Přelomová studie: Deprese není jen ve vaší hlavě, ale doslova po celém těle
„Mysli pozitivně, jdi ven,“ vyslechne si občas každý s depresí. Nebo ještě oblíbenější: „Je to jen ve tvé hlavě!“ Což na celé situaci nemění vůbec nic. Deprese se přitom může šířit celým tělem, jak ukazují data z rozsáhlé analýzy.
Výzkum v oblasti duševního zdraví jde kupředu. Jak jsme vás již informovali v předchozích textech, v současnosti je velkým tématem výzkum psychedelik. Například DMT při testech na laboratorních myších zlepšovalo nejen náladu, ale i zapojení mozkových neuronů. Kombinace psilocybinu s kognitivně-behaviorální terapií pak v nedávném pilotním testu (už přímo na lidech), přinesla pacientům ohromnou úlevu. Posouvá se léčba, ale i to, jak depresi vůbec chápeme.
Mezinárodní vědecký tým z Lékařské fakulty Univerzity v São Paulu v Brazílii se zaměřil na výzkum bílých krvinek (leukocytů), které všichni známe ze školy jako strážce naší imunity. Tyto buňky však neplují jen tak pasivně krví, obsahují stejné biologické součástky, jaké najdeme v mozku, a to včetně přijímačů pro takzvané neurotransmitery. To jsou ti chemičtí poslové, pomocí kterých spolu komunikují mozkové buňky. Zjistilo se, že lidé s těžkou depresí vykazovali výrazné změny v tom, jak na tyto chemické signály bílé krvinky reagovaly. Geny, které mají na starosti právě tato „informační spojení“, fungovaly úplně jinak než u zdravých lidí.
„Deprese se šíří po celém těle a imunitní systém je jedním z hlavních kanálů, které ji přenášejí mimo mozek,“ vysvětluje profesor Otávio Cabral-Marques, koordinátor výzkumu. Říká, že právě z tohoto důvodu mohou lidé s depresí zažívat i další symptomy, jako je třeba ztráta chuti k jídlu nebo záněty pokožky.
Duše i tělo
Data pocházela od 1 864 pacientů s těžkou depresí a 1 208 zdravých lidí, kteří sloužili jako kontrolní skupina. Vědci a vědkyně objevili v imunitních buňkách nemocných lidí ohromující množství změněných genů. Konkrétně 1 383. Z tohoto počtu jich 73 běžně ovládá nervová spojení (synapse) a přenos chemických signálů v mozku a v bílých krvinkách měly tyto geny na starosti zánětlivé procesy. Pomocí pokročilé matematické metody tento dlouhý seznam zúžili na 18 specifických genů, které fungují jako spolehlivý znak deprese. Šlo prý jasně rozpoznat nemocného člověka od zdravého.
Nezůstalo to ale jen u krve. Tyto výsledky byly následně porovnávány s genetickými daty ze sedmi různých oblastí mozku, které mají na starosti regulaci naší nálady. Vědecký tým objevil sedm konkrétních genů, které byly poškozené nebo změněné jak v imunitních buňkách v krvi, tak přímo v mozku. Když pak těchto sedm genů porovnal s celosvětovou databází lidských nemocí, zjistil, že jsou propojeny s celou řadou dalších zdravotních problémů, jako jsou úzkostné poruchy a psychózy, vysoký krevní tlak, kožní onemocnění, zažívací potíže nebo dokonce těžší průběh a následky onemocnění koronaviru.
Převratný výzkum je ale teprve na začátku a má samozřejmě své nedostatky. Například srovnávání vzorků z minulosti není to samé jako kontrolovaný výzkum s pacienty. Navíc vyvstává klasická otázka slepice versus vejce. Způsobuje poškozená imunita depresi, nebo naopak deprese ničí imunitu? To bude muset řešit navazující výzkum. Rýsuje se ale cesta, ve které by se k depresi mohlo přistupovat jako k onemocnění celého organismu.
