Jak podporovat odolnost u dětí před 12. rokem
Odolnost je psychologická kvalita, která některým lidem umožňuje, aby v nesnadných situacích změnili kurz a rychleji se emocionálně otřepali. U dětí ji můžeme podporovat přiměřeně k věku.
Co znamená být odolný v pěti letech, se liší od toho, co to znamená být odolný v 11. Orientovat se ve výzvách, které podporují dovednosti jako řešení problémů, rozhodování a zvládání emocí, je pro rozvoj odolnosti zásadní.
Předškolní věk 3–5 let
Tato fáze je o zkoušení – nemusíme od dětí nutně očekávat, že výzvy dokončí nebo zvládnou. Povzbuďte své děti, aby byly zvědavé a svobodně zkoumaly svět. Ujistěte je, že chyby jsou v pořádku a nevadí, protože mohou úkol zkusit znovu. Ve stejném duchu chvalte úsilí, nikoli výsledek, například: „Ujít takovou dálku, k tomu musela být kuráž,“ a vyjádřete optimismus a důvěru. Vyhněte se definitivním vyjádřením typu „to je ta nejhorší věc“ nebo „to je nemožné“.
Děti by se v tomto věku měly také naučit samy uklidnit. Když spadnou, ukažte jim, jak si uleví od bolesti, můžete to předvést i na sobě: „Tohle mě právě bolí, ale budu v pořádku. Potřebuji pomalu dýchat.“ Pomozte také dětem naučit se pojmenovat a uznávat své pocity: „Je v pořádku cítit se naštvaný. Zhluboka se nadechni a pak si můžeš vybrat, jestli to chceš zkusit znovu, nebo si dát pauzu.“ Zapojte také odolnou slovní zásobu, např. „Na tohle přijdeš“ a „Umíš i těžké věci“ a používejte jazyk, který vybízí k podpoře a bezpečí (např. „Jsem tady“).
Školní věk 6–11 let
Děti si v tomto věku rozšiřují základní dovednosti a začínají si také vytvářet obrázek o svých schopnostech. Povzbuďte je proto v budování sebevědomí, že to zvládnou. Nechte je samostatně zkoušet nové úkoly tak, aby věděly, že se na vás mohou spolehnout: „Proč to nejdřív nezkusíš po svém? Když narazíš na problém, společně to vyřešíme.“ Uznejte, když se dětem podařilo vydržet u náročnějších úkolů, i když se výsledek nepovedl.
Neúspěchy, výzvy a selhání jsou zkrátka součást učení: „To je v pořádku, že to nevyšlo. Napadá tě, co by se dalo příště vylepšit?“ A samozřejmě oslavte dokončení náročného úkolu. Připomeňte dětem, jak zvládat pocity. Modelujte, jak se pomalu, zhluboka a uklidňujícím způsobem nadechovat, když prožívají velké emoce. Chování, které je v souladu s hodnotami a pravidly, můžete zdůraznit tak, že ho oceníte ve své okamžité reakci. Například: „Upřímnost pomáhá budovat důvěru. Vážím si toho, že jsi mi řekl/a pravdu.“
Povzbuďte děti, aby přijaly odpovědnost za své činy a pochopily důsledky: „Chápu, že jsi byl naštvaný, ale rozbíjet cizí věci není v pořádku. Co můžeme udělat, abychom to napravili?“ Podporujte otevřenou diskusi a vyjednávání o zvýšení odpovědnosti. Děti by měly mít možnost se podílet na rozhodování např. při výběru domácích prací nebo určování času u obrazovky, a to v rámci jasných hranic. Flexibilní myšlení a sebereflexi můžete také podpořit hrami a aktivitami, které vyzývají ke kreativnímu myšlení, řešení problémů z různých úhlů nebo spolupráci.
