Společenské pokrytectví: Lechtivá videa sleduje kdekdo, ale aktérkami hluboce pohrdáme
Zvědavost, závist, tajené vášně, vzrušení, ostych, opovržení, předsudky, to všechno se vás bude týkat, když si vyberete práci v oblasti sexu.
V posledních měsících se na Instagramu objevilo několik profilů věnovaných sexuální práci, které si rychle získaly popularitu. Podobnou zkušenost mám i s profilem celeste.will.0. Epizody o každodennosti žen pracujících v sexuální profesi vyvolávají velký zájem. Tento svět vnímáme jako něco tajemného a jsme zvědaví, jak taková práce vypadá, kolik si dívky a ženy vydělají a jak se chovají klienti.
Zároveň vůči nim většina lidí cítí větší či menší, vědomé či podvědomé opovržení. Často je nespravedlivě vnímáme jako jiný druh žen, jako ty, které se nerespektují, zvolily zkratku, místo aby vydělávaly takzvaně pořádně, prodávají své tělo. Co mě osobně dráždí, je pokrytectví, skoro každý sleduje porno, ovšem herci a herečky ze sexuální branže se stávají terčem pohrdání (berte to, prosím, jako nadsázku, ne výsledky výzkumu). Fascinace sexuální prací je přitom silná právě díky tomuto napětí, toužíme poznat ten svět a zároveň nás odpuzuje.
V podcastu vystoupila řada žen z oboru - pornoherečky, pracovnice z privátu i z Showparku. Většinou se v jejich příbězích objevuje motiv těžké finanční situace, která je k této prácí přivedla. Nebyla to tedy vášeň pro sex s cizími muži, ale fakt, že během jediné noci mohly vydělat tolik peněz. Ev ze Showparku měla čerstvě 18 let a chtěla se co nejrychleji odstěhovat z toxického domova, kde žila s matkou a babičkou. Mohla si najít brigádu, ale jak dlouho by jí trvalo našetřit na kauci a nájem? Rozhodla se pro klub, i když o tom nic nevěděla. Šlo to i jinak? Možná, ale kdo z nás někdy neudělal podobné rozhodnutí pod tlakem situace? Mnoho žen pracujících v sexuální oblasti jsou samoživitelky nebo ženy z menších měst, kde možností vydělat si peníze příliš není.
Sexuální pracovnice vs. klient
Když přemýšlíme o sexuální práci, měli bychom se vymanit z vlastní bubliny. Možná bychom v těžké finanční situaci my sami hledali jiné, lepší a etičtější řešení, ale ne každý má stejný startovní kapitál, jako jsou znalosti, zázemí, sebedůvěra. Někdo vyrůstal v násilném prostředí, někdo se nenaučil z nejrůznějších důvodů hospodařit s penězi, je tedy nefér všechny měřit stejným metrem. A možná bychom se měli místo pohrdání sexuálními pracovnicemi jednou zaměřit spíš na klienty. Na etickou stránku této rovnice.
Sama jsem pro destigmatizaci sexuální práce, protože každý člověk si zaslouží respekt. Zároveň jsem ale proti její romantizaci. Co tím myslím? Před pár lety se v polské aktivistické sociální bublině objevila teze o „osvobozující síle" sexuální práce. Některé aktivistky (samotné sexuální pracovnice) psaly dokonce o tom, že sex work je feministická a antikapitalistická. Vedly i velmi populární podcast. Jedna z nich je escortka, která si údajně sama vybírá klienty, druhá pracuje na webkamerách. Je ale těžké zbavit se dojmu, že jde o elitu v branži. V nadšení pro osvobozující sílu sexuální práce se totiž snadno zapomene na ženy z privátů, které si vydělají asi 1500 korun a polovinu z nich odevzdají majiteli.
Odpojení jako obrana
Jestli je sexuální práce feministická, nechme na jinou debatu. Jestli je antikapitalistická, nezbývá než si dát facepalm čili vyjádřit zoufalý nesouhlas, protože ve skutečnosti jde o prodej, a to prodej intimity. Ano, žena má právo nakládat se svým tělem tak, jak chce. Jenže sexuální práce není obyčejná práce. Je to práce s intimitou. Práce nebezpečná. Práce, kde se tělo a intimita stávají produktem a kde je často nutné se kvůli přežití odpojit od sebe samé. Většina sexuálních pracovnic řekne: Sex mi nepřináší potěšení, prostě to dělám kvůli penězům. Místo šarmantního Richarda Gerea často potkávají násilí. Jsem si jistá, že existují i ženy, které to dělají proto, že je taková práce baví, ale je jich skutečně málo. A i OnlyFans, které mělo být demokratizací sexuální práce a některým ženám skutečně umožňuje vydělávat, se z velké části ztratilo své původní myšlence a stalo se dalším nástrojem utlačování žen v sexbyznysu.
Věřte nevěřte
A k profilu celeste.will.0, o kterém jsem mluvila na začátku: Za mě nepůsobí zrovna důvěryhodně. Fotky bankovek rozložených na posteli, tvrzení, že studuje právo, večer si přívydělává, chystá se založit živnost a má příjmy až půl milionu... Το trochu zavání. Těžko říct, jestli ho vede sexuální pracovnice, nebo někdo z privátu, kdo se snaží prezentovat sexuální práci jako úžasnou profesi. Každý ať si udělá názor sám, kritické myšlení se tady hodí. Ale kde vlastně ne...
S tebou už ne
Zdroj: Longitudinální výzkum (odkaz na zprávu) vývoje násilí páchaného na sexuálních pracovnicích a pracovnicích, organizace Rozkoš bez rizika za podpory Norských fondů (2024).
Změny na scéně: Sexbyznys se ve velkém přeorientoval na privátní scénu, popřípadě na menší kluby. Změnila se věková struktura, na privátech jsou zastoupeny jak nejmladší, tak nejstarší věkové skupiny.
Charakter násilí: Násilí je nejrůznějšího charakteru: psychické, sexuální, fyzické, ekonomické.
Kontext: Při násilí v bezprostředním kontaktu jde ponejvíce o zákaznické násilí, s cílem odbourat si vlastní frustraci. Ovšem násilí sociálně podmíněné vypovídá o nastavení celé společnosti, posouvá limity chování za hranice zákona a ospravedlňuje tím takovéto chování.
Konkrétní projevy: Nadávky, ponižování, okradení, vyhrožování, fyzické násilí - štípání, kroucení bradavek, facky, kopance, bití, škrcení a dušení, omezení pohybu, sex bez kondomu a praktiky v duchu „za své peníze si mohu dělat, co chci“. Pravděpodobnost, že sexuálního pracovníka/pracovnici něco z toho potká, je 80 až 90 %. Sejde se toho většinou více.
