Démon v posteli a neschopnost se pohnout. I tak může vypadat spánková paralýza
Možná jste to někdy zažili taky. Uprostřed temné noci se probudíte s mravenčením po celém těle, nemůžete pohnout ani prstem, vznášíte se nad postelí a v uších slyšíte šepot. Přepadne vás děs, protože tohle určitě není sen, ale jistí si nejste. Cítíte, že je někdo s vámi v pokoji a tak raději pevně zavřete oči a modlíte se, ať už je konec. Po chvíli se to uklidní a vy se opět probudíte, ale už bez „speciálních efektů“. A přesně takto může vypadat spánková paralýza.
Může to vypadat i jinak: tlak na hrudi, jako by na vás něco sedělo, záblesky světel v místnosti, zvuky kroků či děsivé postavy v pokoji. Všechny tyto situace ale mají jedno společné, vaše tělo je úplně nehybné, jako byste zamrzli a cítíte se naprosto bezbranní. Srdce buší, myšlenky se víří, ale nedokážete vydat ani hlásku. Taková je spánková paralýza.
Některé kultury si tenhle stav vysvětlují po svém, třeba jako návštěvu zlomyslných duchů nebo vetřelců z jiných světů. Zhruba 40 % lidí během ní totiž zažíváhalucinace a až 90 % je popisuje jako děsivé. Ve skutečnosti ale nejde o nic nadpřirozeného a opravdu v tom nejste sami, podle většiny výzkumů ji zažije alespoň jednou až 8 % běžné populace, u studentů nebo lidí s psychickými potížemi je to až třetina.
Spánková paralýza je krátkodobý stav, který může nastat při usínání nebo při probouzení, kdy se mozek probudí dřív než tělo. Ve většině případů je naprosto neškodná, pokud se neobjevuje příliš často nebo není spojena s jinými poruchami spánku. Paralýza odezní sama, ale přesto může být velmi intenzivní a nepříjemná.
Pochopit, co se při ní děje, je první krok k tomu, jak ji zvládnout. Pokud se s ní příště setkáte, můžete zachovat klid, protože už budete vědět, že se vám nemůže nic stát a vyčkáte, až epizoda odezní. Z vlastní zkušenosti vám také můžu doporučit, abyste se pak na chvíli zvedli z postele, prošli se po bytě a zkusili myslet na jiné věci. Když zůstanu ležet v posteli a rychle znovu usnu, může se epizoda opakovat nebo nepříjemně zacyklit.
Děsivé příhody, o které se podělili lidé na diskuzním fóru Reddit:
Míval jsem spánkovou paralýzu asi jednou měsíčně. Většina epizod probíhala víceméně stejně. (…) Několik zážitků ale vyčnívá. Jednou mi temná postava zašeptala do ucha nějakou říkanku. Nejpodivnější bylo, že jsem ji slyšel jen na té straně, kam mi šeptala. Nejhorší případ byl, když mě obklopily tmavé postavy a cítil jsem, jak mě bodají do břicha. Bolest byla nesnesitelná. To ráno jsem skončil v nemocnici. Prasklo mi slepé střevo.
Ležela jsem v posteli na chatě, když jsem se náhle probudila a u nohou postele byla malá holčička. Stála na štaflích a měnila žárovku. Ve dveřích, které byly pootevřené, se objevily dvě hlavy, jedna nad druhou. Měly rozmazané rysy, ale bylo jasné, že mě sledují.
Spánková paralýza pro mě, kromě té zjevné „paralýzy“, bývá obvykle provázena čirou, nepředstavitelnou hrůzou. Má různé podoby, ale nejčastěji jde o nějakou černou postavu. (…) Pokoušíte se pohnout nebo promluvit, ale nikdy nevíte, jestli to děláte ve skutečnosti, nebo ve spánkovém polovědomí. V obou případech to vyžaduje obrovské úsilí. Pamatuju si, jak jsem se jednou probudil ve spánkové paralýze, snažil se volat a slyšel jsem svého bratra na druhé straně dveří mé ložnice, jak se ptá, zda mluvím na něj. Můj bratr ale se mnou nebydlel. V té chvíli to působilo ale naprosto skutečně.
Tohle se nestalo mně, ale kamarád mi jednou popsal svůj zážitek se spánkovou paralýzou: Probudil se a zjistil, že se nemůže hýbat. Ležel a díval se přímo před sebe. V polospánku uviděl podivného muže, jak tiše vstupuje do místnosti a zastavuje se hned vedle postele, právě mimo jeho zorné pole. Několik minut tam ležel v napětí, neschopen se pohnout, a pak se ta postava naklonila přímo k jeho obličeji s tváří celou od krve.
Mám chronickou spánkovou paralýzu. V průměru ji mám třikrát měsíčně už od 5 let. Takže mám za sebou téměř 40 let tohohle pekla a boje s děsivými postavami. Vyzkoušel jsem spoustu věcí s různou mírou úspěchu, ale když se na ně opravdu zaměřím, i když se nemůžu pohnout, nakonec odejdou. Moje teorie je, že se bojíš svého vlastního strachu. Divné věci jsou jednoduše projevem hrůzy, kterou cítíš, když nemůžeš pohnout tělem a jsi napůl ve spánku nebo halucinacích. Pokud tento strach dokážeš proměnit v hněv, získáš nad tím moc a děsivé postavy zmizí. A obvykle se i okamžitě probudíš. Pokud máš chuť a dokážeš překonat strach, zkus zůstat v naprostém klidu, i když se kolem tebe dějí strašidelné věci. Pak jsi na cestě k lucidnímu snění. A je to docela pěkná odměna za tu hrůzu. Prostě jeď na té vlně.
Co se při spánkové paralýze děje?
Během noci procházíme různými fázemi spánku, jednou z nich je REM (rapid eye movement), při kterém se zdají sny a mozek je velmi aktivní. Abychom ale nezačali sny „hrát“ i fyzicky, tělo během této fáze automaticky vypíná svalové napětí. Jsme tedy každou noc v podstatě paralyzovaní, aniž si to uvědomujeme. Někdy se ale stane, že se mozek probudí, zatímco tělo ještě zůstává v REM režimu, a právě tehdy může dojít ke spánkové paralýze.
Jste vzhůru, nemůžete se hýbat a zároveň mozek ještě chvíli „dovytváří“ sen v podobě halucinací, intenzivních emocí nebo nepříjemných pocitů tísně. S tím přichází i fyzické projevy jako bušení srdce, zrychlený dech, nepříjemné vjemy jako bolest, tlak v uších atd. Není divu, že si lidé po celém světě tenhle stav spojují s nadpřirozenem.
Jak předcházet spánkové paralýze?
1. Udržujte pravidelný spánkový režim
Nepravidelné spaní, ponocování nebo časté probouzení může narušit REM fázi spánku, a tím i zvýšit riziko paralýzy. Pomáhá vstávat a chodit spát ve stejnou dobu a to i o víkendu. Mozek si díky tomu vytvoří pevný rytmus a méně „zaskočí sám sebe“ během přechodů mezi spánkem a bděním.
2. Trénujte relaxaci
Techniky uvolnění, jako je meditace nebo soustředění na příjemné vzpomínky, mohou během epizody pomoci tělu i mysli zklidnit. Uvolnění svalů a zaměření na dech aktivují „brzdy“ stresové reakce a pomáhají zvládnout nepříjemné pocity.
3. Omezte alkohol a návykové látky
Alkohol a některé léky mohou narušit kvalitu spánku, zejména REM fázi. Pokud berete léky (např. na nespavost nebo deprese), které ovlivňují spánek, stojí za to poradit se s lékařem, zda nemohou hrát roli.
4. Pokud se paralýza opakuje často, zvažte terapii
Opakující se izolovaná spánková paralýza (RISP) se někdy vyskytuje bez jasné příčiny. V takovém případě může pomoci kognitivně behaviorální terapie, která vás naučí pracovat s reakcemi během epizody, zvládat halucinace i dlouhodobý stres.
U většiny lidí se spánková paralýza naštěstí objeví jen zřídka, každopádně záleží i na tom, co se ve vašem životě (nebo těle) právě děje. Vyšší riziko spánkové paralýzy mají lidé s úzkostnými poruchami nebo traumatem (mozek je během noci citlivější a hůř přepíná mezi stavy vědomí) nebo lidé s narkolepsií. U této poruchy bývá spánková paralýza spolu s denní únavou, halucinacemi při usínání a náhlými ztrátami svalového napětí častým průvodním jevem. Pokud se u vás tyto příznaky opakují, je dobré vyhledat odborníka na spánek.
Mezi nejohroženější skupiny patří také studenti a studentky, riziko je až čtyřikrát vyšší! Může za to nejspíš nepravidelný režim, velký stres, ponocování, alkohol nebo jiné látky, které narušují kvalitu spánku. Ať už jsou důvody jakékoliv, pokud vás spánková paralýza postihne jen zřídka a nenarušuje kvalitu spánku pravidelně třeba tím, že byste se báli usnout, není co řešit. Postupem času si můžete vytvořit i vlastní rituál, jak se s ní vypořádat. Nic skutečně zlého vám nehrozí.
