Už jste porušili novoroční předsevzetí? Den slabé vůle poukazuje na jejich náročnost
Má své pevné místo v kalendáři i výmluvný název. Den slabé vůle, tedy den, kdy velká část lidí definitivně opouští novoroční předsevzetí, připadá na 9. ledna. Právě tehdy se začínají vytrácet první pokusy o pravidelné cvičení, zdravější životní styl nebo změnu denního režimu. Podle odborníků ale nejde o nedostatek vůle, jako spíš o to, jak si lidé své cíle nastavují.
Začátek roku bývá ve znamení velkých plánů a odhodlání. Problém nastává ve chvíli, kdy se novoroční euforie střetne s realitou běžných dní – pracovním tempem, únavou a nedostatkem času. „Lidé mají tendenci začít příliš rychle a příliš tvrdě. Tělo na to není připravené a hlava také ne,“ říká kondiční trenér Petr Kopřiva ze značky inSPORTline. Podle něj je typickým scénářem snaha cvičit hned pětkrát týdně, což zvyšuje riziko přetížení, zranění i psychického vyčerpání. Právě to často vede k tomu, že lidé skončí už během prvních dvou týdnů.
Intenzita neznamená efekt
Jedním z rozšířených mýtů je přesvědčení, že cvičení musí být nutně intenzivní, jinak nemá smysl. „Velká část lidí má pocit, že když se po tréninku necítí vyčerpaní, nebylo to dost dobré. Jenže právě tenhle přístup vede k tomu, že se cvičení stane krátkodobou epizodou,“ vysvětluje Kopřiva. Pro začátečníky je podle něj mnohem důležitější pravidelnost v menších dávkách než vysoký výkon. Tělo potřebuje čas, aby se na zátěž adaptovalo. Dlouhodobě má větší hodnotu pohyb, který je možné opakovat a postupně navyšovat, než ambiciózní plán, který se rozpadne po pár dnech.
Jasné cíle dávají větší šanci uspět
Dalším častým problémem bývá vágní formulace předsevzetí. Obecná prohlášení typu „začnu cvičit“ nebo „dám se do formy“ postrádají konkrétní obrysy a špatně se udržují. Pomoci může rámec metody S.M.A.R.T., tedy cíle, které jsou konkrétní, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově ohraničené. Jinými slovy: Vědět, co přesně chci dělat, jak často, v jakém rozsahu a po jakou dobu. „Jakmile má cíl jasnou podobu a není přestřelený, je mnohem snazší u něj zůstat. Navíc člověk vidí posun, i když nejsou výsledky dramatické,“ doplňuje Kopřiva. Zároveň upozorňuje na nutnost přizpůsobit cíle vlastnímu životnímu rytmu, práci, rodině i volnému času tak, aby se pohyb stal přirozenou součástí života, ne jen další povinností.
Pauza není selhání
K rychlému vzdávání se předsevzetí přispívá i černobílé uvažování. Jakmile dojde k výpadku, lidé mají tendenci celý plán opustit. „Cílem není být dokonalý, ale zabránit tomu, aby se jeden slabší moment proměnil v úplné vzdání se snahy,“ říká koučka sebevědomí Dr. Claire Kaye. Podle ní je klíčové počítat s tím, že horší dny a pauzy přijdou, a nejsou důvodem skončit.
Často podceňovaným faktorem zůstává regenerace a spánek. Únava a nedostatek odpočinku snižují nejen výkon, ale i motivaci pokračovat. „Pokud je tělo dlouhodobě ztuhlé, bolavé nebo vyčerpané, samotné cvičení problém nevyřeší. Bez regenerace se z pohybu stane další stresor,“ upozorňuje Kopřiva. Zpomalení a odpočinek podle něj nejsou známkou slabosti, ale nezbytným předpokladem dlouhodobé udržitelnosti.
Den slabé vůle tak není jen připomínkou toho, kolik předsevzetí skončí. Ukazuje spíš na to, že změny, které nepočítají s realitou běžného života, mají jen malou šanci uspět. A že méně ambiciózní, ale konkrétní a udržitelný plán může fungovat lépe než silné odhodlání na začátku roku.
Zdroj: autorský článek
