HHC zakazujeme, alkohol neřešíme, říká členka Rady vlády pro závislosti Jana Michailidu
V únoru letošního roku vyděsila českou společnost zpráva, že po požití produktů s HHC skončilo v nemocnici několik dětí. Vláda tak látku přesunula na seznam těch zakázaných. Co ji nahradilo a proč chráníme děti před jedněmi drogami, ale ty legální okázale ignorujeme, vysvětluje členka Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí Janka Michailidu.
Co to vlastně HHC je?
HHC je látka, která se ve velmi malém množství vyskytuje v konopí. Má dost podobné účinky jako THC, ale protože samotné THC je u nás nelegální, lidé, kteří vyhledávají stejné účinky, užívají HHC. To, co se dnes objevuje na trhu, je tedy CBD konopí, na které je látka HHC nastříkaná. Bohužel se ale objevila i v podobě například gumových medvídků.
Jak se dětem HHC dostane do rukou? Jak snadné je se k takovým látkám obecně dostat?
To je právě ten největší problém. Někteří prodejci a producenti totiž absolutně nedbají na to, komu své produkty prodávají. A tak se tato látka, která dětem do rukou rozhodně nepatří, začala objevovat například v prodejních automatech uprostřed obchodních center. Z automatu si pak toto zboží může bez jakékoli kontroly koupit každý, kdo dokáže mačkat čudlíky.
HHC se 1. března 2024 posunulo na seznam zakázaných látek, alespoň dočasně. Zákaz by měl platit do 1. ledna 2025. Co se stane potom?
Uvidíme. Pořád doufám, že do té doby už bude nějakým způsobem vyřešená regulace psychomodulačních látek, u které v současné době probíhá procesování skrze Evropskou komisi. Piráti ve spolupráci s národním protidrogovým koordinátorem a Ministerstvem zdravotnictví vytvořili komplexní pozměňovací návrh, který zapracoval připomínky různých resortů a předkládajících poslanců a poslankyň. Sněmovna rozhodla, že návrh podpoří, a teď čekáme, co na to Evropa.
HHC u nás není nijak zakotvené v legislativě, není to potravina, léčivo ani jed. Mohl s ním vlastně stát dělat něco jiného než ho zakázat?
To, že se na trhu vyskytly právě produkty, které napodobují potraviny a sladkosti, bylo na tom všem jednoznačně nejproblematičtější. Tuto situaci jsme ovšem mohli jednoduše vyřešit ve spolupráci se Státním zdravotním úřadem a zároveň Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Bohužel k tomu úplně nebyla vůle a ministři si to tak trochu přehazovali jako horký brambor. Ani jeden z nich mi nebyl schopen dát rozumnou argumentaci, proč to nešlo, prostě řekli, že to nejde.
Zde je kód pro box s vaším textem: ```html
Ing. Jana Michailidu, Ph.D.
Vystudovala obor Biotechnologie léčiv na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze a zde získala také doktorský titul ve studijním programu Biochemie a biotechnologie. Je členkou Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí, vedoucí meziresortního týmu Návykové chování a také členkou republikového výboru Pirátů.
Jak se vlastně na trh vůbec dostali gumoví medvídci a sladkosti s obsahem HHC? Cílí prodejci vyloženě na děti, nebo je to zkrátka jen blbá náhoda?
Nemyslím si, že záměrem prodejců je cílit na děti. Spíš bych řekla, že se snaží kopírovat americký trh s konopnými produkty, kde je komercionalizace a marketing na takové úrovni, kterou u nás vůbec nechceme. Představte si super sexy reklamu na konopí nebo psychomodulační látky, takhle by to opravdu fungovat nemělo. Chceme, aby tyto látky, které pro dospělého člověka nepředstavují nijak velké riziko, ale které současně rozhodně nepatří do rukou dětem, byly prodávány ve specializovaných prodejnách. Jejich balení nemá být nijak lákavé, barevné, s obrázky. Naopak by se mělo podobat léčivům tak, jak jsme zvyklí, uvádět, o co jde, kolik účinné látky produkt obsahuje, jaké je vhodné dávkování pro prvouživatele a podobně. K regulaci trhu musí dojít velmi zodpovědným způsobem, protože přístup, který zvolili v Americe, už ukazuje, že prevalence rizikového užívání se zvýšila. Více lidí končí na jednotkách intenzivní péče, v ambulancích, a je tam i větší výskyt nehod pod vlivem konopných produktů, což je cesta, kterou se rozhodně nechceme vydat.
Proč problém s HHC a intoxikovanými dětmi nenastal daleko dříve v podobě intoxikace THC, které má v Česku poměrně velkou tradici?
Zásadní rozdíl je v tom, že HHC na rozdíl od THC není látka, která by byla limitovaná mezinárodními úmluvami, takže z právního hlediska prakticky fungovala ve vakuu. Toho využili právě prodejci a producenti a vstoupili do takzvané šedé ekonomiky, kde je jim umožněno uvádět na trh produkty různého ražení. Oni se často snaží tvářit, že prodávají sběratelské předměty a nic de facto neporušují, ačkoli si myslím, že pokud jako sběratelský předmět prodávám gumové medvídky, tak moc dobře vím, že obcházím zákon. Využívají domnělého právního vakua, a to my se snažíme napravit tím, že vytváříme novou kategorii, kam by tyto látky spadaly. V současné době totiž nemáme jinou možnost, než nechat tyto látky úplně neregulované ilegálnímu trhu, nebo je zakázat.
Je HHC silnější než THC?
Spíš naopak. Zrovna u HHC se o nějakém silnějším působení hovořit nedá, dokonce je o trochu slabší než THC jako takové, nicméně ty další látky, které se na trhu objevily a zejména ty, které se objevily právě po zákazu HHC, ty už silnější jsou.
Co většinou nezaznívá, je skutečnost, že děti, které skončily na jednotkách intenzivní péče po konzumaci HHC, byly intoxikované také alkoholem. V jednom případě dokonce láhví vodky. Přehlížíme pro démonizaci HHC skutečnost, že stejně jako si mohou koupit gumové medvídky, jim také někdo prodá láhev tvrdého alkoholu?
Díky tomu, že se regulaci alkoholu a vymáhání práva u nás v Česku intenzivně věnuji, si bohužel umím představit, jak snadné pro děti je se k němu dostat. Kromě toho, že alkohol a jeho užívání je u nás celospolečensky naprosto normalizované, děti se s ním dostávají do kontaktu velice brzy. Vidí třeba v rodině, že jejich blízcí pijí na oslavách, normalizuje se to tím, že jim dáváme rychlé špunty a prakticky jim tím ukazujeme, že teď sice ještě pít nemohou, ale za čas budou moct a budou si to užívat. Bereme alkohol vlastně jako naprosto běžnou součást života, naprosto běžnou součást sociálních interakcí. Lidí, kteří alkohol neužívají, se ptáme, proč nepijí, a pokud k tomu nemají vyloženě zdravotní důvody, tak se na ně díváme jako na podivíny. Je to situace, na které budeme muset ještě dlouho pracovat, abychom ji změnili, a je bez debat, že revize stávající legislativy kolem alkoholu je skutečně potřebná. Je jasné, že kauzy s HHC vytvořily nějakou mediální poptávku po změně nebo zákazu, a souhlasím s tím, že jsme bezpochyby měli řešit problém, že u nás existují gumoví medvídci obsahující HHC. Co se mi ale nelíbí, je, že když zvedáme například téma zdanění alkoholu, tak ti stejní koaliční partneři, kteří nejvíce křičí, že je potřeba zakázat HHC, protože ohrožuje naše děti, v případě alkoholu najednou mlčí, nebo dokonce na rovinu říkají, že regulace alkoholu v České republice je naprosto dostatečná.
Na druhou stranu, a teď budu asi trochu hrát ďáblova advokáta, vy sama jste říkala, že děti vidí, jak rodiče pijí alkohol na oslavách, ale současně vidí, že rodiče řídí auto. Což je něco, co je také omezené legislativou až od 18 let věku a přehlížíme případy spousty dětí, které by si ve dvanácti letech sedly za volant. Není to tedy vlastně primárně v rukou rodičů? Protože i legalizace psychomodulačních látek by byla zcela jistě věkově omezená.
Určitě. Minimálně u konopí jsme dokonce měli debatu, jestli vlastně hranice 18 let není málo. Povězme si upřímně, že například alkohol je neurotoxin, což znamená, že je velmi škodlivý pro mozkové buňky, a jakmile tento jed strkáme do organismu už od osmnácti let, přičemž víme, že mozek je plně vyvinutý až někdy kolem pětadvacátého roku života, tak to opravdu není ideální. Nicméně jedna věc je regulace a druhá je její vymáhání. Je nezbytně nutné, aby prodejny psychomodulačních látek byly licencované, a kdyby se zjistilo, že například prodávají látky dětem, tak by o licenci přišly. Nic takového u alkoholu nemáme. V momentě, kdy se zjistí, že někdo prodal alkohol nezletilým, dostane pokutu, která je v porovnání s Evropou velmi malá a nefunguje jako motivace, aby prodejci tyto regulace dodržovali. Jak jsem ale říkala, velkou roli v tom hraje především kulturní kontext, jaký přístup mají dospělí lidé a jaký přístup má stát jako takový. Povězme si upřímně, pokud Ministerstvo zdravotnictví použije ke kampani za očkování během pandemie koronaviru slogan ve smyslu: „Dej si Tečku a běž na pivo,“ tak to opravdu není úplně dobrý přístup. Ministerstvo zdravotnictví je autorita, na kterou dopadá, že alkohol má obrovské negativní důsledky na zdraví lidí, a nemělo by ho podporovat nebo propagovat.
Je tedy na stole nějaká regulace alkoholu? Řeší ji současná vláda a je nějaká šance, že ji zvládne dořešit ve svém funkčním volebním období?
Nevím, jestli ji zvládne dořešit tahle vláda, ale určitě na stole je. Chceme se bavit minimálně o online prodeji alkoholu, protože v současné chvíli je situace taková, že pokud si chcete online objednat alkohol, přijdete na web, odkliknete banner, že vám je osmnáct, uděláte si objednávku a při převzetí to, kolik vám je let, už nikdo neřeší. Dokonce si balík můžete nechat poslat do nějakého samoobslužného boxu, takže není nikdo, kdo by zkontroloval, jestli vám bylo 18. V rámci regulace psychomodulačních látek jsme přišli s úpravou, kdy by se při objednávce ověřoval občanský průkaz, takže až budou fungovat e-doklady tak, jak by měly, v prvním ověření do systému nahrajete svoji občanku a druhé ověření bude probíhat při předání. V současné době ale stále není vymáháno ani jedno z těchto ověření.
Proč jsme jako společnost k alkoholu tak benevolentní?
Z mnoha důvodů. Některé jsou samozřejmě určené historicky, protože alkohol má v našich zeměpisných končinách velkou tradici, ale jsou místa na světě, kde má naopak velkou tradici například konopí a alkohol je tam zakázaný. Částečně je to také způsobené tím, že u nás máme různé lobbistické skupiny, kterým současný stav vyhovuje a nemají zájem na tom, aby se měnil. Určitě se na tom podepsalo i to, že v rámci války proti drogám vyhlásil západní svět válku jenom některým drogám, a z jiných udělal ty, které jsou uznávané, tolerované a kterými si můžeme ulevit. Návykové a psychoaktivní látky tu s námi byly vždy, lidé odjakživa vyhledávali změněné stavy vědomí, únik z každodenní reality. My jsme jim ale prakticky zavřeli dveře ke všem, vyjma alkoholu.
Takže jsme si vlastně s trochou nadsázky vybrali nevhodné drogy, které jsme nechali legální?
Myslím si spíš, že bychom měli lidi nechat rozhodnout se, v jakém kontextu chtějí jaké látky užívat, ale současně bychom to měli dělat s ohledem na jejich nebezpečnost. Pokud rozhodnutí, co je správné a co špatné, děláte za lidi, znamená to, že jim berete zodpovědnost a tím pádem se ztrácí motivace o těch látkách jakkoli informovat, zjišťovat, jaký způsob užívání je zodpovědný. A pak to končí tak, že tu máme obrovské množství lidí v rizikovém pití a oni o tom ani nevědí, protože netuší, co to vlastně rizikové pití je, žijí v představě, že když si dají každý večer dvě sklenky vína, tak je to normální.
Na svých sociálních sítích jste sdílela graf škodlivosti různých psychoaktivních látek, ve kterém suverénně nejhůř dopadl alkohol, následovaný heroinem. Podle jakých kritérií se škodlivost určuje a jak ji lze interpretovat?
Jednak se zjišťuje škodlivost látky vůči jedinci, který ji užívá, ať už se bavíme o negativním vlivu na zdraví, pracovní život, sociální vazby a podobně. Potom existují také negativní důsledky na ostatní lidi, od toho, kdy uživatel působí negativně na svoje okolí, až po to, že uživatelé alkoholu omezují společnosti produktivní léta o desítky let, což znamená, že tito lidé jsou například delší dobu v péči sociálního státu, zdravotnictví a obrovským způsobem zatěžují rozpočet země. Všechny tyto parametry užívání látek se vyhodnocují jednotlivě, pak se dají dohromady a určí se její celková škodlivost.
Není alkohol jednou z nejškodlivějších látek právě proto, že je legální?
Samozřejmě. Studie pracují se skutečností, že alkohol užívá poměrně vysoké procento lidí, zatímco třeba heroin velmi nízké procento, a nějakým způsobem to vůči sobě vyrovnávají. Nicméně to, že alkohol je užíván v tak vysoké míře a hlavně to, jak je k němu přistupováno, rozhodně vede k tomu, že spousta lidí podceňuje jeho rizika a užívá ho takovým způsobem, který ubližuje jim a jejich okolí.
Když se ještě vrátíme k HHC, trh s ním čítal v roce 2023 sto šedesát tun. Co se po zákazu se zásobami prodejců stalo? Kam zmizely?
Nedělejme si iluze, samozřejmě že určitá část jich ještě před tím, než byl samotný zákaz přijatý vládou, skončila na ilegálním trhu, protože lidé, kteří nějakou látku užívají a vědí, jak na ně působí, ji chtějí užívat dál, dokud je to možné. Nějaká část těchto zásob byla pravděpodobně zlikvidována, ať už státními orgány, nebo prodejci samotnými. No a myslím si, že nějaká část stále někde čeká, protože prodejci mohou počítat s tím, že HHC bude znovu legální.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Někteří prodejci ještě před samotným zákazem avizovali, že už mají k dispozici legální náhrady jako THC-B, HHCPO a HHCP. Co o těchto látkách víme?
Čím dál se dostáváme od původních molekul, které se v konopí vyskytují, tím méně toho o těchto látkách víme a tím odlišnější účinky mohou mít. Mohou být slabší, mnohem silnější, ale také úplně jiné. Samozřejmě doufáme, že regulace, ať už psychoaktivního konopí, nebo psychomodulačních látek obecně, přijde dostatečně brzy a nebudeme se tu potýkat s nějakou tragickou situací. Nicméně pokud bych to dohnala do důsledku, tak když budeme neustále zakazovat další a další kanabinoidy, nakonec se na trh dostanou látky, o jejichž existenci již víme. A jde o syntetické kanabinoidy, které dokážou člověka i zabít.
Jak takové látky vznikají? Někdo sedí v laboratoři, hraje si s molekulami THC a zjišťuje, co z nich ještě může vyrobit a není to zakázané?
V podstatě ano. Tato situace je trochu odlišná v tom, že producenti se v tomto případě snažili přijít s nějakou látkou, která se v konopí běžně vyskytuje, což nebylo způsobené nějakými dobrými úmysly, ale spíš tím, že na našem trhu existuje velký přebytek CBD konopí a z něj extrahovaného CBD, a dostat HHC syntetickou cestou právě z CBD je poměrně jednoduché. To, co se ale všeobecně na globálním trhu děje, je, že například v Číně existují výzkumné laboratoře, kde v tisících produkují různé psychoaktivní molekuly, které jen čekají na to, až se uvolní místo na trhu a oni ho budou moct obsadit.
Proč se to děje?
Protože lidé chtějí psychoaktivní účinek, který nabízí konopí. A přestože sehnat konopí na ilegálním trhu není úplně obtížné, stále je to složitější než si zajít do automatu pro paličku s HHC, a legálně si tak sehnat něco, co jim navodí identický stav.
Takže na trhu s regulovaným, případně legálním konopím by si HHC svoje místo nenašlo, protože by po něm nebyla poptávka?
Nebyla by po něm poptávka a hlavně by se ho ani nevyplatilo vyrábět. Vypěstovat THC konopí a prodávat ho je ekonomicky mnohem méně náročné, než vypěstovat CBD konopí, sehnat CBD extrakt, z toho vyrobit HHC, nastříkat jím CBD paličky a teprve pak to prodávat.
Jak by měl ideálně vypadat trh s psychomodulačními látkami včetně těch, které jsou momentálně legální?
Já si to ideálně představuji tak, že bude existovat několik kategorií psychomodulačních látek, každá z nich regulovaná na základě svojí škodlivosti. Některé by bylo možné prodávat jen v omezeném množství, některé třeba až lidem starším třiceti let. U některých by člověk musel projít informační kampaní, aby zjistil, jaká jsou jejich možná rizika a podobně. Stejně tak by různé kategorie měly být jinak zdaněné, protože mají odlišný dopad na státní rozpočet a je potřeba nějakým způsobem sanovat jejich negativní důsledky. A všechny by samozřejmě měly být dostupné ve specializovaných prodejnách, rozhodně není namístě, aby se prodávaly tam, kde k nim mohou mít přístup děti, nebo tam, kde nemůžeme kontrolovat, kdo se k nim může dostat, třeba i nějakým nezákonným způsobem.
Pomohl by takový systém i v boji s drogovou mafi í, který zatím celosvětově už dlouho prohráváme?
Určitě, ukazuje se, že je to cesta dopředu, a budoucnost, která nás, doufám, čeká, protože kromě ochrany veřejného zdraví, které je naprostou prioritou, je omezení ilegálního trhu hned v závěsu. Nejenže nám unikají peníze, které by mohly být ve státním rozpočtu, ale především skutečnost, že vedeme válku proti ilegálnímu trhu, znamená neustálé vyostřování konfl iktu a na ilegální trh s drogami se tak zcela logicky nabaluje i trh se zbraněmi nebo s lidmi. Je to velký problém nejen v zemích, kde se látky prodávají, ale ještě víc v zemích, kde se produkují. To, že se v Evropě užívá kokain, vyráběný v zemích Jižní Ameriky, způsobuje velké utrpení místních lidí, protože produkce drog se děje za podmínek velmi vyhroceného organizovaného zločinu.
Představuji si to tak, že bych zašla do lékárny, na občanku si koupila gram kokainu, měla jistotu o jeho čistotě, zaplatila z něj daň, stát by o tom věděl. Je to vůbec reálně proveditelné? Jsme na to v Česku jako společnost připravení?
O připravenosti naší společnosti rozhodně zatím není namístě hovořit. I v mezinárodním měřítku jsme zatím v rámci debat, ale už to, že se na půdě OSN diskutuje alternativní cesta regulace psychoaktivních látek, a že nám tleskají lidé ze Spojených států nebo Jižní Ameriky, kde jsou organizovaným zločinem velmi vážně zasaženi, je obrovský posun. V OSN se dokonce poprvé v historii existence komise pro narkotika hlasovalo o rezoluci, s níž přišly Spojené státy a ve které zmiňují snižování rizik jako velkou prioritu v prevenci předávkování. Jedinými státy, které přijetí této rezoluce blokovaly, byly Čína a Rusko, což jasně ukazuje, že stojíme na té správné straně barikády.
