Kam dali ti Američané rozum? Anti-intelektualismus je globální problém
Jen buďte upřímní, pokud jste sledovali kampaně i volby v USA, určitě vás to nejednou napadlo. Možná vám zatrnulo, jestli se náhodou trapně nepovyšujete nad texaské farmáře, kteří to mají všude daleko a tak pro trochu vzrušení věří konspiračním teoriím a naivním představám o fungování ekonomiky. Ale stejně vám vrtá hlavou – kam dali rozum?
Obyvatelé Spojených států si představujeme všelijak. Jako naprosto nevzdělané hlupáky s nadváhou, nebo dravé právničky z Harvardu a technologické kouzelníky z MIT. Kdybyste si vyzobali data ze sčítání lidu, „průměrný Američan“ by byla žena – běloška. Konkrétněji mileniálka, křesťanka, která volí Demokraty a žije s manželem v rodinném domě se třemi ložnicemi. Tam společně vychovávají krásného 1,7 dítěte, což samozřejmě už vůbec nedává smysl.
Naše představy jsou zkreslené populární kulturou, nejzajímavějšími zprávami o úspěších i tragickými reportážemi z míst masových střeleb. A i kdyby nakrásně všechny „průměrné Američanky“ s 1,7 dítětem ve volbách hlasovaly stejným způsobem, nepřevýšily by všechny ostatní občany, kteří se od průměru odchylují. 350 milionů obyvatel nemůžeme chápat jen jako dva tábory, kde jsou jedni hloupí a druzí inteligentní. Nebo že přemýšlí buď čistě jako jedna, nebo přesně jako druhá politická strana. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste volební lístek do urny nesli se skřípěním zubů vy.
Demokracie nestojí na velkých skupinách homogenních klonů, ale na ochotě dělat kompromisy. Předpovědi, jak se jí bude nyní dařit v jedné z nejmocnějších zemích světa, jistě najdete všude dost, takže… Jsou Američané úplně blbí? Úplně ne.
Aleluja!
Člověk by se měl radovat i z maličkostí – v roce 2024 uznává evoluci nejvíce dospělých lidí v historii Spojených států – téměř čtvrtina. Letos zároveň kleslo množství lidí, kteří jsou zarytí kreacionisté. V to, že nás Bůh stvořil někdy v posledních 10 tisíci letech v naší současné podobě nyní věří „jen“ 37 % občanů. (https://news.gallup.com/poll/647594/majority-credits-god-humankind-not-creationism.aspx) Ale není to jen víra ve zbraně a Bibli, co považujeme za pilíře Americké společnosti. Nejrůznější konspirační teorie (např. Sovereign citizen movement) se také nejdříve objeví v USA, než se přežvýkaní dostanou k nám do Česka. Podle průzkumu Univerzity v New Hampshire zveřejněném v roce 2022 si 10 procent respondentů myslí, že je Země je placatá a 17 procent neuznává, že Země obíhá kolem Slunce.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Není divu, že se Američané stávají na internetu častým terčem vtípků. Odmítání vědeckých skutečností ale nemusí mít kořeny v hlouposti. Lidé, kteří v posledních letech rozdmýchávají ve svých komunitách kontroverze okolo evoluce či sexuální výuky na školách, mohou zároveň excelovat ve své profesi. Ať už řeší složité stavební výpočty, analyzují množství dat, nebo přesně vědí, jakou péči potřebují jejich plodiny či dobytek.
Raději se připoutejte, protože si musíte uvědomit smutnou pravdu. I přirozeně inteligentní lidé mohou přijímat hloupé myšlenky. Roli v tom hraje jednak lidský „design“ – všichni jsme do určité míry biologicky náchylní k intelektuální lenosti, zkratkovitému rozhodování, předpojatosti a dalším impulsům, které nám sice zjednodušují běžný den, ale za to brání kritickému myšlení.
Také jsme ovlivňováni prostředím, ve kterém vyrůstáme a žijeme. Například podle toho, jak si vzdělání a kritického myšlení váží naše rodina, vlivné kulturní instituce a činitelé v zemi. Zda máme přístup ke kvalitní a spolehlivé žurnalistice nebo i „pouhým“ základním potřebám. Pokud zažíváme ekonomickou tíseň a stresujeme se na druhé směně ve šroubárně, abychom všechno zvládli uplatit, nebudeme si zrovna číst Vergilia v originále.
Anti-intelektualismus
Tyto a mnohé další jevy mohou vytvářet atmosféru, která znehodnocuje kritické myšlení a racionální diskurz. Podle neziskového think-tanku Studio ATAO je anti-intelektualismus „společenský postoj, který systematicky očerňuje vědecky podložená fakta, akademické a institucionální autority a snahy o vyvíjení teorii a získávání znalostí“. Nedostatečný přístup k informacím a nedoceněné kritické myšlení vede k anti-intelektualismu a zároveň ti, kteří jsou anti-intelektuální, se často snaží informace omezovat.
Struktura americké kultury je k anti-intelektualismu náchylná. I když je náboženství v Americe na ústupu, Spojené státy jsou v rozvinutém světě nejnábožnější a mají vlivné fundamentalistické křesťanské instituce. Pokud silné náboženské přesvědčení odmítá zažitá vědecká fakta rozporující jeho doktríně, vědecké bádání a kritické myšlení prostě nebude podporovaným a uznávaným úsilím.
Navíc neustálá honba za americkým snem vytváří z podnikatelů superhvězdy a k tomu dojem, že co nejde zpeněžit, jako by neexistovalo. Hodnota intelektu ale není jasně vyčíslitelná a tak to má v soutěži o popularitu těžké i proti akvárku se žraloky.
Tak jsme blbí všichni?
Zatímco nevěřícně kroutíme hlavou nad Spojenými státy, mohlo by nám uniknout, že anti-intelektualismus je globální problém. Víte, že pouze 93 % britských občanů má jasno v otázce, že země není placatá? To není zas takový rozdíl oproti USA. Četli jste, že zhruba 41 % Čechů věří, že jsou nám záměrně zamlčovány informace o negativních důsledcích očkování proti covidu a 18,6 % z nás souhlasí s tvrzením, že globální oteplování je výmysl?
Možná nejsme náboženští extremisté, abychom omezovali reprodukční práva žen, ale stejně jako Američané žijeme v zemi s narůstající ekonomickou nejistotou a nerovnostmi. Stále více přijímáme informace pochybné kvality ze sociálních sítí. Máme úzkost a strach, jsme vyčerpaní k tomu nás nějací „namyšlení inťoušové“ považují za blbečky, nebo nás nějací blbečkové otravují svou omezeností. Není divu, že to „těm druhým“ budeme chtít natřít alespoň ve volbách.
Pro lidi, kteří se touží dostat k moci. je taková situace samozřejmě příznivější, než prostředí, ve kterém považujeme za důležité se kriticky zamyslet, co jsme vůbec zač, jaké hodnoty chceme podporovat a proč věříme věcem, kterým věříme. Není divu, že nemají zájem o budování společnosti, která oceňuje inteligenci jako kulturní hodnotu ani o posilování institucí, které ji pěstují. Stejně jako my, jsou i naši političtí představitelé biologicky náchylní k intelektuální lenosti a svou politickou show nebudou chtít sami od sebe kultivovat.
Pokud chceme „hloupnutí“ zastavit, neměli bychom se nikomu mstít, ale vsadit na to, co oproti trestům přineslo ověřenou evoluční výhodu – o spolupráci, kompromis a altruismus. Pokud nám ústupek přinese méně utrpení, než když by naše neústupnost měla ublížit druhým, neváhejme. A požadujme to samé po našich volených zástupcích a zástupkyních dříve, než se z blbosti stane opravdový kulturní kapitál. Nebo ještě předtím, než zase za rok půjdeme k volbám skřípat zubama.
