Chcete mít inteligentnější děti? Můžete je ovlivnit víc, než si myslíte
Každý chce pro děti ty nejlepší základy, které mu pomohou vybudovat dobrý život. Co se týká inteligence, není to jen o tom, co dětem předáváme ve svých genech. Důležitou roli hraje i prostředí, které vytváříme, zejména v prvních letech života. Analýza z roku 2023 naznačuje, že vyšší podpora ze strany pečující osoby (matky), zvyšuje i obecnou inteligenci dítěte. To platí i tehdy, když se zohlední samotná inteligence matky.
V psychologii se můžete setkat s tzv. Wilsonovým efektem, který popisuje, že v raném dětství jsou rozdíly v inteligenci z velké části ovlivněny prostředím, které mají děti doma. S přibývajícím věkem ale roste vliv genetiky. Právě proto si chtěl vědecký tým ověřit jeden z klíčových raných vlivů – mateřskou podporu.
Trojce psychologů analyzovala data z rozsáhlé americké studie, která sledovala více než tisíc dětí od batolecího věku až do deseti let. Mateřskou podporu výzkumníci měřili pozorováním interakcí mezi matkou a dítětem při společné hře. Hodnotili především tři věci: citlivost matky, schopnost dítě kognitivně stimulovat (například vysvětlováním nebo povzbuzováním k přemýšlení) a celkový pozitivní přístup. Děti zároveň v průběhu let absolvovaly různé testy kognitivních schopností jako porozumění slovní zásobě, komunikaci nebo mentální vývoj. Z těchto měření pak vědci vytvořili ukazatel tzv. obecné inteligence.
Výsledek byl poměrně jasný, tedy čím více podpory děti od svých matek dostávaly, tím vyšší skóre obecné inteligence měly. Tento vztah přetrval i poté, co vědci zohlednili další faktory jako temperament dítěte nebo inteligenci samotné matky. Ukázalo se ale také něco dalšího. Některé děti jsou přirozeně zvědavější a lépe reagují na snahu rodičů stimulovat jejich myšlení. Takové děti pak často dostávají od rodičů ještě více podpory, což může jejich kognitivní rozvoj dál posilovat.
Co dál?
Když výzkumníci do analýzy zahrnuli temperament dítěte, přímý vliv mateřské podpory sice zeslábl, ale nezmizel. Podpora měla stále nepřímý vliv například tím, že zvyšovala inteligenci dítěte už kolem čtyř let, což se pak promítalo do dalších výsledků. Zároveň je důležité dodat, že i když jsme zmínili Wilsonův efekt, neznamená to, že raná podpora nemá smysl a genetika ji „přemaže“. I relativně malá výhoda v kognitivním vývoji během dětství může mít své důsledky, třeba při přechodu na další stupně vzdělávání nebo ve výsledku i při nástupu na vysokou školu. V klíčových obdobích života může mít zkrátka tato malá výhoda reálné dlouhodobé dopady.
Jak tedy pošťouchnout zvědavost u dětí, abyste mohli dále podporovat jejich inteligenci? Zvědavost se nejvíc rozvíjí tam, kde se děti nebojí ptát a dělat chyby, důležitý je proto váš pozitivní přístup. Nejjednodušší je následovat fascinaci dítěte. Podpořte jeho zájem třeba o dinosaury, fotbal, balet, bagry, vesmír… například návštěvou muzea nebo knihovny. Když se vás dítě na něco zeptá, zkuste odpovědět otázkou: „Co si myslíš ty?“/ „Jak by se to dalo zjistit?“ Takovým drobným krokem podpoříte aktivní hledání vysvětlení, což je živná půda pro zvědavost.
Ptát se ho můžete třeba i na to, proč si některé věci myslí a jak k nim přišlo, než abyste je hned uváděli na pravou míru. Dejte příklad i svým vlastním přístupem a ptejte se nahlas: „To je zvláštní, jak to funguje?“ / „Zajímalo by mě, proč…“ Pokud nejste zrovna typ na experimentování, které může zvědavost podpořit, můžete to zkusit právě obyčejnými otázkami. Jednou denně zkuste zapříst rozhovor ve stylu: „Proč některé věci plavou a jiné se potopí?“ / „Proč myslíš, že ze stromů padá listí?“ I zvědavost, stejně jako inteligence, není neměnná vlastnost a dá se trénovat.
