Negativity bias: Sklony ke katastrofickým scénářům máme evolučně zakódované
Mluví se o tom, že svět se řítí do pekla a deprese, úzkost a smutek se stávají nedílnou součástí naší doby. Musí to tak být? Je možné nevidět svět černě víc, než je bezpodmínečně nutné?
Ruská agrese na Ukrajině, konflikt v Palestině, výsledky voleb, ekonomická i klimatická krize. Při sledování zpravodajství má člověk pocit, že naše planeta je to nejhorší místo pro život. Podle průzkumu agentury Ipsos se 63 % Čechů snaží vyhýbat zpravodajství v médiích, nechtějí si totiž sledováním katastrofických zpráv prohlubovat, už i bez toho, celkem mohutnou depresivní náladu. Nemusí se jednat pouze o zpravodajství v televizi či v rádiu, do naší duševní pohody, lépe řečeno nepohody, se promítají i informace ze sociálních sítí.
„Když pozoruji tu snůšku katastrof, která se na nás valí, zmocňuje se mě úzkost a pocit bezmoci. Co si s tím vším mám počít? Můžu něco já sama udělat? Nevidím žádné řešení a někdy se přistihnu při tom, jak jen otupěle zírám na obrázky v televizi nebo na telefonu a necítím už vlastně vůbec nic,“ popisuje pětatřicetiletá Julie.
Negativita jako top zboží
Nejen sex, ale i krev prodává. Moc dobře to věděl už například Kaspar Stieler, vydavatel amerického bulvárního deníku New York Sun, když v roce 1835 napsal: „Zprávy, mají-li dostát svému jménu a být zajímavé pro publikum, musí obecně vzato zpravovat o válkách a bojích, hrdelních zločinech a krvi, o zraněních a kacířích, o rozbitých hlavách, zlomených srdcích a zlomených kostech, o neštěstích způsobených požárem či potopou, o zničeném majetku, uloupeném majetku, odpíraných právech, poškozené pověsti, zhořklých citech a útlaku působeném národy, obcemi i jedinci.“
Zdá se, že se nic nezměnilo a našeho sklonu k negativitě a závislosti na dramatu využívají média a sociální sítě jen ještě v několikanásobně vyšší míře. Dramatické a šokující zprávy zkrátka přitahují více pozornosti a sledovanost je mantrou fungování médií. Negativní zprávy mohou lidem potvrzovat jejich vnímání světa jako nebezpečného místa nebo posilovat jejich vlastní postoje („vidíš, mámo, já jsem ti to říkal, ten svět je jen čím dál horší“), výsledkem je zacyklení se v bludném kruhu neustálého vyhledávání podobného obsahu. Jak jej rozetnout?
Svět jako nebezpečné místo
Není to tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. První komplikací je, že k negativnímu pohledu na svět jsme takříkajíc naprogramovaní od přírody. Lidský mozek přirozeně věnuje více pozornosti negativním informacím než pozitivním. Tento sklon má dokonce své odborné pojmenování, označuje se jako „negativity bias“ a rozvinul se v nás během evoluce. Naši předci byli zcela přirozeně nuceni mít se na pozoru před hrozbami a nástrahami, s nimiž se každodenně střetávali, aby je přežili.
„Mozek je nastaven tak, aby nás chránil, tedy věnoval větší pozornost hrozbám než příležitostem. Negativní zkreslení znamená, že negativní informace mají na naši mysl silnější dopad než pozitivní. Tento jev má kořeny v evoluci. Naši předci, kteří si více všímali hrozeb, měli větší šanci na přežití,“ potvrzuje terapeutka Lucie Horká (wellnessprovztahy.cz) a vysvětluje, že negativní myšlení má dnes kořeny v řadě dalších příčin.
„Jednou z nich je strach z nejistoty, protože neznámé situace vyvolávají obavy, zatímco mozek preferuje jistotu. Živnou půdou pro negativitu je i sociální srovnávání, při němž se neustále porovnáváme se svým okolím, což může vést k pocitům nedostatečnosti,“ vypočítává terapeutka a dodává, že na vině často bývá také náš sklon k perfekcionismu a sebekritice.
„Vysoké nároky na sebe sama zvyšují vnitřní tlak a podporují negativní vnitřní dialog,“ upřesňuje. Významně se na našem sklonu k negativnímu myšlení podepisují i nepříjemné zkušenosti a zážitky z minulosti, které zakládají opakující se myšlenkové vzorce. „Životní zkušenosti se ukládají do naší mysli a ovlivňují,jak interpretujeme realitu. Každý máme svůj pomyslný ‚významovač‘, jehož prostřednictvím hodnotíme život a situace v něm. Negativní události mohou posilovat defenzivní přístup ke světu, zatímco pozitivní zkušenosti budují důvěru,“ upřesňuje Lucie Horká. Negativní události se podle odbornice rychleji ukládají do paměti a zůstávají v ní déle než pozitivní zážitky.
Přelaďte osobní rádio
Není tedy divu, že špatné zprávy nás zaujmou daleko rychleji než ty pozitivní a také si je v hlavě přemíláme daleko delší dobu a stále dokola. Jak otočit pomyslným kolečkem a „přeladit rádio“ naší mysli na méně depresivní stanici a neposlouchat pořád jen to, co nám není příjemné? Můžeme pracovat s naší pozorností a vědomě ji posunout jinam?
„Proti negativnímu zkreslení můžeme přistupovat aktivním zaměřením se na pozitivní stránky života. Například vedením deníku vděčnosti nebo vědomým oceňováním drobných radostí dne,“ radí terapeutka Lucie Horká. Cesta k pozitivnímu myšlení podle ní nemusí vést přes radikální změny, ale skrze malé každodenní krůčky. „Najděte si něco, co vás těší – třeba ranní čajový rituál, pozorování květin, kreativní tvoření. Malé radosti mají sílu přepsat hluboko zakořeněné vzorce negativního myšlení,“ dává příklady koučka.
Dobrou zprávou je, že pozitivní myšlení se dá trénovat, stejně jako tělo v posilovně. „Dělání malých pravidelných krůčků vás dovede do cíle, který vyhlížíte. Je jen na každém z nás, zda vyhraje negativní nebo pozitivní myšlení. Trénink dělá mistra, oblast pozitivního myšlení není výjimkou,“ povzbuzuje Lucie Horká.
