Osamělé mezi vilami: Fenomén zelených vdov je stále aktuální. Může vést až k alkoholismu
Za zdmi nádherných vil, obklopených zelení satelitních městeček, se často skrývá osamělost a pocit prázdnoty. Fenomén takzvaných zelených vdov, který vznikl už v 60. letech minulého století, pojmenovává ženy žijící v blahobytu, avšak izolované od společnosti a partnera, jenž většinu času tráví pracovním životem ve městě. Ačkoli zlatá klec slibuje dokonalý rodinný život, realita přináší nejistotu, ztrátu seberealizace a závislost na manželovi. Nejedna z těchto žen hledá únik v nevěře či alkoholu, zatímco pocit nenaplnění sílí. Společnost přitom tento problém stále přehlíží, přestože pro mnohé představuje začarovaný kruh, z něhož cesta ven vyžaduje nejen odvahu, ale i odbornou pomoc.
Termín „zelené vdovy“ popisuje ženy, které žijí v luxusních rodinných domech na předměstích. Jejich manželé pracují dlouhé hodiny často do noci ve městě, zatímco ony tráví většinu času osamělé, izolované od společnosti. Tato situace často vzniká v důsledku společenských očekávání a tlaků, které kladou důraz na perfektní rodinný život a materiální zabezpečení. Připomíná vám to slavný film Stepfordské paničky nebo snad seriál Zoufalé manželky? Nejste daleko od pravdy.
VIDEO TIP: Jak neztratit ve vztahu svou vlastní identitu?
Ačkoli fenomén zelených vdov vznikl už v 60. letech minulého století, stále jde o problém, který společenost víceméně přehlíží. Suburbanizace, tedy stěhování na předměstí, měla původně zajistit lepší kvalitu života. Krásné domy s velkými zahradami slibovaly ideální prostředí pro výchovu dětí i pro klidný život bez negativ velkoměsta. Bohužel, tato odloučení od městské infrastruktury a komunit často vedou k izolaci. Ženy, které zde žijí, mívají omezený přístup k sociálním vazbám a volnočasovým aktivitám.
„Můžeme je nazývat ženami v domácnosti, ačkoli tento termín nám bude pravděpodobně připomínat ženy v domácnosti generace našich matek či babiček. Dnešní doba je však v mnohém jiná. Dříve sice bylo běžné, že ženy zůstávaly doma, ale lidé vedli jiný způsob života. Například na vesnici rodina žila, pobývala a pracovala pospolu. Soužití generací patřilo k běžným zvyklostem, stejně jako sousedská setkávání a podobně. Navíc péče o rodinu a vedení domácnosti, případně demonstrování rodinného statusu po boku manžela, bylo po staletí všeobecně přijímáno jako hlavní poslání manželky. Dnešní ženy v domácnosti pečují sice také o chod rodiny, starají se o děti a domácnost, rozdíly s minulými generacemi jsou však výrazné a mohou vést v konečném důsledku k charakteristice nazývané zelené vdovy,“ objasňuje Ing. Lucie Lamačová, Ph.D., zapsaná mediátorka, lektorka a facilitátorka ze společnosti ET PACTUM.
Ve zlaté kleci
Označení vzniklo podle zeleně, která obklopuje satelitní městečka, ve kterých zelené vdovy žijí. Pojem se tedy používá především pro ženy s dětmi, které žijí v nově vybudovaných satelitních sídlech okolo velkoměst, v přeneseném slova smyslu se však dá rozšířit ale i na ženy odkudkoli, jež žijí v blahobytu, nepracují a jsou vyčleněné ze společenské komunikační sítě. Označení „vdova“ pak symbolizuje to, že tyto ženy žijí většinu času samy bez přítomnosti svého muže, který tráví mnoho svého času pracovními a společenskými aktivitami spojenými se svým byznysem.
„Žena, partnerka, manželka, většinou matka menších dětí, která žije tímto partnerským způsobem života, se často cítí navzdory finanční jistotě a stabilitě nejistá směrem k sobě samé. Bývá velmi často osamělá minimálně ve svých pocitech. Je svědkem seberealizace a osobnostního naplňování a růstu svého muže, sama však tuto složku své osobnosti postrádá. Současně nebývá naplněna její potřeba komunikační vazby s partnerem, který přichází domů většinou již vyčerpaný a komunikací unavený. Nebývá také ojedinělé, že muž o pocitech nedostatku své ženy v těchto oblastech vůbec neví, případně je zlehčuje či odmítá. Žena pak často cítí v partnerství nerovnováhu, která může vyústit v pocity nízké sebehodnoty či nedostatečnosti,“ popisuje mediátorka.
Obavy ze selhání
Mnoho žen, které se stávají zelenými vdovami, přijímá tradiční roli „ženy v domácnosti“ a práci si nehledá. Společenský tlak na perfektní péči o rodinu a domácnost je stále silný, zejména v prostředích, kde je kladen důraz na vysoký společenský status. Práce mimo domov se vnímá jako něco, co by mohlo narušit tento obraz dokonalého rodinného života. Manželé zelených vdov obvykle vydělávají dostatek peněz, aby žena nemusela pracovat. Tento komfort však může vést k závislosti a omezení její autonomie. Ekonomická nezávislost je zásadní pro pocit kontroly nad vlastním životem, což je něco, co mnoha zeleným vdovám chybí.
Předměstí navíc často nenabízí příležitosti pro pracovní uplatnění, které by bylo snadno dostupné. Absence infrastruktury, jako je kvalitní veřejná doprava nebo blízkost zaměstnání, práci ještě více komplikuje. Čas a energie jsou často věnovány péči o domácnost, děti nebo společenské aktivity v rámci uzavřených komunit, mnoho zelených vdov se soustředí na péči o děti a domácnost jako na svou hlavní prioritu. Kombinace těchto odpovědností a izolovaného prostředí vytváří podmínky, kde je zaměstnání mimo domov prakticky neuskutečnitelné.
„Důvodů, které vedou k neaktivnímu pracovnímu životu zelených vdov, je řada. Může se jednat o obavy ze selhání, obavy ze ztráty společenského statusu či jednoduše z pohodlnosti, může za tímto rozhodnutím stát i nedostatek sebedůvěry ve zvládnutí pracovního procesu, anebo proto, že jim to jednoduše zakáže manžel.
Zelené vdovy jsou zpravidla zvyklé činit svá rozhodnutí důležitějšího charakteru po konzultaci se svým mužem, jehož názor bývá v takových rodinách vnímaný jako významnější, jako názor s vyšší vahou. Navíc muži zpravidla ženině nespokojenosti a touze po změně nerozumí. Soustředí se předně na svou výkonnost a jsou často hrdi na svou schopnost zaopatřit rodinu,“ dodává Ing. Lucie Lamačová.
Démon alkohol
Role „dokonalé manželky“ ale může být zároveň omezující i vyčerpávající. Absence profesní seberealizace nebo smysluplné aktivity vede k pocitu nenaplnění a finanční závislost na partnerovi může ženám znemožnit hledání alternativních řešení. Tento aspekt posiluje pocit ztráty schopnosti měnit svou situaci.
„Zelené vdovy často trpí frustrací ze způsobu života, který žijí, navzdory tomu, jak paradoxně to může působit na nezúčastněného pozorovatele, který vidí ženu zabezpečenou, v pevném rodinném zázemí, ženu dobře vypadající, která evokuje představu o štěstí a radosti. Pocity vnitřního nekomfortu stran si pak zelené vdovy mohou kompenzovat náhradním řešením. Jedním z nich je například nevěra, dalším nadužívání alkoholu. Podstatou těchto řešení je úleva od neuspokojené potřeby seberealizace.
Alkohol je snadno dostupná a společensky akceptovaná droga, která poskytne pocit uvolnění, odreagování od chmurných myšlenek a alespoň chvilkovou možnost zapomenutí na nepříjemné pocity. Navíc alkohol je dnes běžnou součástí komunikace v určitých vrstvách společnosti a není na něj obecně nahlíženo s takovým despektem jako na jiné drogy. Alkohol je však také vysoce návykový, a tím se jeho nadužívání stává nebezpečné,“ tvrdí mediátorka.
Delší dobu trvající nadužívání alkoholu snižuje životní kompetence a kvalitu života obecně. Problémy, které jsou příčinou pití, se pro okolí znatelně a viditelně paradoxně ještě více prohlubují. Pocit samoty se násobí, pocit nedostatečné sebekvality jakbysmet. Smutek z nenaplnění bývá ještě silnější, reálie a pragmatismus se vytrácejí z repertoáru vnímání. Zelené vdovy mají navíc více možností i času k požívání alkoholu než například ženy zapojené aktivně v pracovním procesu. „Navenek však nemusí být po mnoho týdnů, měsíců či let pro okolí nic patrné. Zelené vdovy, které mají s alkoholem problém, bývají důvtipné jak ve skrývání problému, tak alkoholu samotného. Čímž si sice vytvoří prostor pro delší ,rebelii‘, nicméně tím poškozují nejen sebe samotné, ale i své nejbližší, což není jejich záměrem,“ dodává Lucie Lamačová.
Ven ze začarovaného kruhu
Mnoho žen v této situaci žije v pocitu, že ze zlaté klece není úniku, aniž by musely snižovat své životní standardy, ne vždy je to ale pravda. „Zásadní otázkou je, zda s tím něco dělat chtějí. Pokud ano, je namístě vyhledat odbornou pomoc. Tedy pracoviště, kde lze ambulantně získat poradenské nebo terapeutické služby, individualizovanou a diskrétní formou. Pomoc kamarádky nebo rodičů je fajn, ale spíše jako určitá mentální podpora, jako stabilizace a zázemí. Ve chvíli, kdy žena cítí, že její problém se začíná vymykat její kontrole, že ji ovlivňuje přespříliš, že se nemůže spolehnout sama na sebe, je nutné vyhledat pomoc odbornou,“ radí mediátorka.
Většina takových žen se ale bohužel s tímto problémem nesvěřuje nikomu a drží jej v sobě. Považuje ho za osobní selhání a má rovněž obavy z reakce okolí. Čímž se situace pro ni významně komplikuje. Pokud je pocit studu či strachu z provalení problému s alkoholem zásadní, i například v základní otázce, zda si vůbec nechat pomoct, je nasnadě hledat pracoviště, která poskytnou potřebnou diskrétnost. Ta nespočívá jen v lékařském či jiném profesním tajemství, ale v opravdové anonymitě.
Ing. Lucie Lamačová k tomu dodává: „Existují pracoviště, která zajišťují důvěrnost odborné pomoci komplexně i například v takovém detailu, že klienty neprovádí přes recepce či jiné společné prostory a podobně. Prvním krokem je uvědomění si či přiznání problému. Už to nezřídka bývá velmi náročný úkol. Druhým je potom vyhledání adekvátní pomoci a setrvání v tomto rozhodnutí. Cesta změny k lepšímu nemusí být snadná, nicméně stojí za to.“
Zdroj: autorský článek
