Psychologie barev: Cítíme lásku, když vidíme červenou? Doktorky analyzovaly více než století barevných výzkumů
Mnoho lidí věří, že nás barvy zásadně ovlivňují v tom, jak přemýšlíme a co cítíme. Určitě vám už někdo radil, že si třeba nemáte vymalovat kuchyni červeně, protože podporuje chuť k jídlu a budete zbytečně tloustnout. Jindy se můžete dočíst, že vás žlutá rozveselí a modrá uklidní. Skutečně nás barvy tolik ovlivňují?
Bohužel neexistuje moc vědeckých důkazů, které by jednoznačně potvrzovaly naše představy, že když si na rande vezmeme ty dlouhé červené šaty, můžeme chystat svatbu. Většina výzkumů se totiž zaměřuje na to, jak barvy ovlivňují chování potenciálních zákazníků u konkrétních produktů nebo léků. Význam barev se totiž často mění podle toho, v jakém kontextu se objeví. Obrázek zeleného lesa vás možná pozitivně naladí, fotka zeleného chleba nejspíš pěkně znechutí. Dokážeme ale jednotlivé barvy procítit natolik, že v nás vyvolají konkrétní emoce?
Tato otázka fascinuje psycholožku a doktorku Christine Mohr, Ph.D. a experimentální psycholožku a doktorku Domicele Jonauskaite z Institutu psychologie na Univerzitě v Lausanne ve Švýcarsku. Jejich meta analýza „Cítíme barvy? Systematický přehled 128 let psychologického výzkumu spojujícího barvy a emoce“byla opravdu mravenčí práce. Už samotný výběr článků za více než století, musel být velmi náročný. Nejdříve vyřazovaly výzkumy, které nesplňovaly vysoké kvality, až jim zbylo 132 spolehlivých studií zahrnující 42 266 účastníků ze 64 různých zemí.
Nejasné kategorie
Kolik lidí, tolik způsobů, jak spolu barvy a emoce souvisí. Ve studiích, které tyto doktorky analyzovaly, se barvy lidem ukazovaly různě. V 80 % případů přímo jako barvy na obrazovce nebo barevné předměty. Některé výzkumy ale pracovaly jen se slovním označením barev a jiné kombinovaly oba přístupy. Když šlo o barevná slova, používalo se průměrně 10 barev. U skutečných odstínů to bylo víc, kolem 32.
I samotné zkoumání emocí bylo hodně různorodé. Některé studie se ptaly, zda určitá barva působí spíš pozitivně nebo negativně, jestli je klidná nebo vzrušující, silná nebo slabá. Jiné šly konkrétnější cestou a zajímaly se o to, jaké barvy si lidé spojují třeba s radostí, hněvem nebo smutkem. Někdy se dokonce lidem ukazovaly výrazy tváře nebo těla, a sledovalo se, jak jejich tělo reaguje, například pomocí srdečního tepu nebo pocení dlaní. Kvůli rozmanitosti musely vědkyně výsledky seskupit do širších barevných kategorií. Všechny odstíny modré například hodily do jedné škatulky „modrá“. U emocí se držely toho, jak je pojmenovali samotní autoři studií. Co tedy jejich analýza přesně odhalila?
Barevné kategorie a emoce
Fialová je dosti zajímavá, někdy se spojuje s hrdostí a mocí, jindy zase s klidem nebo dokonce strachem. Je to důkaz toho, jak široké a různorodé významy tahle barva může mít.
Červená bývá spojována s hodně silnými emocemi, jak pozitivními, tak negativními. Evokuje lásku, vášeň, ale i hněv nebo vztek. Působí energicky a výrazně, zkrátka má v sobě sílu.
Růžová působí pozitivně a jemně. Často se dává do souvislosti s láskou, radostí a potěšením.
Žlutá a oranžová vyvolávají spíš pozitivní pocity jako radost, hravost, nadšení. Jsou to barvy energie a dobré nálady.
Modrá, zelená a tyrkysová (tedy odstíny mezi modrou a zelenou, jako azurová nebo světle modrozelená) se pojí s klidem, pohodou a spokojeností. Zajímavé ale je, že modrá má i svou melancholickou stránku, občas si ji lidé spojují se smutkem.
A pak jsou tu barvy bez výrazného odstínu tzv. achromatické. Bílá obvykle vyvolává pozitivní a klidné pocity, jako je naděje nebo úleva. Šedá naopak bývá spojována s nízkou energií a negativními emocemi, třeba s nudou nebo zklamáním. Černá má silný, někdy až temný náboj. Často se pojí se strachem nebo vztekem.
Možná, že vás toto rozdělení vůbec nepřekvapuje, ale co už je pozoruhodnější, jsou jednotlivé odstíny. Nezáleží jen na tom, jakou barvu vidíme, ale i na tom, jak ta barva vypadá. Zda je světlá, sytá nebo tmavá. A právě tyhle vlastnosti měly na emoce často stejně velký, někdy i větší vliv než samotný odstín. Světlé barvy v lidech vyvolávaly pozitivní pocity, zatímco tmavé odstíny byly častěji spojovány s těmi negativními a to bez ohledu na to, zda šlo o žlutou, fialovou nebo třeba růžovou. Pokud byla barva výrazná a sytá, lidé ji vnímali jako energičtější a živější. Naopak tlumené, méně syté barvy působily spíš klidně a nevzrušeně.
Zajímavé bylo i rozdělení na teplé a studené barvy. Obě skupiny sice můžou evokovat pozitivní emoce, ale každá trochu jinak. Teplé odstíny (jako červená, oranžová nebo žlutá) jsou spojené s intenzivními a energickými emocemi, zatímco studené barvy (jako modrá nebo zelená) navozují spíš pocit klidu a pohody.
Cítíme tedy barvy?
Možná si říkáte, k čemu takový výzkum vůbec je? Jeho výsledky jsou ale opravdu pozoruhodné. Mezi barvami a emocemi existují docela konzistentní spojitosti a co je fascinující, že je to tyto doktorky mohly pozorovat napříč různými výzkumy, metodami, časem i kulturami. Ať už vědci lidem ukazovali barevné skvrny, pracovali s názvy barev, nebo měřili emoce pomocí dotazníků, výrazů tváře či fyziologických reakcí, výsledky se opakovaly. Určité vnímání barev a jejich vztah k emocím tedy sdílíme napříč světem, bez ohledu na to, odkud jsme nebo jakým jazykem mluvíme. Z toho vyplývá, že barvy můžou být skvělým nástrojem pro vyjadřování emocí. Pomáhají posílit sdělení nebo atmosféru.
Je tu jedno velké ale. To, že lidé z různých koutů světa konzistentně spojují barvy s určitými emocemi, ještě neznamená, že ty emoce opravdu cítí, když tu barvu vidí. Například modrou si spojujeme s klidem. Když se ale v práci podíváme na modré kachličky na záchodě, nepřekypujeme pohodou. Mohr a Jonauskaite se tedy domnívají, že jsou tato spojení spíše naučená, než že by šlo o automatické emocionální reakce. Kdyby barvy opravdu přímo spouštěly emoce, asi by bylo dost náročné jen tak projít městem. Každá barva by s námi „cvičila“ a my bychom i při obyčejném nákupu zažívali emoční tornádo.
Použité zdroje: Frontier, Nature, Colour Experience,
