Noční sova na druhou: Syndrom zpožděné spánkové fáze není jen obyčejná nespavost
Marně se převalujete v posteli, zatímco všichni ostatní už dávno spí, a ráno máte pocit, že jste sotva zavřeli oči? Pokud pro vás noc začíná až po půlnoci a probouzíte se s pocitem, že vás přejel vlak, a nejste schopni včas vstát do školy či práce, možná nejste jen „noční sova“. Možná trpíte syndromem zpožděné spánkové fáze (DSPS). Nejde o lenost ani o nedostatek snahy usnout dřív. Je to skutečná porucha spánkového rytmu, která se může tvářit jako obyčejná nespavost.
Co je syndrom zpožděné spánkové fáze?
Cirkadiánní rytmus je u většiny lidí nastavený tak, aby se shodoval s 24hodinovým denním cyklem. Proto se večer cítíme ospalí, a ráno jsme zase schopní plně fungovat. U lidí se syndromem zpožděné spánkové fáze (DSPS) jsou tyto vnitřní hodiny posunuté, obvykle o dvě nebo více hodin. To znamená, že člověk s DSPS se necítí ospalý před 2. hodinou ranní, často ale ani před 3. nebo 4. hodinou a přirozeně se pak probudí až pozdě dopoledne nebo až po poledni.
Ačkoli je spánek lidí s DSPS posunutý, je stejně kvalitní jako u lidí, kteří tímto syndromem netrpí. Problém nastává, když se musejí přizpůsobit „normálnímu“ režimu práce, školy nebo jiných společenských závazků. Dochází u nich pak k chronickému spánkovému deficitu, který může mít dopady na fyzické i duševní zdraví.
Příznaky zpožděné spánkové fáze
Hlavním a nejzřetelnějším příznakem je chronická neschopnost usnout a probudit se v běžnou dobu, aniž by se lidé s DSPS cítili vyčerpaní. Nejde o občasnou probdělou noc, ale o dlouhodobý vzorec. Mezi další, neméně důležité a často přehlížené příznaky patří:
- Výrazné problémy s usínáním před 2. hodinou ranní.
- Problémy s probouzením (potřeba opakovaných budíků nebo pocit nedospalosti).
- Výrazná denní ospalost a únava (o víkendech nebo prázdninách, kdy je možné spát podle přirozeného rytmu, únava mizí).
- Normální délka a kvalita spánku.
Kdy a proč DSPS vzniká?
Syndrom zpožděné spánkové fáze se nejčastěji objevuje v pubertě, kdy dochází k přirozenému posunu spánkového rytmu. U většiny lidí se ale spánkový rytmus vrací do normálu. Proč u některých jedinců k návratu běžného režimu nedojde, není zcela jasné. Nejspíš jde o kombinaci několika faktorů:
- Genetická predispozice
- Biologické faktory: Může jít o zvýšenou citlivost na světlo, která ovlivňuje produkci melatoninu, nebo o to, že naše vnitřní hodiny běží pomaleji než 24hodinový cyklus.
- Behaviorální a environmentální faktory: Nepravidelný spánkový režim, nadměrné vystavení modrému světlu z obrazovek ve večerních hodinách a nedostatečná ranní expozice přirozenému dennímu světlu.
- Psychický stav: DSPS je často spojován s jinými poruchami, jako jsou deprese a úzkostné stavy, nebo s ADHD. Není ale zcela jasné, zda je DSPS příčinou těchto stavů, nebo naopak.
Jak se syndrom zpožděné spánkové fáze léčí?
Cílem léčby DSPS je posunout vnitřní hodiny tak, aby se spánek a probuzení sladily s běžným režimem a minimalizovaly se tím negativní dopady na každodenní život. Jednou z cest může být takzvaná chronoterapie. Tato metoda postupně a řízeně posouvá čas spánku a probouzení, dokud se člověk nedostane do požadovaného spánkového režimu.
Pomoci může i světelná terapie (fototerapie). Vystavení se jasnému světlu krátce po probuzení je klíčové pro potlačení produkce melatoninu a efektivní posunutí cirkadiánního rytmu. Naopak, večer by se lidé s DSPS měli jasnému světlu, zejména modrému světlu z obrazovek, vyhýbat.
Další cestou je pak užívání melatoninu. Je ale důležité užívat melatonin ve správnou dobu a ve správné dávce, protože špatně nastavené dávkování může naopak rytmus ještě více rozhodit. Na místě je tedy konzultace s odborníkem. Klíčová je samozřejmě i spánková hygiena, ačkoli sama o sobě DSPS neléčí, je důležitá jako podpůrný prostředek k ostatním terapiím.
Zdroj: Stanford Health Care, PubMed
