Studie: U psychologů je vyšší riziko sebevražd než u běžné populace
Odborníky a odbornice na duševní zdraví považujeme často za neohrožené průvodce, kteří nám pomáhají do životů a myšlenek vnášet pořádek. Profesionální praxe ale není očkování. Ani schopnost léčit ostatní nečiní naše terapeuty neporazitelnými super lidmi.
Jen sednout si na stoličku v terapeutovně dokáže mnoho lidí uklidnit. Znamená to mít čas pro sebe v bezpečném prostředí, kde nás může ukotvit vlídný hlas či vhodně mířená otázka. Psychologové a psycholožky navíc hrají důležitou roli při normalizaci problémů duševního zdraví a popularizaci terapie založené na moderních vědeckých poznatcích.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Stejně jako si náš kardioložka sama neoperuje srdce, ani ten vlídný hlas, který nás na pravidelných sezeních vrací do reality, nebude fungovat sám od sebe. Potřebuje stejně kvalitní psychologickou péči, jako poskytuje nám.
Vyšší riziko
Sebevražda je převládajícím problémem mezi zdravotnickým personálem, často se dokonce upozorňuje, že míra sebevražd je vyšší než u běžné populace. I některé lékařské specializace mohou být vystaveny vyššímu riziku než jejich kolegové a kolegyně.
Máte duševní potíže: Seznam míst, kde si říct o pomoc:
Meta-analýza výzkumných dat z roku 2019 potvrdila, že lékařství je v tomto směru obecně riziková profese, ve které jsou sebevraždou ohroženy zejména ženy. Míra sebevražd u lékařů a lékařek ale má postupem času sestupnou tendenci, zejména v Evropě. U psychologů ale může mít naopak tendenci stoupat. Ve zprávě o sebevraždách psychologů z USA v letech 2003 2018 se uvádí, že právě v tomto oboru byla čtvrtá nejvyšší míra sebevražd mezi zdravotnickými profesemi – z celkového vzorku 4 733 sebevražd.
Specifické poslání
K sebevraždám u psychologů a psycholožek může přispívat několik faktorů jedinečných pro tuto specializaci – včetně toho, čím jsou pro nás tak nezbytní. Důvěrný vztah s klienty může být nesmírně náročný. Když si k tomu si přičteme, že tito lidé nesou odpovědnost za zranitelné jedince a setkávají se i s vyloženě negativním chováním klientů (včetně agrese či právě sebevražedných myšlenek), do příjemného pracovního prostředí může mít takový mix daleko.
Psychologové a psycholožky jsou také neméně náchylní k obecným rizikovým faktorům sebevražd, jako jsou duševní poruchy, fyzické onemocnění, osamocení, beznaděj či konflikty v osobním životě.
Průzkum Americké psychologické společnosti z roku 2009 zjistil, že 40 až 60 procent respondentů se v práci potýkalo se syndromem vyhoření, úzkostmi nebo depresí a 18 procent uvedlo sebevražedné myšlenky.
Zabránit sebevraždám není možné, to ani mezi psychology a psycholožkami. Péče o duševně nemocné či zranitelné lidi přináší specifické výzvy, nad kterými bychom ale neměli mávnout rukou s tím, že každá práce má „svá rizika“.
Ke snížení sebevražd mezi psychology může přispět povědomí o tom, že deprese, úzkost a sebevražda si nevybírají a ani erudovanost a informovanost není zárukou toho, že se člověku dostane potřebná pomoc.
