„Ne” je celá věta. Pár tipů, jak se ji naučit říkat laskavě a bez výčitek
Máte spoustu úkolů, nestíháte a stále za vámi někdo chodí s prosbou o pomoc? A vy nikdy neodmítnete? Možná máte problém říkat ne.
Říct „ne“ zní velmi jednoduše, ale ve skutečnosti se nám lehce neříká. Mnozí z nás se bojí, že odmítnutím někoho zraníme, nebo že se nám dostane negativní reakce. Svoji roli hraje také výchova. „My, rodiče, často děti vedeme i laskavým způsobem k tomu, že lépe než ony víme, co je pro ně dobré. A pokud poslechnou, jsou přijímány, vše je v pořádku. Děti tedy reagují tak, že se přizpůsobí a potlačí potřeby, protože evolučně potřebují být přijímané a milované,“ vysvětluje syndrom hodné dcery a syna psycholožka Kateřina Merklová z Neocentra v podcastu Moje psychologie. Změnit toto nastavení není jednoduché a i ona sama si připouští, že se to učí celý život.
Více o tom, jak říkat ne a jak si zdravě nastavit hranice mezi prací a osobním životem, rozebere Damien Dante s psychologem Filipem Kahounem:
Jak si umět nastavit hranice a nebát se slovíčko „ne“ použít? Existuje způsob, jak říct „ne“ hezky a slušně, aniž bychom druhého zklamali či urazili?
Ujasnit si priority
Naučit se říkat laskavě "ne" vyžaduje praxi, ale je to dovednost, kterou může zvládnout každý. Je důležité vědět, kde jsou vaše hranice. Zjistěte, ve kterých situacích typicky neřeknete ne: bojíte se, že vás lidé nebudou mít pak rádi, že je zklamete? Máte pocit, že je to příliš drzé? Bojíte se, že vás šéf vyhodí, pokud dáte najevo, že některé úkoly jsou už nad rámec vašich povinností?
Článek si můžete poslechnout i v audioverzi:
Pokud situaci rozklíčujete, nastává čas na argumenty. Opravdu vás rodiče přestanou mít rádi, pokud nebudete každý víkend pracovat u nich na zahradě? Přestane vám kamarádka telefonovat, pokud s ní nepůjdete na kávu pokaždé, kdy si chce vylít srdce? Opravdu vaše dítě „zklamete“, když mu po každé nedonesete o velké přestávce do školy zapomenutý tělocvik či sešit?
Nastavte si hranice
Zvažte také své časové možnosti a co je pro vás přijatelné a co ne. Do čeho chcete vkládat energii? Když budete mít jasno ve svých prioritách, bude pro vás snazší odmítnout věci, které se s nimi neslučují. Ve výsledku budete své úkoly plnit lépe a budete klidnější.
"Hranice nás definují. Definují, co je moje a co není moje. Hranice mi ukazuje, kde končím já a kde začíná někdo jiný, což mě vede k pocitu vlastnictví. Nastavení hranic znamená, že berete odpovědnost za svůj život a chráníte své hodnoty a priority před vnějším tlakem." radí klinický psycholog Dr. Henry Cloud Ph.D. ve své knize Hranice: Kdy říkat ne, kdy říkat ano.
Pokud si v tomto uděláte jasno, budou pro vás další kroky mnohem jednodušší.
Upřímnost nade vše
Když se rozhodnete říct „ne“, buďte upřímní a stůjte si za svým. Není třeba se složitě vymlouvat nebo poskytovat dlouhé vysvětlení. Ne je také věta, a celá. Jednoduché a jasné odmítnutí, jako například: "Moc děkuji za pozvání, ale já už mám jiné plány," je často nejlepší. Upřímnost ocení většina lidí nejvíce. A i když to může být zpočátku nepříjemné, uvidíte, že po vyslovení tohoto magického slovíčka se vám nakonec uleví.
A ještě jedna rada: nevymýšlejte si. „Moc ráda bych přišla, ale dítě má teplotu“ může také vyústit v situaci: „Tak já ti zajístím hlídání, abys mohla…“. A rázem jste tam, kde jste byli, a ještě musíte vymýšlet další lži.
Nabídka alternativy
Pokud je to možné, nabídněte alternativní řešení nebo jinou formu pomoci. I když nemůžete vyhovět původní žádosti, můžete navrhnout něco jiného, co by mohlo být užitečné. Například: „Nemohu, ale zkusím popřemýšlet o někom jiném, kdo by ti mohl pomoci.“ I když nemůžete nebo nemáte čas splnit konkrétní požadavek, ochota jistě druhého potěší a vy budete mít lepší pocit.
Asertivita je přítel
Asertivita je klíčem k laskavému říkání „ne“. Znamená to vyjádřit své potřeby a hranice jasně a s respektem k ostatním. Trénink asertivity zahrnuje praktiky jako udržování očního kontaktu, pevný postoj a používání výroků „já“. Například: „Cítím, že..." S každým asertivním odmítnutím získáte větší sebevědomí a příští slušné odmítnutí nebude takový strašák.
„Když se naučíte říkat ne, přestanete se snažit kontrolovat všechno a začnete brát odpovědnost jen za své vlastní činy a pocity. Říkat ne vám umožňuje vyhnout se vyhoření a stresu, které pramení z neustálého uspokojování potřeb druhých na úkor svých vlastních,“ píše klinická psycholožka Dr. Harriet B. Braiker, ve své knize: Nemoc potěšit.
Empaticky, ale bez emocí
Pozitivní a vděčný přístup může zmírnit případné negativní pocity spojené s odmítnutím. Je dobré se vžít do role člověka, kterému „ne“ musíme říci. Například: „Chápu, že je to pro tebe důležité a mrzí mě, že nemám čas.“ Řečeno vlídným, ale pevným tónem, je určitě milé řešení. Nezapomínejme, že i my se můžeme ocitnout na straně odmítnutého.
Říct „ne“ není snadné, ale je to důležitá dovednost, která nám pomáhá chránit naši pohodu a produktivitu. Pomocí empatie, jasného odmítnutí, nabízení alternativ a pozitivního přístupu můžeme odmítat slušně a s respektem.
