Úzkostný styl citové vazby: Proč se cítíme nejistí a jak to zmírnit
Všichni toužíme po harmonických vztazích, ve kterých se cítíme přijímaní a v bezpečí. Jenže ne vždy se nám daří najít rovnováhu mezi vlastní samostatností a touhou po blízkosti. Kde se tyto potíže berou? Proč pro někoho není problém svěřit se druhému, zatímco jiný v podobných situacích reaguje stažením se do sebe nebo obranou? Odpověď se často skrývá v dětství a v tom, jak jsme se naučili vázat na své nejbližší. Jak vypadá podle teorie attachementu úzkostný styl citové vazby?
Článek odborně garantovala Mgr. Barbora Buzková, psycholožka online poradny MOJRA.cz (www.mojra.cz).
Znáte ten vtíravý pocit, kdy se bojíte, že vás partner nebo přátelé dostatečně nemilují? Že se jednoho dne možná odtáhnou a opustí vás? Možná zoufale čekáte na potvrzení, že jste hodni lásky a pozornosti, protože ve skrytu duše cítíte, že si ji musíte zasloužit. Pokud v těchto popisech poznáváte sami sebe, je docela dobře možné, že u vás převládá úzkostný styl citové vazby.
Úzkostný styl často vzniká už v dětství, kdy dítě zažívá nekonzistentní reakce od pečujících osob (primárně matky). Někdy se dočká naplnění svých potřeb a cítí se milované, jindy je však jeho volání o pozornost ignorováno. Tento přístup je pro dítě těžko předvídatelný, a tak si do dospělosti přináší hlubokou nejistotu a strach z opuštění. Ve vztazích se proto projevuje silná potřeba ujišťování, že je člověk druhými přijímán, a zvýšená citlivost na sebenepatrnější náznak odmítnutí nebo kritiky.
Důsledky pro partnerské a mezilidské vztahy
Když se úzkostný styl projeví v dospělosti, může to vést k častým obavám, zda partner nebo přátelé „dost“ myslí na vaše potřeby a zda vás skutečně milují. Jakákoliv kritika je pak vnímána velmi osobně a bolí víc, než by se dalo očekávat. Ve vztazích se mohou objevovat pocity žárlivosti nebo nutkání mít partnera „pod kontrolou“, což někdy vede k hádkám a obviňování. Člověk prožívá emoční výkyvy mezi silnými projevy lásky a úzkostí, že o druhého přijde, a působí tak občas příliš náročně na čas a pozornost.
Pokud se právě v těchto obavách a nejistotách poznáváte, vězte, že to není vaše osobní selhání. Spousta lidí se potýká s úzkostným nastavením. Není ostuda si přiznat, že potřebujete ujišťovat ve vztahu častěji než někdo jiný.
Podle Johna Bowlbyho, zakladatele teorie citové vazby, je „schopnost vytvářet silné emoční vazby základní lidskou potřebou“. Lidský mozek je od přírody nastavený tak, aby hledal bezpečí ve vztazích, a pokud vám v dětství chybělo nebo bylo nepravidelné, není divu, že v dospělosti můžeme pociťovat přetrvávající úzkost.
Přestože to zní jako nelehká situace, existují způsoby, jak se s úzkostí ve vztazích naučit pracovat. Pokud si uvědomujete, že se tento styl týká právě vás, je dobré zkusit terapii, při které si uvědomíme, odkud tato nejistota pochází, a naučíme se zacházet s pocity strachu a potřebou neustálého ujištění. Pomáhá i obklopovat se lidmi, kteří nabízejí otevřenou a konzistentní podporu. Důležitou součástí je také rozvíjet vlastní zdroje sebehodnoty – třeba skrze koníčky, práci, přátele nebo osobní seberozvoj. Jde hlavně o to, aby naše pocitová jistota nestála jen na potvrzení zvenčí.
Úzkostný styl prožívá spousta lidí
Podle klasické studie psychologů Cindy Hazan a Phillipa Shavera, odborníky na teorii citové vazby, se úzkostný styl citové vazby týká zhruba 15–20 % populace. Rozhodně tedy nejste sami, pokud se v tomto popisu poznáváte. A přestože jeho kořen často sahá do dětství, neznamená to, že se s úzkostnými vzorci nedá pracovat. Bezpečný vztah, otevřená komunikace a odborná pomoc mohou zásadně přispět k tomu, abychom se cítili klidnější, jistější a dokázali prožívat vztahy s menším strachem.
Příklad ze života
Mnozí z nás zažili situaci, kdy jsme neustále kontrolovali telefon, jestli se partner konečně ozval, ale když nepřijde žádná zpráva, hlavou se nám honí myšlenky typu „co když jsem ho něčím naštval/a“? Co když se mnou už nechce být?” Tereza to přesně takhle prožívá se svým přítelem Lukášem. Jakmile jí Lukáš během dne neodpoví na zprávu, vynoří se v Terezině mysli obavy, že už ji nemá rád, nebo že se mezi ně něco postavilo. Žaludek se jí sevře a v duchu si vyčítá, jestli nebyla až moc náročná nebo otravná. Řeší to s kamarádkami, pochybuje o sobě a zkrátka se cítí ohrožená – potřebuje od Lukáše znovu a znovu slyšet, že je všechno v pořádku.
Jak poznat (a zmírnit) úzkostný styl citové vazby
Pozorujte své myšlenky a emoce: Vyhraďte si chvíli, kdy jste sami, a zkuste si zapsat, co vás napadá v okamžiku, kdy nejste s partnerem nebo když se cítíte přehlíženi. Sledujte, zda se vám opakují myšlenky typu „nejsem pro něj/ni dost dobrý/á“ nebo „stejně mě opustí“.
Vracejte se k faktům: Když se objeví strach z odmítnutí, zkuste si racionálně uvědomit, zda k tomu máte opravdu konkrétní důkazy, nebo jen reagujete na základě vlastních obav a nejistot.
Představte si opak: Pokud vás napadají katastrofické scénáře typu: „neozval se, takže už mě nemiluje!“, zkuste si vědomě promítnout pozitivnější variantu: „má hodně práce, ozve se určitě později“. Tato dovednost pomáhá v postupném zklidňování paniky.
Komunikujte otevřeně: Cítíte-li, že potřebujete více ujišťování, řekněte to partnerovi (nebo blízkým) klidným a konkrétním způsobem: „Můžeš mi prosím častěji říkat, co ke mně cítíš? Občas mě přemáhá strach.“
Budujte bezpečí v sobě: Pracujte na budování vlastní sebehodnoty – chvalte se, zkuste si najít koníčky, osobní projekty či komunity, kde můžete rozvíjet své silné stránky, abyste nebyli odkázáni pouze na vnější ujištění. Když se člověk z úzkostného stylu citové vazby vydá na cestu ke klidnější mysli, nejde o rychlou změnu.
Většinou je to postupný proces, učíme se rozeznávat, co je skutečný problém a co jen naše obavy. Každý malý krůček vpřed nás posouvá blíž k tomu, abychom mohli budovat vztahy, ve kterých se cítíme opravdu dobře a v bezpečí. Pro Terezu bylo důležité uvědomit si, že Lukáš opravdu nezmizí, když si jednou nebo dvakrát nevšimne její zprávy. Postupně tak mění vzorec, který si nesla od dětství: „Musím být pořád ve střehu, jinak mě někdo opustí.“
Úzkostný styl citové vazby zkrátka nemusí být náš osud vytesaný do kamene. Důležité je pozorně nahlédnout do vlastních obav, naučit se komunikovat s okolím a hledat způsoby, jak rozvíjet vnitřní pocit jistoty. A pokud občas znovu propadnete panice nebo nejistotě, pamatujte, že změna je cesta. S vytrvalostí, otevřeností a porozuměním lze udělat velký krok k vztahům, ve kterých se nemusíte bát, že vyprchá láska jen proto, že se zrovna na chvíli neozvala.
Podle teorie attachementu existují 4 druhy citové vazby:
