Tazatel, správce, ničitel... Jaký jste komunikační typ a co jsou vaše přednosti

.

. Zdroj: Volodymyr Hryshchenko on Unsplash

Markéta Burleová
Seberozvoj

Dokázat komunikovat, aby nám rozuměli doma i v práci, to je jedna z životních výher. Kdo ovládne toto umění, ušetří sobě i druhým spoustu nepříjemností, přitom to nemusí být talent od přírody. Hodně ale člověku pomůže, když si uvědomí, jaký komunikační typ vlastně je.

Je pro vás složité komunikovat tak, aby vám ostatní rozuměli? Všechny typy komunikace mají své klady a zápory, ukazuje se ale, že největší problémy a nedorozumění vznikají z očekávání, že druzí lidé to budou dělat stejně jako my. Pojďme se podívat na to, jak se liší jednotlivé komunikační typy, a co dělat, abyste si konečně začali lépe rozumět i s těmi, kteří jsou na jiné vlně než vy.

Dobrovolníci vs. ti vyzvaní

Nedávno rozhýbalo sociální sítě video, ve kterém životní koučka Hailey Magee hovoří o třech hlavních komunikačních rozdílech, které jsou běžné ve vztazích, a často způsobují velká nedorozumění. Hailey se inspirovala vlastními interakcemi s lidmi i odborníky, a její teorie stojí za sdílení i zamyšlení. Tvrdí, že existuje šest komunikačních typů, podle kterých je možné přijít na způsob, jak si usnadnit komunikaci i vlastní očekávání od verbálních interakcí s druhými. První dva typy popisuje jako Volunteers vs. InviteOnlies, čili dobrovolníci a tázaní nebo vyzvaní.

Podle koučky jsou dobrovolníci ochotni a schopni mluvit o sobě stále. Rádi se sdílejí, nečekají na otázky a během chvilky o nich víte téměř všechno. Naopak druhá skupina chce a potřebuje být tázána. Takoví lidé se necítí komfortně v situacích, kdy mají mluvit, nebo se očekává, že vystoupí, aniž by jim byla položena otázka. V případě, že patříte ke druhé skupině, podvědomě budete vyhledávat další osoby, které to mají podobně, abyste se cítili klidně a jistě. Už jen proto, že extroverti, kam „dobrovolníci“ většinou patří, budou často uzurpovat komunikační prostor pro sebe a někdy až neslušně hovořit o vlastních tématech a třeba i pocitech. Samozřejmě že v reálném životě se obě skupiny setkávají, musí se propojovat a přizpůsobovat. A mnohdy to „dobrovolníci“ i „vyzvaní“ udělají podle expertky podvědomě, při dosahování společného cíle se totiž mohou osobnostně doplnit. Je jasné, že se to děje za předpokladu vzájemného respektu.

Tazatelé vs. hadači

Další dva komunikační typy bychom mohli popsat jako tazatele (Askers) a hadače (Guessers). Podle koučky tazatelé kladou otázky i s rizikem, že se jim může dostat záporné odpovědi. „Tyto typy lidí mohou být otevřenější a přímočařejší,“ vysvětluje Reena B. Patel, pedagogická psycholožka a analytička chování. Oproti tomu hadači se ptají pouze tehdy, když víceméně vědí, že reakcí na jejich otázku bude souhlas. Proto, pokud nemusejí, jen zřídka požádají o laskavost. S největší pravděpodobností by se nikdy neobrátili na náhodného známého o pomoc se stěhováním nebo půjčením auta, spíše si najmou stěhovací fi rmu, zavolají taxi, jednoduše to, co potřebují, si zajistí sami. „Hadači s největší pravděpodobností nepoloží nikomu otázku, pokud si nejsou jisti, že by to osobě, na kterou se ptají, nezpůsobilo velkou nepříjemnost,“ dodává Patel.

To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.

Současně si takoví lidé myslí, že když se jich ostatní na něco ptají, také očekávají, že odpověď bude ano. Toto je klasický případ Ask Culture vs. Guess Culture. Tedy kultury dotazování se a odhadování. V některých rodinách vyrůstáte s očekáváním, že je v pořádku se na něco zeptat, ale musíte si uvědomit, že můžete dostat zápornou odpověď. Toto je Ask Culture. Na druhou stranu jsou rodiny, kde se vyrůstá v kultuře odhadování. V takovém prostředí se pokládání otázek vyhýbáte, kličkujete, pokud si nejste jisti, že se vám dostane souhlasné odpovědi.

Stavitelé vs. správci a ničitelé

Poslední komunikační dvojici podle Hailey Magee tvoří stavitelé a správci, tedy Builders vs. Maintainers. Expertka tvrdí, že když někdo něco sdílí, tedy staví, Builder přidá něco vlastního, jako je osobní zkušenost, rada nebo související příběh. Správce naopak potvrdí to, co bylo řečeno, nebo k tématu položí další konkrétnější otázky. Podobnou teorii nabízejí i experti z oblasti řízení a HR.

Manažeři se podle nich dělí do tří kategorií: Builder (stavitel), Maintainer (správce) a Destroyer (ničitel). Prozradí je způsob, jakým spravují a řídí svůj tým, projekty i lidi. Stavitelé dělají přesně to, co jejich název napovídá: budují tým. V důsledku toho také rozvíjejí své lidi. Komplexněji myslící stavitelé zakládají kulturu růstu a zdravé konkurence. Chápou, že jejich lidé se daleko nedostanou jenom sami o sobě, a že je odpovědností manažera pomoct jim dále růst. Správci jsou doslova manažeři. Tyto dva pojmy jsou téměř synonyma. Nerozkolísají loď a obecně jsou spokojeni s tím, že nechávají své zaměstnance pracovat jako vždy. Jejich pracovní styl však příliš nevede k růstu, ale spíš ke stagnaci.

Oproti tomu ničitelé nejvíce připomínají torpédoborce – přijdou do vašeho podniku a budou zde přibližně šest měsíců. Do té doby zvládnou zdemolovat celou vaši společnost i rozložit vztahy uvnitř.

Jak poznat, kam patřím

Poznali jste se ve škálování životní koučky Hailey Magee? Nebo k jakému komunikačnímu typu spíše inklinujete, protože se samozřejmě prolínají. Stejně jako u povahy jedince je často nemožné přesně určit, kam sebe a ostatní zařadit. Někdy můžeme být frustrovaní z toho, že ostatní nekomunikují podle našich představ, nebo námi očekávaným stylem. Ale žádný způsob není objektivně špatný nebo nesprávný. Jen nám může připadat, že nám není blízký. Koučka a odbornice na pozitivní psychologii Krumma Jonsdóttir je přesvědčena, že pokud by si lidé začali více vážit sebe a svého chování, a přijali ho i u druhých, všem by se začalo mnohem lépe dařit.

Časy se mění

Komunikace je klíčem k vztahům mezi lidmi a zabývá se jí řada humanitních věd. Není to striktně daná disciplína, s rozvojem moderních sociálních sítí se stále častěji komunikační prostředky prolínají. Například v online komunikaci musíme dávat pozor na to, aby vyznění nebylo zkresleno právě tím, že určité spektrum dorozumívání chybí. Z věty napsané do SMS zprávy není možné vyčíst emoční naladění pisatele, ani si doplnit, jak měl onen shluk slov a písmen vyznít. Základním krokem k tomu, aby posluchač správně pochopil vaše poselství, je mít jasno o svém komunikačním záměru. Promyslete si, co chcete říct a jak. Současně je dobré si uvědomit, že SMS zpráva vyžaduje jiný styl než e-mail nebo dopis. Určitě byste měli v komunikaci dodržovat stručnost, vyhnete se tak možným zkreslením. Důležité je také eliminovat očekávání a předpoklady. Když něco předpokládáme, utváříme si v mysli vlastní realitu, která se ale může zásadně lišit od té skutečné, a je jasné, že ta účinné komunikaci brání.

Kurz pozitivní komunikace

Špatná komunikace je vyčítána institucím, lidem i například známým osobnostem. Současně ale téměř sto procent veřejných subjektů i osob má na komunikaci experta nebo celé oddělení. Také veřejný prostor se v posledních letech plní kurzy a školeními na zvládání efektivní komunikace a nabízí návody, jak spolu mluvit v práci i doma. Rozsáhlý výzkum provedený Johnem Gottmanem, zakladatelem Gottman Institute, ukázal, že komunikační vzorce chování páru mohou skutečně predikovat úspěch jejich vztahu. Komunikace může vést k větší intimitě, emocionální blízkosti, důvěře a celkově k pevnosti a dlouhověkosti vztahu. To ovšem platí jen pokud je upřímná a efektivní. Současně i ve vztahu jsou zásadní neverbální narážky, tón hlasu či řeč těla.

Chyby, které nejvíc destruují vztahy, sepsal pro Psychology Today dublinský psychiatr Padraic Gibson a tvrdí, že život v páru nejvíc ničí kárání, kázání, také chvála a kritika v jedné konverzaci. Napomínání partnera za jeho činy obvykle situaci zhoršuje, místo aby ji zlepšovalo. Tím, že si někdo hraje na oběť a obviňuje druhou osobu, pouze akceleruje kruh agrese a odmítání. Stejně tak snaha vnutit morální normy a kritizovat chování partnera až náboženským stylem, může vést k dalším hádkám a nesouladům. Psychiatr Padraic Gibson taky varuje před využíváním chvály a kritiky v jedné konverzaci. Jste zvyklí partnera pochválit za to, že nakoupil, ale současně mu vyčiníte, že neumyl auto a zapomněl vyzvednout děti u babičky? Lepší než systém cukru a biče je efektivní párový dialog a snaha nemoralizovat a nepovyšovat se. Efektivní komunikace by se měla obejít bez výčitek, obviňování i očekávání. Jen férový a přímočarý přístup z vás udělá někoho, s kým druzí budou rádi. A platí to jak pro vztahy v soukromí, tak v zaměstnání. 

"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 3/24"