Život jako v 5D kině: Hyperfantazie není superschopnost
Drtivá většína z nás (96–98 %) si dokáže v hlavě představit nějaké vizuální obrazy, ale živost naší představivosti leží na širokém spektru. Od extrémně slabých obrysů až po detailní scény jako z velkofilmu. Asi 1 % lidí si nedokáže představit nic, opačným extrémem je hyperfantazie, kterou mají až 3 % lidí. Vidí tak reálné obrazy, že občas nemohou rozeznat, zda se skutečně staly, nebo si je představují.
Možná už jste na internetu narazili na tento obrázek, který ilustruje naše spektrum vizuální představivosti. Zavřete oči a představte si jablko. Jak vypadá? Vidíte jen jeho obrys, jako je na čísle 4, nebo vidíte plod jako v kinosále v nejvyšším rozlišení se všemi realistickými detaily? Většina z nás bude asi někde mezi, ale pro lidi s hyperfantazií je vizuální představivost stejně živá jako skutečné vidění.
Co je to hyperfantazie?
Hyperfantazie je specifický způsob, jakým lidský mozek zpracovává svět. Vnitřní svět lidí s hyperfantazií má ostré barvy, detaily a plynulý pohyb. A zdaleka nejde jen o zrak, dokážou ve své hlavě slyšet celé symfonie nebo hlasy a při představě jablka si klidně vybaví jeho vůni i chuť. Zní to jako superschopnost, ale není. Na jednu stranu v člověku probouzí obrovskou tvořivost a hluboké emoce, na stranu druhou může hyperfantazie člověka snadno zahltit, rozptýlit nebo ho uvrhnout do pasti ruminace.
Dětská fantazie vs. hyperfantazie
Hyperfantazie je nejběžnější v dětství, ale s věkem mizí. Proč?
Dětský mozek ukládá zážitky s obrovským množstvím smyslových detailů.
Dospělý mozek se přepne do úspornějšího režimu a přemýšlí spíše v pojmech a abstrakcích.
Vše závisí na tom, jak silně jsou v mozku propojená centra pro pozornost s centry pro zrak.
Hyperfantazie a afantazie
Že se lidská představivost dramaticky liší, věděl už na konci 19. století vědec Francis Galton, bratranec Charlese Darwina. Psychologie však tento fenomén dlouho ignorovala. Oficiální pojmenování dostala afantazie (tedy ztráta vizuální představivosti) až v roce 2015 a hyperfantazie se dostává pod drobnohled vědců teprve teď.
Nutno podotknout, že pokud má někdo afantazii a nemůže si vybavit nic vizuálně, neznamená to, že nemá vůbec žádnou fantazii. Jeden z uživatelů Redditu to popsal takto: „Má to své výhody i nevýhody, stejně jako cokoli jiného. V hlavě nic neslyším/nevidím/necítím/atd. Nejlépe to dokážu popsat tak, že myslím buď tichými slovy, nebo abstraktními pojmy, kdy vím, co si myslím, ale nic nevidím/neslyším.“
Lidé s hyperfantazií často míří do kreativních profesí, skvěle si pamatují vlastní zážitky a zažívají synestezii (např. vidí barvy, když slyší hudbu). 90 % lidí s hyperfantazií uvádí jasné výhody, zároveň 40 % popisuje i negativní dopady na život.
| Výhody hyperfantazie | Nevýhody hyperfantazie |
| obrovská kreativita a schopnost tvořit | snadné rozptýlení vnitřním světem |
| fotografická paměť na minulost | emoční zahlcení, vše prožívají až moc silně |
| skvělé plánování (vše si dopředu „přehrají“) | nepochopení okolím a komplikace ve vztazích |
Hyperfantazie a overthinking
Představivost funguje jako emoční zesilovač. Když si představíte úspěch, nakopne vás to. Když si ale představíte katastrofu, hyperfantazie vám naservíruje tak realistický horor, že vám okamžitě vyskočí tep. Hyperfantazie bývá spojována s úzkostmi, depresemi nebo bipolární poruchou. Neznamená to, že by tyto nemoci způsobovala, ale jednoduše přilévá olej do ohně. Když se myšlenky zvrtnou negativním směrem, černé scénáře se mohou objevovat s paralyzující intenzitou.
Hyperfantazie a paměť
Zatímco lidé bez představivosti zvládají běžné paměťové testy na jedničku, mohou mít problém si v hlavě znovu vybavit a prožít své minulé narozeniny nebo dovolenou. Lidé s hyperfantazií jsou pravý opak: Jejich vzpomínky na minulost (i představy o budoucnosti) jsou tak bohaté a detailní, jako by tam právě byli, i když to někdy může ztížit rozlišení mezi tím, co se skutečně stalo, a tím, co si představují. Celkově to ale nutně neznamená, že mají vyšší kapacitu paměti, jen ji jinak prožívají.
Tento článek nenahrazuje psychologickou ani psychiatrickou diagnostiku.
