Sebevražda 13 ranami nožem. Nejkontroverznější případ české kriminalistiky ožívá v kinech
Třiadvacetiletá Aneta spáchala sebevraždu třinácti ranami nožem. Ne, nejde o námět na hororové sci-fi, ale o oficiální závěr české policie. A také o příběh snad nejkontroverznějšího kriminálního případu moderní historie, jehož pozadí filmaři dokumentovali dlouhých pět let. Jakou roli v případu hrál milostný trojúhelník, mafie, drogy a tajemný Libanonec? Pravdu se nyní snaží v novém dokumentu Aneta zjistit jeho režisér Jiří Sádek.
7. listopadu jde do kin váš dokument Aneta. O čem vlastně je?
Pro režiséra je asi nejhorší popisovat, o čem je jeho vlastní film, protože to by měli říct jiní. Pokud ale můžu říct, o čem je pro mě osobně, pak o nešťastně nastaveném systému, ve kterém zemřela mladá holka, a o matce, která bojuje, aby našla pravdu o tom, jak zemřela její dcera.
Případ, o kterém mluvíte, se stal před deseti lety. Proč jste se ho rozhodl natočit?
V roce 2019 nás jako filmaře oslovila přímo maminka zemřelé Anety – Anna Rodová, která v té době už prakticky vyčerpala veškeré legální i finanční prostředky k tomu, aby zjistila pravdu o tom, jak její dcera v roce 2014 zemřela. My jsme se na případ podívali a samozřejmě, jako asi každý člověk, který jej sledoval, jsme uznali, že je naprosto zamotaný, šílený a neuvěřitelný. Takže jsme se ho rozhodli přezkoumat, ovšem za podmínky, že nebudeme nadržovat paní Rodové a že se pokusíme dát dohromady co nejčistší fakta a co nejlepší znalecké posudky, které potom ve filmu předložíme.
Je to ten důvod, proč jste oslovili experty z Británie, Ameriky, Kanady a Francie? Jaká vlastně byla jejich úloha v dokumentu?
Oslovili jsme odborníky ve svých oborech, kteří spolupracují s agenturami a službami, jako je FBI, CIA, pomáhají při katastrofách, ve válce a podobně. V dokumentu tak uvidíte britského psychologa, soudního lékaře a patologa z Floridy, francouzského toxikologa a kanadského biomechanika. A oslovili jsme je z toho důvodu, protože stejně jako každá jiná komunita, je i česká komunita znalců propojená, a bylo nám naznačeno, že pokud už byl případ přezkoumán, neexistuje v Česku znalec, který by šel proti policii a napsal „protiposudek“. Což je sice částečně pochopitelné, protože znalec, který by to udělal, by šel proti kolegům, a mohlo by se stát, že už by nikdy nedostal žádnou práci, ale současně se těžko můžeme divit tomu, že paní Rodová už v tuto komunitu ztratila důvěru.
Případ Anety Rodové měl velký mediální ohlas, nemohou se znalci bát, že by tím prostě byli ovlivněni?
I to je možné. Medializace případů pomáhá i škodí. Pomáhá v tom, že rozvazuje jazyky, škodí v tom, že často rozvazuje jazyky lidem, kteří o tom, co se stalo, nevědí vůbec nic. Podle mě je ale rozhodně dobře, že případ Anety zůstává ve veřejném prostoru, protože díky tomu vzbuzuje veřejnou diskusi o tom, jak máme nastavený systém spravedlnosti.
Námět k dokumentu psal Petr Konečný, bývalý dlouholetý šéfredaktor webu blesk.cz, který kauzu před deseti lety velmi detailně mediálně pokrýval. Byl to právě ten důvod, proč zrovna on?
Musím říct, že ano. Petr Konečný je samozřejmě unikátní figura české žurnalistiky, ale ten případ bere velmi seriózně. Je to jeho srdeční záležitost, má nejvíce materiálů, nejlépe a velmi detailně zpracované časové osy, ví o případu Anety všechno a byl nám velkou oporou. Zároveň jsme si ale museli dávat pozor na to, aby jeho vklad nebyl až příliš velký. Vzhledem k tomu, že část jeho mediální práce byly bulvární články, museli jsme hlídat, abychom dokument nebulvarizovali a aby nebyl exploatační.
Jak dlouho natáčení trvalo?
Když mě oslovil producent Jiří Tuček, abych film režíroval, domluvili jsme se, že natáčení bude trvat rok a půl. Do toho ale bohužel přišla pandemie covidu a během ní postupně začali odpadávat lidé, se kterými jsme do dokumentu počítali. Nejdřív se vymlouvali na covid, když opadl, tak zjistili, že v dokumentu vlastně vystupovat nechtějí, protože už je to dlouho, bojí se policie či mafie, nebo nechtěli ublížit paní Rodové, protože souhlasí se závěrem, že se Aneta zabila sama. Takže se nám natáčení nakonec protáhlo na dlouhých pět let. To je pět let v temnotách.
Jak jste se dostali k soudním spisům a dalším materiálům, ze kterých jste dokument skládali a které jste současně museli předložit zahraničním expertům, kteří o případu nic nevěděli?
Máme jako filmaři podepsanou smlouvu s paní Rodovou, že můžeme natáčet film o její dceři, a že ona nám poskytne veškeré materiály, které má k dispozici. To v praxi znamená, že jsme si nemuseli nic vyžadovat od policie napřímo. Problém je, že zatímco v Americe máte standardně k dispozici videozáznamy z výslechů, ze soudní síně a složky a spisy jsou veřejné, v Evropě se nejen kvůli GDPR k takovým věcem nedostanete. Jako filmaři také musíme dodržovat jiná pravidla než třeba novináři, protože jsme vázáni audiovizuálním zákonem, takže v dokumentu nezazní příjmení osob, kterých se případ týkal, spousta údajů je začerněná, včetně například části obličejů svědků, abychom je ochránili.
V dokumentu se objevuje řada právníků, bývalých vyšetřovatelů, lékařů, nicméně nepromluvil v něm nikdo z vyšetřovatelů, kteří na případu pracovali, proč?
My bychom to samozřejmě ocenili, jenže policie nám řekla, že bychom s panem hlavním vyšetřovatelem sice mohli mluvit, ale že byl přeřazen mimo Prahu, a že si tedy musíme zažádat na tamním krajském ředitelství, aby mu povolili porušit mlčenlivost. Nicméně protože případ Anety pod onen kraj nespadá, nemůže se k němu pan vyšetřovatel vyjadřovat. A v Praze že se nám zase nemá k případu kdo vyjádřit, takže jediné, co nám zbývá, je vyjádření oficiálního tiskového mluvčího policie. Upřímně musím říct, že zvenčí to vypadá, jako kdyby pana vyšetřovatele na ten kraj někdo prostě uklidil.
Proč by to dělali? Případ Anety Rodové byl přece uzavřen, dokonce dvakrát, a pokaždé se stejným závěrem?
Protože to byl průšvih. Jedna vysoce postavená policejní šarže, kterou nechci jmenovat, nám po zjištění, že o Anetě chceme točit dokument, nejdříve nechala vzkázat, že policie mluví pouze o případech, které se podařily, a že nemáme ztrácet čas. O dva roky později s námi najednou dotyčný seděl u jednoho stolu a snažil se na nás pouštět hrůzu, co že si to s tím filmem vlastně dovolujeme.
Co bylo během natáčení nejtěžší? Kdo je v případu Aneta viníkem? Na co dokázali zahraniční experti přijít? A bude Anetin případ znovu otevřen? Odpovědi na všechny otázky najdete od 7. listopadu v dokumentu Aneta a také v listopadovém čísle Mojí psychologie. K dvouletému předplatnému navíc dostanete balíček kosmetiky zdarma.
