Každý terapeut vám nemusí sednout. Když to nefunguje, je lepší se slušně rozejít
Najít „svého“ psychoterapeuta je podobné štěstí, jako najít si vhodného partnera. Stejně jako partner vám totiž odborník na lidskou duši nemusí sednout. A pak je lepší slušný rozchod.
Nejtěžší je začátek. Dojít k tomu, že je třeba něco změnit. Někdy už dál nemůžeme a rozhodneme se, že potřebujeme odborníka na duši. Ale jakého? To je otázka. Osobně jsem si vybírala trochu líně a zároveň hodně intuitivně. Psychoterapie Anděl, chodila jsem kolem té reklamy léta. Byla blízko mého bydliště. To je ta líná metoda, ta intuitivní spočívala v tom, že jsem si prohlédla fotky všech tamních terapeutů a vybrala jsem si tvář ženy, která se mi zdála nejvlídnější a nejsympatičtější.
Měla jsem štěstí, vyšlo to „na první dobrou“. Další šťastnou náhodou bylo, že terapeutka měla volný termín. I přesto cesta k zahájení léčivé terapie nebyla úplně jednoduchá. Domluvila jsem si termín sezení a mentálně se na něj připravovala. Když nastal ten den, byla jsem nervózní. Člověk neví, do čeho jde, jak náročné to bude a co se vlastně bude dít.
Pamatuji si, jak jsem šla do schodů a ještě chvíli čekala přede dveřmi, protože jsem dorazila o pár minut dřív. Za dveřmi mě ale čekala ledová sprcha: odmítnutí. Nedopatřením si terapeutka zapsala na můj termín někoho jiného. Omlouvala se a nabídla jiný termín s velkou slevou, dobře věděla, že mentální příprava na první sezení není jen tak. Potlačila jsem zklamání a nabídku přijala. Tak se mohla rozběhnout úspěšná cesta za lepším pocitem v mé hlavě i těle. Vhodnější terapeutku jsem si nemohla vybrat.
Zjistěte, s čím potřebujete pomoct
Měla jsem štěstí, i když jsem předem příliš nezkoumala, jaké přístupy moje psychoterapeutka používá. Mimo ten intuitivní dojem mi stačilo, když jsem v jejím profilu viděla, že už svou práci dělá nějakou dobu, a dá se tedy předpokládat, že bude mít dost zkušeností. Správně by to ale mělo být tak, že se člověk při hledání zaměří i na různé specializace a přístupy (například kognitivně-behaviorální, psychoanalytický, humanistický) daného psychoterapeuta.
Jak poznat zda potřebuji psychologa či terapeuta?
A nyní jedna velmi důležitá věc. Každý by si měl vybírat hlavně podle toho, s čím potřebuje pomoct. Skvělé vodítko poskytuje třeba platforma pro online terapii Hedepy. Díky online testu si člověk může ujasnit spoustu faktorů, například to, o čem skutečně potřebuje mluvit, lépe si uvědomí, co může od terapie a terapeuta vlastně čekat. Už na začátku testu mu dojde, že problémů, které se dají u terapeuta řešit a vyřešit, je opravdu hodně. Tématem terapií nejsou jen deprese, úzkosti, traumata, fobie, závislosti, ale můžou nám pomoct i s hledáním smyslu života, s truchlením nebo třeba s problémy s početím. A tím výčet ani zdaleka nekončí.
Rád/a bych, aby můj terapeut…
Dalším krokem při hledání vhodného terapeuta je i ujasnění si svých očekávání ohledně vedení terapie. Terapie může být více i méně strukturovaná. Terapeut vás může a nemusí zaměřovat na přítomnost, konfrontovat nebo povzbuzovat k otevírání se těžkým emocím. Posledním, ale neméně důležitým kritériem je, zda chcete, aby váš terapeut byl muž nebo raději žena. „Zkusila jsem už asi pět nebo šest terapeutů s tím, že začátek byl těžký. Narazila jsem na někoho, kdo dělal i hypnózu, a to mě tehdy překvapilo, protože jsem to nečekala a byla jsem nezkušená,“ vzpomíná kamarádka Eva s tím, že další její terapeuti praktikovali gestalt terapii, tedy psychoterapeutický přístup zacílený na porozumění a podporu osobního růstu klienta. Gestalt terapie se zaměřuje i na integraci různých aspektů osobnosti a podporu klienta v nalezení vlastních zdrojů pro změnu a růst.
Eva mi ale přiznala, že si terapeuty také nevybírala podle přístupů, ale ptala se lidí ve svém okolí na doporučení. „Kdybych si vybírala dnes, tak už bych si načetla něco o těch směrech, ale to proto, že mě to i samotnou začalo zajímat. Ale zároveň bych se pořád ptala i lidí, u kterých mám pocit, že přemýšlejí stejně jako já a jsou mi podobní. Pokud jim jejich terapie vyhovuje, tak pravděpodobně bude i mně,“ dodává Eva, která má za sebou dlouhou cestu za seberozvojem.
Psychiatr musí získat titul MUDr. z lékařské fakulty. Psychiatr stanovuje diagnózu, vytváří léčebný plán (například vám doporučí vhodný druh terapie), a pak aplikuje farmakoterapii.
Psycholog v Česku musí absolvovat pětileté studium psychologie na vysoké škole. Nikdo jiný nemůže tento titul používat. Na rozdíl od psychiatra ale psycholog nemůže předepisovat léky.
Psychopatologie tvoří obecnou část oboru psychiatrie, a proto bývá nazývána též obecnou psychiatrií. Psychopatolog se zabývá základními příznaky (symptomy), které představují určitý projev nemoci.
Psychoterapeut musí mít za sebou několikaletý akreditovaný psychoterapeutický výcvik zakončený zkouškou. Často se jedná o absolventa vysoké školy v oboru psychologie, psychiatrie nebo sociální práce.
V českém kontextu je terapeut termín používaný pro odborníka v oblasti psychoterapie nebo fyzioterapie. Celkově lze termín „terapeut“ chápat jako odborníka, který se věnuje léčbě nebo podpoře jednotlivce ve fyzickém nebo psychickém smyslu. Je důležité si být vědom toho, že tituly a praxe mohou být specifické pro každou z těchto oblastí, a každý terapeut by měl mít odpovídající odbornou kvalifikaci. Je to termín, který nemá žádnou oporu v zákoně, a tudíž opravdu zvažte, ke komu jdete.
Kouč je profesionál, který poskytuje podporu a průvodce jednotlivcům nebo skupinám při dosahování jejich cílů. Jeho hlavním cílem je pomáhat klientům objevovat vlastní potenciál, rozvíjet dovednosti a překonávat překážky prostřednictvím strukturovaného procesu sebeuvědomování a plánování.
Ghosting není pro slušné
Společně narážíme ještě na jednu věc. Je dobré zkusit více terapeutů a s tím i třeba různé přístupy a strategie. Eva u člověka, který jí má naslouchat během sezení, hledá bezpečí a důvěru, potřebuje cítit vzájemný respekt. Terapie je totiž velmi intimní záležitost. Je to něco jiného, než hledání lékaře na nemoci těla. Co ale dělat, když už víte, že vám terapeut či jeho přístup nevyhovuje, nebo se prostě jen něco mezi vámi v určitém momentu zaseklo?
Kde jinde než v terapii by se mělo mluvit o svých pocitech, a to i ve vztahu ke svému terapeutovi. Svěřte se mu. Možná mezi vámi vzniklo jen nějaké nedorozumění. Nicméně nesouhlasit s terapeutem je v pořádku a neznamená to, že terapie selhala, nebo že jste obtížný klient. Vyjádřením nesouhlasu naopak může posílit vztah a odhalit základní problémy, které mohou bránit pokroku v terapii.
Během psychoterapeutického procesu se zároveň dost často stává, že míra klientova obdivu, respektu nebo náklonnosti k terapeutovi kolísá. Je normální, že se váš vztah bude proměňovat, a je dobré nad tím chvíli přemýšlet. Pokud ale i po prozkoumání zjistíte, že se vám terapeut stále „nezdá“, není vám sympatický, nebo se s ním nedokážete propojit způsobem, který by vám pomohl, je pravděpodobně čas najít si nového. Můžete ho i požádat, aby vám doporučil někoho jiného, kdo by vám, podle jeho mínění, mohl lépe vyhovovat. Soudný terapeut tak rád učiní. I klient by se ale měl chovat solidně a dát terapeutovi nějak najevo, že končí. Ghosting – tedy zmizení beze slov, není slušné u randění, ani nikde jinde.
Kdy je čas na změnu?
Může také nastat situace, kdy vám terapeut sedí a uděláte společně kus práce, ale pak máte chuť zkusit nějaký nový přístup. Kolegyně Petra chodila zatím ke dvěma terapeutům. S prvním to měla tak, že hodně povídala a on ji občas zastavil, zeptal se na něco, nebo jí poradil, ať se na věc podívá z jiného úhlu. „Pomohlo mi to, protože jsem všechno ze sebe potřebovala dostat a říct to někomu cizímu. Tato terapie mi pomohla udělat zásadní kroky, i když byl celý proces dost pomalý,“ vysvětluje Petra. Po čase si uvědomila, že jí terapie už dala, co mohla, a proto ji ukončila. Když se později zase začala cítit hůř a znovu přemýšlela o terapii, dostala doporučení na jinou terapeutku.
„U téhle terapeutky jsem se taky chtěla vypovídat, ale ona reagovala častěji, doporučovala mi literaturu, říkala mi toho víc. Na začátku terapie jsme spolu vyplňovaly dotazník a udělaly si plán. Pak jsme přešly k terapii pomocí metody ETF, při které si člověk poklepává na ramena, vybavuje si vzpomínky a snaží se k nim připojit nový pocit. „Vzpomínka zůstane, ale emoce se změní,“ vysvětluje Petra svou druhou zkušenost s tím, že každá z těch terapií pro ni byla v tom daném životním období přínosná. Že je čas na změnu buď poznáte sami, nebo vás k ní pošťouchne okolí, případně sám terapeut.
Máte na to peníze?
I když je terapie nejlepším způsobem, jak do sebe investovat, nebývá to levná záležitost. Poptávka je navíc vysoká a dostupnost omezená. I v téhle situaci ale platí, že kdo hledá, najde. Pokud cítíte, že opravdu potřebujete pomoc, ale taxy terapeutů, které jste objevili, jsou pro vás nedostupné, navštivte svého praktického lékaře. Se seberozvojem vám pravděpodobně nepomůže, ale na psychické potíže vám napíše žádanku ke klinickému psychologovi nebo psychiatrovi. Existuje tu také možnost terapie placené ze zdravotního pojištění. Například VZP má na svých stránkách seznam dostupných terapeutů.
Aplikace Nepanikař nabízí zdarma rychlou první psychologickou pomoc. Zaměřuje se na deprese, úzkosti a paniku, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu, poruchy příjmu potravy a najdete v ní i kontakty na odbornou pomoc. Projekt Sociální klinika zase poskytuje bezplatně krátkodobou terapii a tři online konzultace. Přijetí do krátkodobé terapie navíc předchází takzvaný mapující rozhovor, během kterého klient s terapeutem určí hlavní téma terapie, nebo doporučí vhodnější službu.
Poradit se můžete zdarma na terapeutické lince Sluchátko, stačí zavolat na číslo 212 812 540. „Už jen si připustit, že nás něco trápí, je první krok na cestě k lepšímu životu. Terapie vám může na této cestě nabídnout pomocnou ruku. Pokud si s nápadem chození na terapii už nějakou dobu pohráváte a nevíte, jak najít toho správného terapeuta, nebo žádný ve vašem okolí není, u nás si můžete vyzkoušet, jak terapie probíhá,“ píše se na webu terapeutické linky. K lepšímu životu totiž někdy stačí jen ten jeden krok. Udělejte ho a nechte si pomoct.
