Tři věty, kterými srážíte dětem sebevědomí. Co říct místo nich?
Chceme pro své děti to nejlepší. Hlavně, aby byly šťastné a spokojené. Představa, že štěstí dosáhnou díky rozvinutí svého maximálního potenciálu, ve kterém není místo pro chyby, ale může zamávat s jejich sebevědomím. Možná i vy v dobré snaze říkáte tři věty, které jim mohou ublížit. Co to zkusit jinak?
To nevadí
Známe to všichni, po celodenním stresu nastane odpolední shon, příprava večeře a dodělávání posledních pracovních restů. Do toho nám potomek vypráví o nepříjemné situaci ze školy či kroužku. Možná potřebuje jen vyventilovat stres, který se v něm za celý den nahromadil, stejně jako občas my. Ale možná se opravdu stala nepříjemná roztržka, která s ním pěkně zamávala. „To nevadí, to bude dobrý, neboj,“ zmůžeme se na stručnou odpověď. Nechceme, aby se dítě trápilo nějakou hloupostí.
V tu chvíli si ale možná neuvědomujeme, že dítěti vysíláme signál ne o bezvýznamnosti situace, která je trápí, ale o nedůležitosti jejich pocitů. I když máme dobré úmysly, může se náš potomek cítit, že ho neposloucháme. Nejen, že mu můžeme zadělávat na problémy s emocemi, ale pokud to děláme častěji, možná se nám přestane svěřovat.
Co říct místo toho? Zkuste uznat perspektivu dítěte, pro které jde o důležitou věc. Bude cítit, že ho vnímáte, když řeknete: „Vidím, že jsi kvůli tomu naštvaný.“ Větou „Co si myslíš, že můžeme udělat, abychom to zlepšili“ můžete pomoct potomkovi zorientovat se v situaci. Tento přístup děti učí, že jejich pocity jsou důležité.
Podívej se na Honzíka
Možná to myslíte dobře, chcete dát dítěti příklad, že někdo se také dokázal třeba poprat s nepříjemnou situací. Nebo mu můžete rovnou říct, že se Emma lépe učí. Jenže i tahle motivačně míněná „inspirace“ to může být pořádná rána pro dětskou dušičku. Místo pobídky totiž slyší „Nejsi tak dobrý jako Honzík.“
Srovnávání dětí, i když je neúmyslné, může vyvolat pocity méněcennosti. Každý má silné a slabé stránky a neustálé srovnávání, byť nenápadné, může hluboce ovlivnit sebevědomí.
Co říct místo toho? Uznejte silné stránky svého dítěte. Zkuste říct: „Miluju, že jsi akční/kreativní (apod.), to je jedna ze tvých nejlepších vlastností,“ místo toho, abyste se je snažili přiblížit někomu jinému. Všichni máme jiné vlohy a i děti si zaslouží si být oceněny za to, kým jsou.
Krásné, jen tady to můžeš vylepšit
Zkouší vaše dítě nový cvik? Nebo se rozvíjí například v kreslení? Určitě chcete, aby v tom bylo co nejlepší a spokojené. „To bylo moc hezké, jen tu nohu musíš dát výš,“ nebo „To je krásný obrázek, ale ta hlava je v poměru k tělu moc malá,“ jsou rady, které časem ve vašem dítěti mohou vyvolat pocit, že prostě nikdy nebude dost dobré. I když to myslíte dobře, neustálá tendence napravovat, do čeho vaše děti vložily úsilí, může způsobit pocity nedostatečnosti. Když děti častěji poslouchají o tom, co mohou dělat lépe než to, co udělaly dobře, začnou snadno pochybovat o svých schopnostech. Co říct místo toho? „Co se ti na té kresbě líbí nejvíce?“ nebo „Jak ti přijde, že ti teď ta otočka jde?“ nabízí dětem možnost zhodnotit svůj růst, což buduje jejich sebevědomí. Místo nevyžádaných rad se proto zaměřte na pokrok. Neřešte výsledky, toho si děti ještě v budoucnu užijí až až.
Pokud se v tom trochu poznáváte, není třeba si vyčítat, že nejsme dobří rodiče. Pamatujte si, že děti rozvíjejí svůj pocit hodnoty především skrz interakce a s námi, s rodiči, si jich ještě užijí dostatek. Když více přijmeme to, jaké naše děti jsou, pomůžeme jim vyrůst v sebevědomé a odolné dospělé.
