Západ se teprve učí porozumět psychedelikům. Pomothy o ayahuasce, kulturním kontextu a odpovědnosti
V nové epizodě podcastu Moje psychologie jsme si povídali s Kristínou Pomothy, organizační psycholožkou a certifikovanou koučkou, která se dlouhodobě věnuje somatické psychoterapii, psychedeliky asistované psychoterapii a práci s traumaty. S moderátorkou pořadu Moje psychologie Zuzanou Krajča, se Pomothy baví nejen o tom, co znamená longevity, ale také o tom, jakou roli v něm mohou hrát psychedelika včetně ayahuascových ceremonií.
Západní společnost je v současnosti silně fascinovaná maximalizací vitality a zdraví. a část hnutí dlouhověkosti někdy redukuje komplexní témata na jednotlivé nástroje a rychlá řešení. Ayahuascové ceremonie se tak stávají součástí wellness průmyslu a jsou dostupné i mimo původní kontext, často jako intenzivní zážitky slibující změnu. Kristína Pomothy připomíná, že v tradičních kulturách je ayahuasca součástí velmi komplexního systému léčení a životního stylu, který nelze jednoduše přenést do našeho prostředí. Vidí velký potenciál ve spolupráci vědců s přírodními národy, zároveň ale upozorňuje na naši tendenci vyjmout z těchto systémů jen okamžitý benefit a ignorovat širší souvislosti, což může být nebezpečné jak pro lidi, tak pro ekosystémy, z nichž tyto tradice pocházejí.
Jedním z největších problémů je ztráta komunitního a ekologického rozměru a vytržení rostliny i rituálů z jejich přirozeného systému. „Přírodní národy přistupují k léčení tisíce let velmi systematicky a velmi vědomě, a není to něco ojedinělého, je to součást velmi komplexního systému přístupu k jejich stylu léčení člověka,“ popisuje Kristína s tím, že tento systém zahrnuje ceremonii, vztah k přírodě, roli komunity i jasné rámce.
V našem kontextu se léčení často soustředí na jednotlivce a jeho kapacitu „sám se vyléčit“, uniká nám prožitek pospolitosti a dlouhodobé sdílené péče a zapomínáme, že i my jsme součástí přírody, nejen jejími „uživateli“. „I proto považuji za důležité, abychom nechtěli převzít pouhý exotický rituál, ale rozvíjeli vlastní formy komunitní a vztahové podpory a postupně proměňovali kulturu tak, aby s těmito látkami dokázala zacházet bezpečněji," dodává Pomothy.
S tím úzce souvisí i obrovské riziko takzvaného spirituálního bypassu. Co to znamená? Jde o stav, kdy člověk využívá mystické či psychedelické zážitky, aby se vyhnul konfrontaci se svými traumaty a každodenními problémy, a místo potřebné práce se opakovaně obrací k dalším prožitkům nebo abstraktním duchovním vysvětlením. Někdy to vede k fatalistickému postoji, kdy předává velkou část odpovědnosti za svůj život „vesmíru“ a věří, že vše je nevyhnutelný osud mimo jeho vliv, přestože mystický prožitek – pocit jednoty, přesahu či propojení – může mít výrazný léčivý potenciál. Právě proto považuje za zásadní přítomnost zodpovědného a zkušeného terapeuta nebo průvodce, který rozumí psychologickým, tělesným i kulturním souvislostem a pomůže zážitek integrovat do běžného života – nejen na úrovni „pochopení“, ale i skrze práci s tělem, vztahy a konkrétními kroky.
Je tedy lepší vyjet jako psychedelický turista do Peru, nebo hledat bezpečnější a kontextuálně citlivější způsoby práce s psychedeliky v našem kulturním prostředí – případně si nejdřív ujasnit, zda jsou pro nás vůbec vhodné? Co přesně znamená kulturní apropriace v souvislosti s vyjmutím rostliny z jejího přirozeného prostředí a jak můžeme budovat vztah k našim vlastním a lokálním formám léčení? Co je nelineární průběh léčby a proč je potřeba být připraven na případné zhoršení stavu po psychedelickém zážitku? A jak samotný zážitek ovlivňuje psychosociální prostředí a skupinová opora? To a mnohem více se dozvíte v novém dílu pořadu Moje psychologie. Zhlédnout jej můžete ve videu níže, nebo si ho poslechnout formou podcastu na oblíbených platformách.
Zdroj: autorský článek
