Sníte přes den a máte pocit nedokonalosti? Právě to jsou vaše skryté superschopnosti. Jaké jsou další?
Určitě se to stalo i vám. V těžkých životních situacích, když se potýkáme s fyzickou nebo emocionální bolestí či nemocí, najednou zjistíme, že v nás dřímá síla, odhodlanost, urputnost. A že nám naše vlastní tělo nabízí možnosti, o kterých se nám v období blahobytu a osobní spokojenosti ani nezdá. Zkusme využít potenciál našeho těla a mysli. Naučme se tyto skryté superschopnosti využít ve vlastní prospěch.
1. Nedokonalost
Každý z nás má určitě osobnostní nebo fyzický rys, který nám tak úplně nesedí. Nejen sociální média chrlí perfekcionismus ve všech směrech a snaží se nám vnutit, že když nebudeme dokonalí, ve světě neobstojíme. Většina lidí předpokládá, že musí do popředí svého pracovního i osobního života dát to nejlepší ze sebe, nikdy nedělat chyby a vždy vědět, co říct. Takový tlak vede často ke stresu a prohlubuje vlastní nejistoty.
Výzkumy však naznačují, že úsilí o dokonalost nemusí vždy vést k očekávanému výsledku a uznání. Sociální psycholog Elliot Aronson v šedesátých letech 20. století popsal „Pratfall effect“. Ukázal, že lidé, kteří prokázali vysokou úroveň dovedností v triviálních výzvách, ale dopustili se přitom drobných chyb, třeba na sebe rozlili kávu, byli ostatními hodnoceni jako sympatičtější, než podobně zruční lidé, kteří taková klopýtnutí nedělali. Být omylný je tedy nejen v pořádku, ale může nám to i prospět. Dokonalost není něco, co ostatní lidé považují za roztomilost. Tento a další výzkumy prokazují, že někdy jsou věci, které na sobě nemáme rádi, druhým nejmilejší. Místo toho, abychom jednali způsobem, o kterém si myslíme, že zvyšuje naši přitažlivost, je lepší odhodit brnění. Buďte svým skutečným já a nechte lidi objevit, co ve vás skutečně je.
2. Upozadění se
Generativita neboli upřednostňování druhých před sebou samými (pokud nejde o naše děti) může působit jako znak určité slabosti, necílevědomosti a neschopnosti prosadit si svou. Výzkumy ale naznačují, že ve skutečnosti jde o tajnou superschopnost. Schopnost upozadit se je totiž založená na přesvědčení, že starat se o druhé je zkrátka důležité. Takovíto lidé se často dokážou postavit na druhé místo, aniž by současně potlačovali sami sebe. Takže jsou mnohdy šťastnější a životem proplují ve větší pohodě než ti, co se rádi prosazují.
Výhoda plynoucí z toho, že dáváte přednost druhým před sebou, je v rozporu s myšlenkou, že blahobyt může pocházet pouze z pocitu dosažení svých vlastních osobních cílů. Erik Erikson, který tuto teorii navrhl jako první, nazval opak generativity stagnací. V jeho modelu se lidé, kteří stagnují, stále více zaměřují na sebe, utrácejí peníze za nová auta, drahé dovolené a kosmetické procedury. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, jestli nenastal čas začít hledat smysl života ve spokojenosti vlastní rodiny nebo komunity, jejíž jste součástí. Třeba právě odpoutání se od vlastního blaha ho nakonec může přinést.
Mohlo by vás zajímat:
3. Rutina
Škola, práce, nákup, večeře, koupelna, spánek a tak pořád dokola. Máte pocit, že vás stereotyp jednou musí ubít, nebo že vlastně kvůli tomu neprožíváte vlastně nic naplňujícího? Podle expertů nás ovšem rutina osvobozuje od přemýšlení, zlepšuje duševní zdraví a může ve skutečnosti podporovat kreativitu. Studie prokázaly, že určité stereotypní návyky prospívají výkonu tím, že snižují nadměrné přemýšlení, které má tendenci podporovat stres a zvyšovat tlak. Výzkum prospěšnosti rituálů nebo pravidelných návyků tento závěr ještě utvrdil. Zmírňují totiž stres a úzkost, protože podporují pocit sebekontroly.
Často se mluví o motivaci jako hnacím motoru úspěchu. Ale motivace je pomíjivá a nespolehlivá. Jen zvažte, kdy jste se naposledy cítili motivováni jít si třeba zaběhat a jak dlouho to trvalo. Pravdou je, že užitečnější, a podle vědců i přínosnější, je mít zavedenou denní rutinu. Zkusme se zaměřit na některé z nejúspěšnějších lidí, které známe, a pravděpodobně si všimneme zvyků a rituálů, které mají v životě pevně zakořeněny.
4. Přesvědčování
Předpokládáte, že máte prakticky nulový vliv na ostatní, včetně svých nejbližších? Omyl. Nejnovější studie ukazují, že jsme mocnější, než si myslíme! Experti požádali účastníky výzkumu, aby oslovili jak cizí lidi, tak ty, které dobře znají, s jednoduchou žádostí o laskavost vyplnit krátký průzkum. Před akcí se účastníků zeptali na jejich předpoklad úspěšnosti. Účastníci, kteří dostali pokyn oslovit přátele, si mysleli, že budou muset oslovit v průměru 3,9 lidí, než budou 3 souhlasit. Skupina, která měla za úkol oslovit cizí lidi, předpokládala, že bude nutné k úspěchu oslovit 9,4 lidí. Úkol byl mnohem snazší pro obě skupiny. Aby získali 3 respondenty, museli dotazující požádat v průměru pouze 3,8 cizích lidí nebo 3,1 přátel. Nejenže podcenili svou schopnost přimět cizí lidi, aby souhlasili s jejich žádostí, ale překvapivě chování neznámých se téměř nelišilo od těch, které znali. A co si ze závěrů odnést? Ve skutečnosti máme mnohem větší vliv na širší skupinu lidí. Naše sociální sítě jsou násobně širší a nesmíme se bát říct si o pomoc. Ukazuje se, že když se chceme na něco zeptat, nebo něco říct, lidé nás ochotně vyslechnou.
5. Spokojenost
Schopnost být šťastný sám se sebou a s tím, kde jste a co máte, je síla, kterou permanentně nespokojení lidé touží celý život napodobit. Spokojenost se tak ukazuje jako zásadní, a také velmi těžko dosažitelná superschopnost. Jak ji ovšem definovat? Nabízejí se dva příběhy. V prvním hraje hlavní roli mladá žena s ne zrovna atraktivní profesí, zato se starající o velkou rodinu včetně rodičů, protože to považuje za prioritu. S financemi na měsíc vystačí tak akorát, ale je vlastně šťastná. V životě nehledá něco lepšího, netouží po dovolené na druhém konci světa. A pak je tady příběh s jinou hrdinkou, která svou spokojenost hodnotí podle vnějších kritérií, a životem ji provází pocit vlastní nedostatečnosti. I přes zajímavou práci, pěkné auto a dům v lukrativní lokalitě, podle sebou nastavených kritérií stále nevydělává dost peněz a nemůže žít tak, jak si představuje. Ukazuje se, že měřítka úspěchu řízená vnějšími faktory ve skutečnosti méně korelují s životní spokojeností než ta, která si řídíme sami. Spokojení lidé se vyhýbají srovnání s ostatními, mají na sebe holistický pohled, vlastní hodnotu berou z toho, že se považují za úplné. A jaký je tedy „návod“ na spokojený život? Oslavujte svá vítězství bez ohledu na to, jak velká nebo malá jsou, z neúspěchů se poučte a jděte dál!
6. Nostalgie
Celý život jsme nabádáni, abychom nežili v minulosti. Je ale občasný útěk do minulosti opravdu tak špatná věc, nebo se díky minulosti můžeme stát silnějšími? Když se naše mysl zatoulá zpět, nepamatujeme si věci přesně tak, jak se staly. Paměť je jen pokus našeho mozku spojit nás s minulostí, vzpomínky jsou proto vysoce nepřesné rekonstrukce namalované širokým štětcem, který má tendenci překrývat mnoho negativních detailů. To je také důvod, proč nostalgie může často přinést hřejivý pocit.
Dnes se již ví, že nostalgičtější lidé mají silnější pocit kontinuity a chápání smyslu svého života. Pohled zpět nám pomáhá pochopit, kde jsme byli a jak jsme se dostali tam, kde jsme teď. Paměť pomáhá vyprávět smysluplný příběh o našem životě a o tom, jak všechny zkušenosti zapadají do souvislého příběhu. Ukazuje se, že nostalgie má také přímé výhody pro duševní zdraví, jako je snížení hladiny kortizolu spojeného s akutní stresovou reakcí těla. Sklon k nostalgii tak může být ochranným faktorem i proti depresi a úzkosti.
7. Touha
Jen málo věcí vyvolává takový pocit viny, jako zamilovanost do někoho, kdo není vaším partnerem. Lidé ve vztazích překvapivě častěji prožívají pozitivní výsledky svých zamilování. Poblouznění jim dává možnost snít a vnáší do jejich životů vzrušení. Zamilovanost u některých i posiluje jejich vztah ke skutečnému partnerovi, díky romantickým fantaziím se cítí víc sexy a věří, že zvýšené vzrušení zlepšuje sexuální zážitek pro ně samotné i jejich partnery.
Proč se dospělí ve fungujících vztazích zamilovávají do jiných lidí? Pocity přitažlivosti mohou být jednoduše pevně zabudovány do našeho sexuálního nastavení a ženou nás k potenciálním partnerům. Další možností je, že zamilovanost je testem síly našeho současného vztahu. Měli bychom se cítit provinile, když zatoužíme po někom jiném? Záleží, kam až touhu necháme zajít, anebo jak máme se svým partnerem nastavené parametry vztahu.
8. Naděje
Naděje je vjem, který nám dává sílu spoluvytvářet realitu. Je to vnímání něčeho dobrého, co ještě neexistuje, ale mohlo by. Statistiky ukazují, že s nadějí se naše cíle s větší pravděpodobností stanou skutečností, protože spíše se přimějeme podniknout kroky k jejich realizaci.
Naděje je způsob myšlení, který nás nutí jednat. Výzkum zjistil, že většina v dobré doufajících lidí měla společné tři věci: cíle, strategie a jednání. Nedělali si iluze, že všechny jejich strategie budou fungovat, naopak vykazovali tendenci zkoušet více cest, a uvědomovali si, že mnohé z nich budou zbytečné. Ale vytrvali.
9. Denní snění
Také se v průběhu dne přistihnete, že vaše mysl bloudí, a že trávíte čas představováním si věcí, o kterých víte, že nejsou skutečné? Podle vědců toulání myslí významně prospívá základním psychologickým a emocionálním procesům, jako je autobiografické plánování a kreativní řešení problémů. Zdá se, že většina z nás si své menší soustředění uvědomuje a je to cena, kterou jsme ochotni za snění zaplatit.
Studie skenování mozku zjistily, že při toulání mysli je náš mozek aktivnější, než když se jen soustředíme na úkoly. Ztratit pozornost nad úkolem může být přitom jen způsob, jakým nám mozek říká, že má důležitější věci na práci - vztahy, cíle nebo osobní či obecnou reflexi. Tak snad tolik nebraňme své mysli bloudit a sledujme, kam nás zavede.
10. Neklid
Jsou nuda a pobyt na jednom místě škodlivé pro naše duševní zdraví? Platí, že lidé s nutkáním „někam vypadnout“ za zážitky mohou mít výraznou výhodu? V nedávné studii odborníci po dobu tří až čtyř měsíců sledovali pomocí souřadnic GPS polohu účastníků, aby zjistili, zda každodenní pohyb je ukazatelem spojitosti mezi různorodostí zážitků a pozitivními pocity. Účastníci se pravidelně přihlašovali prostřednictvím telefonů a hlásili své pozitivní nebo negativní emoce. Geolokační skóre bylo denně stanoveno na základě počtu míst, která účastník navštívil, a množství času, který tam strávil. Podle očekávání byly pozitivní emoce vyšší ve dnech, kdy bylo geolokační skóre účastníka vyšší. To naznačuje, že každodenní vystavení se novinkám je spojeno s pocitem osobní spokojenosti.
Experti také zjistili, že různorodost zážitků byla spojena nejen s pozitivnějšími emocemi, ale také s rozmanitými zážitky následujícího dne. Vytvořilo to tedy smyčku pozitivní zpětné vazby, která podporovala další pozitivní emoce. A co z toho vyplývá? Osobní neklid a touha zapojit se do nových a rozmanitých zkušeností má většinou trvalé výhody. Věnování času neznámým činnostem zejména na různých místech může generovat spirálu pozitivních emocí a celkově dobrého pocitu.
