Co (ne)dělat, abychom byli hloupější? Zaměřte se na řád, odpočinek i dobrou společnost
Nejsilnější pocit, že se mi inteligenční kvocient propadl o několik příček níž, jsem zažila, když se mi ulomila jednička vpravo nahoře. Šišlala jsem a při úsměvu mi mezi zuby zela díra jako vrata. Uspěla bych tak leda v castingu na Výměnu manželek. Zub mi naštěstí brzy opravili a moje IQ se snad vrátilo zpět na původní úroveň. Sami si ale děláme spoustu věcí, kterými se se přivádíme k větší tuposti ze své vlastní vůle a s pevně danou pravidelností. Čím se děláme hloupějšími?
Nebereme mozek do fitka
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, praví jedno z českých přísloví, které se snaží vyjádřit, že pokud člověk nemá vrozené schopnosti nebo nadání, nemůže je už žádným způsobem nabýt, je takový a basta fidli. Nenechte se ale mýlit a nezůstávejte v zajetí tzv. fixního myšlení, jak ho psychologové nazývají. Vydejte se naopak vstříc myšlení růstovému, tedy přesvědčení, že schopnosti lze rozvíjet úsilím a učením. Výzkumy ukazují, že právě lidé s růstovým přístupem se zlepšují nejvíce. Jednoduše proto, že se nevzdávají při prvním neúspěchu.
Spánek považujeme za promarněný čas
Doba strávená v posteli, kterou věnujeme nočnímu odpočinku, rozhodně není zbytečná ani ztracená. Naše babičky měly pravdu, když říkávaly, že ráno je moudřejší večera. Během spánku totiž v těle a mozku probíhá noční úklid a mozek při své noční směně třídí, opravuje a propojuje všechny zážitky a informace z uplynulého dne. Bez dostatečného spánku klesá schopnost soustředění, paměť i kvalita úsudku. Škodí i chronický spánkový deficit, kdy si pravidelně ukrajujeme hodinu či dvě.
Sklenička na uvolnění, panák na kuráž
Jeden známý se vždycky v hospodě rád nechával slyšet, že alkoholem zabíjí jen ty nejslabší kusy mezi mozkovými buňkami. Takovým neuronům dává pár panáky padáka, protože přežít si zaslouží jen ty nejsilnější. Touto rychlou a příjemnou cestou prý zajistí, že v jeho myslícím orgánu zůstanou jen ti nejrychlejší a nejbystřejší jednotlivci, které ho na jeho cestě ke genialitě nebudou zdržovat. Podobný názor měl i na kvalitu svých spermií.
Nevím, jak nakonec jeho experiment dopadl. Delší dobu jsem o něm neslyšela. Možná skončil jako bezdětný, ale nejchytřejší mezi alkoholiky v léčebně v Bohnicích. Každopádně vědecky je dokázáno, že alkohol není tou pravou cestou, jak oddělit zrno od plev a rozdělit mozkové buňky na ty „chytřejší“ a méně chytré. Výzkumy dokazují, že pravidelná konzumace alkoholu zvyšuje riziko poškození mozkových cév a souvisí i s větším výskytem změn typických pro Alzheimerovu chorobu. Alkohol tak svěží rána ani svěžího ducha nezaručí.
Jsme ve špatné společnosti
Názor, že ve společnosti vládne „blbá nálada" zmínil v roce 1997 tehdejší prezident České republiky Václav Havel. A nálady jsou nakažlivé. Dokážou se šířit jako virus a napadat mozky lidí. Mozek se totiž přizpůsobuje prostředí. Pokud trávíme čas mezi lidmi, kteří neustále nadávají, stěžují si a šíří negativní myšlení, nevyhnutelně se to odrazí i na našem vlastním nastavení, a za chvíli se ocitneme v jednom šiku s nerudnými kverulanty.
Chybí nám řád a pravidla
Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos. Neodpustím si zakončit dalším okřídleným rčením, které ale opět pouze zavádí mozek a myšlení na scestí. Samozřejmě, že se najde spousta lidí, kteří budou tvrdit, že dokážou velmi dobře, možná i lépe, fungovat i v nepořádku. Dokážou si v něm najít vlastní systém a nepotřebují přísně organizované prostředí, které je spíš brzdí v rozletu a kreativitě. Mozek ale pro svoji efektivní činnost dává přednost jasným úkolům a termínům. Bez nich se snadno rozptyluje a sklouzává k prokrastinaci. Možná se cítíme kreativnější, když máme „volný prostor“, ale ve skutečnosti právě struktura a rytmus pomáhají udržet hlavu v chodu a dokončit, co jsme začali. Prázdné plátno může inspirovat, ale skutečná tvorba vyžaduje strukturu a řád.
Změna je v uvědomění
Co je všem uvedeným návykům společné? Kromě toho, že se neblaze podepisují na stavu mozkové kondice, tak nejlépe fungují tehdy, když si jejich působení vůbec neuvědomujeme. Prvním krokem, jak hodit mozek do latě, tak není přísná disciplína, ale sebeuvědomění. Jakmile si všimneme, co děláme špatně, jen tehdy to můžeme změnit – ať už tím, že si dopřejeme více spánku, nebo změníme společnost, v níž trávíme čas.
