Folie à deux je stále záhadou. Může být běžnější, než si myslíme

.

. Zdroj: Zdroj: Warner Bros

Alena Julie Novotná
Diagnózy

Folie à deux se mnohem více objevuje v populární kultuře, i když se jedná o málo známou a velmi komplikovanou poruchu. To, že je vzácná a opředena záhadou má ale konkrétní důvody.

Sdílená psychotická porucha (folie à deux) je charakterizovaná sdílením bludu mezi dvěma nebo více lidmi v blízkém vztahu. Jde o vzácný jev, při kterém jedinec, který má psychotickou poruchu s bludy, ovlivňuje jiného nepsychotického jedince (či více lidí) na základě svého přesvědčení. Nejčastěji se vyskytuje mezi dvěma osobami, ale může zahrnovat skupiny, například v rodině. V takovém případě se nazývá folie à famille.

Článek si poslechněte v audioverzi:

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické společnosti definuje folie à deux takto: „představa, která se u jedince vyvine v kontextu blízkého vztahu s jinou osobou (osobami), která má již blud vytvořený“ – blud musí být navíc obsahově podobný.

Co je folie à deux

Termín v roce 1877 ustanovili francouzští psychiatři Charles Lasègue a Jules Falret, i když poruchu poprvé popsal neurolog Jules Baillarger už v roce 1860. Název Lasèguea a Falreta se zkrátka ujal nad ostatními. Navzdory tomu, že se jedná o relativně neobvyklý jev, sbírá značnou pozornost v populární kultuře. Objevila se v řadě televizních seriálů a naposledy přímo v titulu nejnovějšího filmu z dílny DC – druhého dílu Jokera.

Protože formulování diagnózy musí zahrnovat historii vztahu mezi oběma stranami, není tak snadné ji zjistit jako u „běžných“ poruch. Folie à deux zná medicína podobně dlouho jako například bipolární poruchu, její přesná příčina je ale stále trochu záhadou.

Mystérium podporuje také boom dokumentů a pořadů o opravdových kriminálních případech. Dnes je může na internetu vydávat takřka kdokoliv a je lákavé si při popisování hrůzných zločinů hrát takt trochu na doktora. A samozřejmě si pak na ně můžeme hrát i my, posluchači. V právu to má ale folie à deux mnohem komplikovanější než v psychiatrii a může pak působit téměř jako snaha zbavit se zodpovědnosti. Nevytvářejme si proto unáhlené závěry. Co tedy o této poruše víme? A proč tak málo?

Není to tak snadné

Počátkem 40. let shrnul americký psychiatr Alexander Gralnick folie à deux do čtyř typů:

Folie savee (vnucená psychóza) – bludy se přenášejí v intimním vztahu z (primárního) jedince s psychózou na jedince bez psychózy, u kterého vymizí, jakmile jsou tito dva odděleni.

Folie simultanee (simultánní psychóza) – oba partneři mají rizikové faktory, které je předurčují k rozvoji tohoto stavu (může se jednat například o sdílení genetických rizikových faktorů mezi sourozenci) a sdílejí i psychózu současně.

Folie communiquée (komunikovaná psychóza) – je podobná prvnímu typu s tím rozdílem, že u ovlivněného partnera nastávají bludy po delší době odporu. Tento člověk se navíc bude přesvědčení držet i po odloučení od primárního partnera.

Folie induite (indukovaná psychóza) – u tohoto typu vznikají u jedince s psychózou nové bludy, kvůli tomu, že je ovlivněn jiným jedincem s psychózou.

Folie à deux nezahrnuje poruchy nálady s psychotickými rysy. Specifický blud, který se u tohoto stavu shoduje s náladou, je totiž vyjádřený nezávisle na partnerovi. Diagnóza sdílené psychotické poruchy se také může stanovit až po vyloučení jakékoli organické příčiny nebo poruchy vyvolané cizí látkou. I tak je ale obtížné stanovit spolehlivou diagnózu stavu, který není jednoduchý ani pro pacienty ani pro lékařský personál.

Co přispívá k rozvinutí této poruchy?

Mezi rizikové faktory patří poruchy osobnosti či myšlení (jako např. schizofrenie) a neléčené duševní poruchy, ale i kognitivní poškození. To může mít za následek, že ovlivněná osoba zkrátka nemá dostatečný úsudek.

Důležitou roli při této poruše hraje i sociální izolace, která může mít sama o sobě různé příčiny (např. snížené komunikační schopnosti) a ve výsledku vede k tomu, že „není s čím srovnávat“.  Většina hlášených případů ukazuje špatnou interakci se společností u obou jedinců.

Jeden z nejzásadnějších faktorů, který zdůrazňují četné studie, je délka vztahu. Jednoduše se dá říct, že čím delší vztah, tím větší riziko. Většina hlášených případů je také mezi rodinnými příslušníky. Nejběžněji mezi manželi, na druhém místě mezi sestrami.

Rozvinutí folie à deux mohou ovlivnit i životní události. Pokud je člověk ve stresu, snižuje se jeho schopnost odolávat pocitům nebo emocím. Snadněji také přijímá různá přesvědčení. Zajímavostí je, že dříve se věřilo, že snadněji podlehne mladší člověk idejím toho staršího, což ale novější studie nepodporují. Zatím se potvrzuje skutečnost, že je porucha častější u žen a to na obou stranách vztahu, nicméně je ale možné, že u mužů se pouze méně často diagnostikuje.

Komplikované problémy i řešení

Bohužel, i u běžnějších psychiatrických potíží nemusí lidé dostat náležitou pomoc, protože si neuvědomují závažnost svého problému. Folie à deux potřebuje o to hlubší zkoumání, že jsou na ni nejméně dva. Podmínky takového výzkumu ale ztěžuje už samotná složitost, kvůli které může porucha zůstávat bez diagnózy. A to i v případě, že je primární jedinec v léčbě.

Incidenci a prevalenci sdílené psychotické poruchy je obtížné odhadnout. Některé americké studie uvádějí, že je zodpovědná za 1,7 až 2,6 % hospitalizací v psychiatrických léčebnách. Tento údaj může být podhodnocen a jiní autoři (z Británie) dokonce uvádí, že porucha není zas tak vzácná.

Podstatnou překážku pro včasné odhalení a léčbu představují již zmíněné zhoršené sociální či kognitivní schopnosti pacienta. Lékaři a lékařky tak pečují o jednoho člověka, aniž by měli informace o tom, že bludy existují i u jeho partnera či partnerky.

Navíc komplexní dynamika vztahu mezi dvěma lidmi může být další ohromnou výzvou. Sdílená psychotická porucha nadto vyžaduje i sdílenou spolupráci mezi více obory – mimo lékaře a lékařky zahrnuje také terapeuty, speciálně vyškolené sestry či farmakologické týmy.

ZDROJE:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK541211/

https://jaapl.org/content/38/3/369#abstract-1