Vánoce jako skrytá líheň úzkosti: Poznejte nepřítele a vyhněte se konflitku včas

Ne každý má Vánoce rád

Ne každý má Vánoce rád Zdroj: Photo by Thom Holmes on Unsplash

Vánoce mají být svátky klidu a míru, pro mnohé bohužel představují spíše dobu, kdy na povrch začíná vyplouvat psychická i fyzická vyčerpanost – a také úzkosti. Jak poznat nejčastější spouštěče problémů a jak se jim případně vyhnout?

Byl svátek svatého Štěpána, přesně dva dny po Štědrém dnu. Mobil mi ukazoval čtyři hodiny ráno a já nekontrolovatelně scrollovala sociálními sítěmi a nemohla spát. Po několika desítkách minut jsem telefon konečně zahodila, zavřela oči a snažila se usnout. Jenže to se nepodařilo. Týno, měla by ses zamyslet nad svou prací. Vždy jsi měla alespoň ještě jeden vedlejšák! Co budeš dělat, když tě vyhodí? A co ty děti? Bude ti třicet, všichni kolem tebe zakládají rodinu a tobě biologické hodiny ne a ne začít tikat. Vidíš, kolik je hodin? Běž spát, pokud budeš usínat takhle pozdě až do konce roku, dojdeš 2. ledna do práce úplně vyšťavená.

Tohle je jen krátký výčet několika myšlenek, které mi naskakují skoro každou noc mezi Štědrým dnem a silvestrem. Přitom se každý rok přesně na toto období tak těším – že si odpočinu, že budu celé dny ležet v pyžamu, jíst cukroví a koukat na pohádky. Přesto se ale nikdy úzkosti nevyhnu. Troufám si dokonce říct, že právě během Vánoc bývají moje stavy nejhorší.

Srovnávání, přepracování

Příčin špatného rozpoložení vidím hned několik – můžeme sice toužit po klidu a nicnedělání, ale právě nečinnost dává mozku dost prostoru rozjet se na plné obrátky a bohužel ne vždy v pozitivním slova smyslu. Stejně tak mohou být na vině tendence trávit víc času na internetu. Můžete o sobě tvrdit, že jste sebeodolnější vůči sváteční dokonalosti na Instagramu, stačí ale lehké rozhození a už se točíte ve spirále srovnávání se s ostatními a přemítání, zda náhodou vašim svátkům (potažmo životu jako takovému) přece jen něco nechybí. Může za to nedostatek designových dárků, které se ve dnech po Štědrém večeru náhle valí ze všech koutů sociálních sítí? Anebo snad roztomilé oznámení očekávání potomka od vaší vzdálené známé, doplněné společnou rodinnou fotkou u stromečku?

Vánoce jsou plné intenzivních emocí, a ne každý je prožívá výhradně pozitivně. O to spíš razím přístup, že by se člověk neměl nechávat strhnout davem, ale zařídit si vánoční týden tak, aby jemu samotnému bylo co nejlépe. Můžete se klidně zaměstnat spoustou aktivit, které vám nedovolí propadat černým myšlenkám. Nebo naopak, pokud vaše úzkosti vzbuzují hlavně (ne)chtěná rodinná setkání, máte absolutní právo se jich neúčastnit nebo je následně vykompenzovat časem stráveným o samotě.

Video placeholde
Ikonické scény z nejhorších vánočních filmů

Čas, kdy zásadně nestíháme

Rozložení času a jeho prožívání není ale jedinou nástrahou, která s koncem roku dopadá na naši psychiku. Velkým tématem je také postupné docházení energie. Vyhrát souboj s prosincovým to-do listem a pracovní i společenskou náloží je téměř nemožné. Rok co rok si říkám, že už na začátku prosince zvolním a každý den si budu užívat adventní atmosféru. Zajdu na svařák, zabruslím si, dám si sraz s kamarády a veselé dny zakončím vánočním filmem u rozsvíceného stromku v obýváku.

Ale i když můžu některý rok s klidem v duši říct, že jsem stihla spoustu „vánočních“ věcí, stejně se ve finále cítím bezradná, zavalená povinnostmi, nevyřízenými konverzacemi a pár dní před pomyslným koncem mi dochází dech. Ať se snažím, jak se snažím, nemůžu si vybavit, kdy jsem se cítila skutečně vánočně (večerní procházku zasněženou Prahou beru jako výjimku). Co ale opravdu vnímám, je veliká úzkost, tlak na to být v pohodě, cítit se svátečně a užívat si, zároveň být ale extrémně výkonná, dohnat veškeré resty a vkročit s čistou hlavou do Štědrého dne – ideálně s prázdným inboxem. Po svátcích se tak zpátky do rutinního života rozhodně nevrátím odpočatá a připravená na nový rok.

Na úzkosti nejste nikdy sami

Dlouho jsem si myslela, že jsem jediná, kdo mezi svátky zažívá bezmoc a obrovský propad nálady. Nedávno jsem ale téma otevřela v kruhu známých a zjistila, že obdobné emoce, úzkosti a pokles energie nejsou žádnou raritou, ba dokonce je prožívá více lidí, než se může zprvu zdát. „Nejhorší je vzduchoprázdno po 26. prosinci. Stres opadne, člověk vypne a najednou mu to začne šrotovat. A taky na něj začne dopadat, že teď ho dlouho nic hezkého nečeká – jen šedý, blátivý leden, kdy je spousta lidí spíš přejetá než nastartovaná a svěží,“ svěřila se mi K. Š. Zároveň dodala, že se snaží proti svátečním úzkostem bojovat, a to hned dvěma způsoby. „Zaprvé si mezi svátky nikdy neberu dovolenou – ale většina lidí ano. Můžu se v klidu soustředit na to svoje, aniž by mě někdo bombardoval maily a telefonáty, a zároveň je to rozptýlení od úplného nicnedělání,“ radí K. Š.

Stejně tak se jí osvědčilo mentálně se nastavit na to, že roční cyklus končí už po svátku Samhain, čili po Halloweenu. „Může to znít úsměvně, ale dřív konec roku skutečně připadal na konec října a začátek listopadu. Úroda byla sklizená a složená ve spižírnách, příroda zamrzla, uložila se k odpočinku a spolu s ní i lidé,“ vysvětluje K. Š. „Prakticky to znamená, že veškeré osobní bilancování a duševní klid si dělám právě už v průběhu podzimu. Advent a Vánoce vnímám jako samostatné magické období. Díky tomu pro mě zimní přelom nepředstavuje takovou psychickou zátěž, nemám v hlavě žádnou stresovou kontrolku jako ‚new year, new me‘,“ vysvětluje.

Ne každý ale umí s vánočním tlakem a případnými úzkostmi účinně bojovat. „V momentě, kdy jsem přestala být dítětem, a Vánoce ztratily punc nevinného štěstí, v němž Ježíšek nosí dárky, začaly být pouze tryznou,“ sdělila mi před pár dny blízká kamarádka D. K. „Moje úzkosti pramení nejen z toho, že se na mě navalí hromada práce, neboť všichni potřebují do Štědrého dne dohnat resty za celý rok, ale také z toho, že mám přítele, který Vánoce miluje. Dostávám se tak do situací, kdy se jednoduše necítím ‚dost‘, protože nemám napečeno, nazdobeno, ani u mě nevoní zapálený františek,“ konstatuje D. K. Místo vánoční pohody tak spíše pobíhá mezi prací, přáteli, vánočně naladěným partnerem, nákupem dárků a nepořádkem, který vzniká z toho, že nestíhá.

„Na konci toho všeho se s pocitem méněcennosti a unavená dopravím k rodině. Na Štědrý den se toužím maximálně vsáknout do pohovky s vaječným likérem v ruce. Místo toho ale na mě čekají další úzkosti způsobené perfekcionistickou mámou, která má naklizeno, navařeno, zabaleno – přesto i ona má neustálý pocit, že není dost dobrá. A tak se kruh úzkostných Vánoc uzavírá a pěstuje ve mně čím dál většího Grinche,“ uzavírá popis svého pravidelného vánočního rozpoložení D. K.

A nejsou to jen svátky nebo volno po Štědrém dni, které způsobují úzkostné stavy. „Největší úzkost nemám ani tak z povánočních dnů, jako spíš ze silvestra. I když ho už roky ‚slavíme‘ doma s dcerou a nevyvíjím na sebe tlak na zábavu, vždy na mě před půlnocí dolehne tíha toho, že končí starý rok a začíná nový. Tento předěl vnímám citlivě,“ svěřila se mi má kolegyně I. S. s tím, že se poslední noc v roce snaží většinou zaspat. „Nevím, jestli je to středním věkem, ale nový rok ve mně vyvolává strach z neznámého a otázky, jaký mix osobních i globálních fuck-upů přinese. Ostatně, ty poslední byly v tomto ohledu velmi výživné,“ uzavírá I. S. 

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 12/23