztráta blízkých nebo třeba pokles testosteronu u mužů. Dlouhodobý vliv na náladu mohou mít i poranění mozku. Většina lidí s dystymií má i další přidružené potíže, třeba úzkosti, závislosti nebo fyzická onemocnění. V těchto případech se problémy často navzájem zhoršují. Chronickou depresi ovlivňuje třeba alkoholismus a naopak. Vzniká tak začarovaný kruh. Navíc čím déle deprese trvá, tím citlivější se mozek stává na další stres.
Kdy vyhledat pomoc?
U chronické deprese nemusí být snadné si uvědomit, že není normální a nemusíme ji snášet. Její příznaky nám mohou připadat jako běžná součást života. Ale pokud trvají delší dobu, není nutné se s nimi jen tak smířit. Dystymie se dá dobře léčit. Například podle dat z USA, fungují antidepresiva u 55 % lidí a některé výzkumy dokonce naznačují, že zabírají lépe než u normální deprese. Velkou úlevu může přinést i psychoterapie a nejlepší výsledky obvykle přináší kombinace obojího, tedy léků a terapie. Každému ale sedne něco trochu jiného.
Nebojte se promluvit s lékařkou nebo psychologem, nebo se aspoň svěřte někomu, komu věříte. Může to být kamarád/ka, blízký člověk, učitel/ka nebo kdokoli, kdo vám pomůže udělat první krok. Přiznat, že nám není dobře, je sice těžké, ale díky pokrokům v medicíně i obecné informovanosti, se nemusíme bát stigmatu.
Použité zdroje: Mayo Clinic, Johns Hopkins Medicine, PubMed Central, WebMD, Harvard Health Publishing, National Library of Medicine
