Univerzální recept na kapsulový šatník? Neexistuje, každý si ho musí najít sám
Když se řekne kapsulový šatník, většina z nás si představý paketu, ve které nechybí basic topy, klasické džíny, bretaňský pružek, béžový trenčkot, černý křivák a bílé tenisky. V praxi je ale takto konkrétní seznam k ničemu, jak dokazují módní stylisté, ale i zub času, který se na těchto kouscích chtě nechtě podepisuje.
"Idea kapsulováho šatníku je tak trochu podvod," napsala před rokem na svůj Instagram populární stylistka Allison Bornstein a přidala i vysvětlení: Chápu, proč je to tak atraktivní... nakupování a oblékání může být zahlcující proces, takže bychom byli radši, kdyby nám někdo přesně nadiktoval, co potřebujeme. Chceme přesný recept na to, jak si vytvořit "dobrý styl".
Tahle to ale podle stylistky nefunguje. "Nemůžu vám tady na Instagramu poskytnout seznam věcí, které zaručeně potřebujete, protože neznám váš styl, tělesné dispozice ani způsob života, ale mohu vám poradit určité siluety nebo tvary, které považuju za spolehlivé. Přemýšlejte o tom jako o vaření… Všichni máme jiné chutě a připravujeme si různá jídla, ale vždycky je dobré mít doma pár univerzálních ingrediencí."
Ve skříni jako v lednici
Koncept kapsulového šatníku se rozšířil zejména v předchozí dekádě, kdy se běžnou součástí denního života staly sociální sítě a online nakupování. Vše bylo najednou na dosah několika kliknutí – od nekonečné inspirace na Pinterestu a Instagramu až po bující trh s online módou, kterou na jedné straně rámují malé niche značky a na druhé straně obří ultra fast fashion platformy jako jsou Shein nebo Temu.
Módě se prakticky nedá uniknout, a tak jsme si šatníky během jedné dekády zaplevelili hromadou oblečení i doplňků, které jsme navíc často pořizovali v nejrůznějších emočních pohnutích. Přesně ve stylu Carrie Bradshaw, která v jedné epizodě Sexu ve městě pronáší: "„Žádný muž na obzoru. A tak mi nezbylo než zachránit se před depresí nákupem nemravně velkého množství bot Jimmy Choo."
Myšlenka asketického šatníku složeného ze jednoduchých a univerzálních kousků tehdy nabídla spásné řešení, které člověka dovede ke klidu a úlevě. Kromě dopaminové odměny totiž nutkání nakupovat pramení i z nepřehledné situace ve skříni, která je sice narvaná, ale v každodenním shonu se v ní neumíme orientovat.
Opět se nabízí paralela s jídlem – když ztratíme pojem o tom, co máme v lednici, míváme tendenci si namísto vaření raději něco objednat. Jednoduché a úlevné? Bezesporu ano. Ale z dlouhodobého hlediska také neudržitelné, neuspokojivé a zbytečně drahé. Přesto vytříděný šatník, zbavený nánosu impulsivních rozhodnutí, poskytuje jen částečné řešení, které se v dlouhodobé praxi neosvědčuje. Proč?
Nic není nadčasové
Důvod, proč je idea kapsulového šatníku zavádějící, je ten, že působí dojmem ukončenosti. "Sestavte si základní garderóbu, která půjde univerzálně kombinovat a máte po problému. Už nikdy nebudete řešit, co na sebe," vtírá se původní marketingová myšlenka. Až na to, že i kapsulový šatník potřebuje péči, obnovu a aktivní zájem o módu a trendy.
Mnohem spíše jde o projekt na celý život, který však může být příjemný, pokud si namísto impulsivních nákupů osvojíte promyšlený kurátorský přístup a každý nový nákup začnete posuzovat i podle toho, co už v šatníku máte a jak to například nosit se stávajícími kousky.
Navíc byť se této myšlence bráníme, i nadčasová móda stárne. Schválně si vzpomeňte, co jste nosili před deseti patnácti lety. Můj tehdejší kapsulový šatník by bezesporu zahrnoval několikero skinny džín, kotníkových bot, balerín a aspoň jeden klasický blejzr – tedy projmutý v pase.
Také dnes byste v mém šatníku našli džíny, baleríny, kotníkové boty a sako, ale zcela jiných střihů a tvarů – úzké nohavice vystřídaly v posledních letech rovné nebo široké, kotníkové boty už nepřipomínají éru boho chic (i když to se brzy zase změní), sako nosím nejčastěji oversize.
Dokonce ani baleríny, které zažívají velký comeback, nevypadají jako tehdy. Nyní se nosí modely inspirované botami Mary Jane, které přece jen poskytují chodidlům více prostoru než tehdejší "placky". Mým každodenním "chlebem" jsou teď síťované baleríny, které před patnácti lety ani nebyly na trhu.
Bílou košili? Ne, raději černou
Přiznám se, že i já čas od času podléhám dojmu, že bych si měla třeba pořídit klasickou bílou košili – protože nechybí v žádném výčtu dokonale funkčního šatníku a přestože bílou nosím nerada a v košili si připadám "velká".
Allison Bornstein mi však nabídla zcela nový pohled na ony vzývané základy šatníku – košile vůbec nemusí být klasická a bílá, může být klidně pruhovaná, džínová, červená, hnědá, projmutá ve stylu Y2K anebo mít cool devadesátkový šmrnc. Namísto bílé v pánském stylu se mi tak osvědčilo pořídit si hedvábnou černou, která evokuje éru Toma Forda u Gucci. Přes den ji nosím k džínám a večer třeba ke koženým kalhotám nebo k saténové sukni.
Koncept kapsulového šatníku rozhodně sám o sobě není špatný. Ale nezapomínejme, že je to jen další z řady motivačních návodů na život, které mohou poskytnout základní inspiraci, nicméně v praxi obstojí až na základě toho, jak si je sami upravíte k obrazu svému.
A tady se teprve otvírá prostor pro fantazii – ten obraz ve finále může mít úplně jinou podobu, než zmíněná nudná paketa z úvodu článku nebo návody z časopisů, které donekonečna oslavují bílou košili a klasický trenčkot. Navíc jak ve své knize Wear it Well připomíná stylistka Bornstein, mít ve skříni výhradně klasické či nadčasové kousky ani není žádoucí. "To by byla nuda a jen těžko byste pak skrze oblečení mohli vyjádřit svou osobnost."