Velká naděje pro léčbu deprese: Pilotní terapie psychedeliky přinesla nečekaný úspěch
Pilotní studie psychedelické terapie pro klinickou depresi naznačuje ohromující předběžné důkazy. Kombinace psilocybinu s kognitivně behaviorální terapií přinesla úlevu většině pacientů a více než polovina účastníků se deprese zbavila úplně.
Psilocybin (látka, která se vyskytuje např. v lysohlávkách) si připisuje další nadějný zářez. V kombinaci s psychoterapií dokáže výrazně zmírnit deprese, což je ale nejspíš něco, co už jste někdy dříve četli. Na psychedelika se totiž v poslední dekádě upírá odborná i naše laická pozornost, jenže z předchozích výzkumů zatím nevyplynulo, jaké konkrétní terapeutické metody v kombinaci s psychedeliky fungují nejlépe.
Tým pod vedením psychologa Marca J. Weintrauba se tomu rozhodl dát jasný řád a zaměřil se na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Hlavní výhodou KBT je, že na ni existují přesné „příručky“ a když zjistíme, jak ji kombinovat s psychedeliky, může se tento postup snadno zopakovat u dalších pacientů.
Trip pod kontrolou
Vědecký tým vybral 16 dospělých lidí s příznaky střední až těžké deprese. Z bezpečnostních důvodů museli být vyřazeni lidé se sebevražednými myšlenkami, psychózami nebo uživatelé psychedelik. Všichni následně podstoupili odběry krve, EKG a psychologický pohovor. Celý program trval 4 měsíce a skládal se z 12 terapeutických sezení po jedné hodině. Zpočátku se chodilo na terapii každý týden, ke konci už jen jednou za čtrnáct dní.
Během této doby dostali pacienti psilocybin celkem dvakrát, konkrétně po třetím a po šestém terapeutickém sezení. Poprvé dostali slabší dávku (10 mg), aby si na změněný stav vědomí zvykli. O měsíc později už silnější (25 mg). A jak tento „trip“ vypadal? Pacient strávil 6 až 8 hodin v útulné místnosti na pohovce, měl klapky na očích a ve sluchátkách mu hrála uklidňující hudba. Celou dobu u něj byli dva zdravotníci, každou hodinu mu kontrolovali tlak a tep, drželi ho za ruku nebo ho uklidňovali, když dostal strach, a byli připraveni okamžitě pomoci, když by hrozila nějaká fyzická újma.
Hned na dalším sezení po užití látky pacient s terapeuty řešil, co během „tripu“ zažil, a snažili se z toho vzít ponaučení do běžného života. Takovému sezení se říká integrace psychedelické zkušenosti. V této studii se pacienti při integraci zaměřovali jednak na plánování radosti, tedy jak si záměrně organizovat den, aby měli prostor na věci, které jim zvedají náladu. A jednak si na úplném konci sezení vytvořili plán, jak včas rozpoznat, že se jim vrací deprese, a jak tomu včas zabránit.
Neříkej hop...
Byť se jedná o malý vzorek účastníků, čtyřměsíční léčba dopadla velmi slibně. Třinácti pacientům přinesla výraznou úlevu a u devíti z nich deprese dokonce úplně zmizela (tyto výsledky hlásili i po dalších třech měsících). Jenže výzkum má samozřejmě kromě malého vzorku i další omezení. Všichni pacienti věděli, že dostávají skutečnou látku, tedy nelze vyloučit placebo efekt, a kvůli chybějící srovnávací skupině je těžké přesně určit, kolik úspěchu přinesla samotná látka a kolik intenzivní terapie.
Aby bylo možné tyto výsledky přenést do běžné lékařské praxe, bude nutné provést mnohem větší studie. Ty teď ale mají díky novým výsledkům rámec, na který se dá navázat kdekoliv na světě. Přesto je nutné upozornit, že psychedelika nejsou vhodná pro každého. Jak pro Moji psychologii v minulosti uvedl psychiatr Jiří Horáček, potenciálních rizik je řada.
„Hlavní skupina zahrnuje takzvané psychologické vedlejší účinky právě proto, že průběh nebo efekt jsou obtížně předvídatelné, a tak vždycky hrozí, že si člověk může prožít nějakou hodně nepříjemnou zkušenost. Dřív byla označovaná jako ‚bad trip‘, dnes se tomu říká ‚challenging experience‘ a jde o úzkostně-paranoidní reakci, kdy člověku není v intoxikaci dobře, má například pocit, že sezení nikdy neskončí, prožívá strach, že je jeho život v ohrožení, případně je vysloveně paranoidní. Tyto nežádoucí průběhy sezení jsou asi největším rizikem a dochází k nim hlavně v případech, kdy je sezení špatně vedeno, nebo když člověk látku užije v rekreačním režimu, a ne v rámci asistované terapie,“ sdělil nám v rozhovoru. Doma to tedy nezkoušejte.
