Prokrastinace není lenost. Mozek odkládáním povinností pouze chrání vaše ego
Máte dokončit pracovní zprávu, udělat si daně nebo aktualizovat všechny své pojistky. Místo toho se ale přistihnete, jak s nevídaným zápalem třídíte ponožky podle barev nebo scrollujete sociálními sítěmi. Následuje výčitka svědomí a pocit selhání. Jenže co když se za prokrastinací schovává dokonale propracovaná obrana?
Váš mozek během prokrastinace nezahálí. Naopak, jede na plné obrátky a chová se jako (tak trochu dětinský) bodyguard. Neodkládá úkol proto, že by byl líný, ale proto, že se snaží ochránit to nejcennější, co vnitřně máte, vaše ego a pocit vlastní hodnoty.
Prokrastinace jako záchranná brzda
Dlouho jsme žili v omylu, že prokrastinace je problémem špatného time-managementu. Jenže diářem a lepší aplikací na úkoly se chronické odkládání vyléčit nedá. Fuschia Sirois a Timothy Pychyl ve své studii prokázali, že prokrastinace je spíše selhání emoční regulace.
Když před sebou máte složitý úkol, mozek v něm podvědomě nevidí „práci“, ale hrozbu. Může to být strach z neúspěchu, nuda, nejistota nebo frustrace. Váš limbický systém v tu chvíli zavelí k ústupu. Chce vás před těmito nepříjemnými pocity okamžitě zachránit. A právě odložením úkolu a spuštěním videa na YouTube získáte okamžitou úlevu. Mozek sice ví, že zítra vám bude hůř, ale vteřinová úleva v přítomnosti je pro něj lákavější. Prokrastinace se tak stává instantním řešením stresu.
Přidejte si nás na Googlu mezi oblíbené weby!
Prokrastinace jako dokonalé alibi
Ještě hlouběji do naší psychiky zasahuje fenomén, který vědci popisují jako „sebehendikepování“ (self-handicapping). Jde o podvědomou strategii, kterou lidé s křehkým sebevědomím používají k tomu, aby si předem vytvořili omluvu pro případný neúspěch.
Funguje to následovně: Čeká vás důležitá prezentace, na které vám záleží. Pokud na ní začnete pracovat s předstihem a odevzdáte maximum, ale výsledek bude průměrný, znamená to, že jste selhali. A to ego bolí. Pokud ale přípravu odložíte na poslední noc, vytvoříte si dokonalé alibi. Když pak prezentace dopadne špatně, můžete si (i okolí) říct: „No jo, dělal/a jsem to ve spěchu ve tři ráno, nebylo dost času.“ Vaše ego je zachráněno. Neúspěch se nesvaluje na nedostatek vašeho talentu a schopností, ale na vnější.
Strach z odhalení
Další vzorec chování nejvíce trápí lidi, kteří trpí perfekcionismem nebo nízkým sebevědomím. Studie Nadera Hajlooa potvrdila nepřímou úměru: čím nižší a zranitelnější sebevědomí člověk má, tím náchylnější je k prokrastinaci.
Lidé, kteří o sobě pochybují, vnímají každý úkol jako test své hodnoty. Dokud úkol nezačnou dělat, žijí v bezpečné zóně potenciálu („mohl/a bych to udělat skvěle“). Jakmile ale sednou k počítači a napíšou první řádek, realita se střetne s ideálem a hrozí, že výsledek nebude perfektní. Odkládání je tak obranou před tím, abychom se nemuseli podívat do zrcadla a čelit strachu, že na něco zkrátka nestačíme.
Jak přelstít prokrastinaci?
Pokud je prokrastinace obranný mechanismus, bojovat s ní silou a nadáváním si do líných neschopných jedinců situaci jen zhorší. Zvýšíte tím stres, ego se začne bránit ještě usilovněji a vy opět skončíte u scrollování, utírání prachu pod gaučem nebo čtení komentářů pod článkem o narození paterčat. Co tedy funguje?
- Snižte laťku pro začátek: Pokud máte napsat dlouhý text, slibte svému mozku, že napíšete jen jednu větu. Snižte nároky na první pokus. První verze klidně může být příšerná, důležité je odbourat strach z čistého papíru.
- Přijměte nepohodlí: Prokrastinace nezmizí, když budete čekat na „správnou náladu“. Ta totiž nepřijde. Klíčem je smířit se s tím, že začátek bude bolet a bude nepříjemný.
- Mějte se sebou soucit: Lidé, kteří si prokrastinaci dokáží odpustit, odkládají v budoucnu méně. Když přestanete sami sebe trestat, váš vnitřní bodyguard nebude mít důvod bojovat proti vašim povinnostem.
